čtvrtek 18. srpna 2016

O tom, jaké je kamarádit se Smrtí

Co kdyby se u smrtelné postele vaší babičky objevila Smrt? Co kdybyste měli tu možnost vědět o chvilku dopředu, že někdo umře? Smrt a jiné vrcholy mého života vám odpoví, jak se s tím popral její hlavní hrdina Martin.

Martinovi umřela babičky a právě tehdy se mu změnil život – u babiččiny postele stála postava se síťkou na motýly, Smrt. Smrt má radost, že ji konečně někdo vidí a slyší, takže začne Martina navštěvovat… A tak trochu připravovat na to, že by mohl jednou převzít její řemeslo. Jenže to se Martinovi nechce, ačkoliv mu samotná přítomnost Smrti zas tolik nevadí, její úděl je to, s čím se nedokáže smířit. Chce lidi zachraňovat. Jenže Smrt je součástí života a je na Martinovi, aby na to přišel.

neděle 7. srpna 2016

Jak to bylo - Červenec | Trochu netradiční prázdniny


Flákám to. Je to jasný, jsou přece prázdniny! Já jsem tedy celé léto doma, nikam se nechystám... Ale přesto to flákám, jak to? Momentálně svůj čas dělím mezi uklízení, psaní, olympiádu a práci. A když už mám volno, jdu třeba do kina nebo vyrazím na výlet. V červenci to ale bylo trošku jinak. Jasně, taky jsem byla hodně v práci a dvakrát v kině, udělala jsem si "párty" s Anežkou a Hankou, na pár dní jsem navštívila náš tábor, účastnila se Yoli pikniku a vyrazila jsem do Benešova se spolužačkou. Jinak jsem ale chytala lelky. Je to prostě jiné léto, zvláštní, ale hezké.

úterý 19. července 2016

Variace na Krásku a zvíře aneb grafomanka Maasová opět v akci

Variace na Krásku a Zvíře
Devatenáctiletá Feyre dělá všechno proto, aby její rodina přežila. Denně chodí na lov, aby otec i dvě sestry měli co jíst a aby třeba mohla něco málo získat prodejem kožešin ze zvířat. Jednoho dne skolí ohromného vlka, sice tuší, že jím byla víla, ale nenávist Feyre k vílímu pokolení je dostatečná na to, aby jí to nevadilo. Tím se dají věci do pohybu - do domu přichází Zvíře a Feyre musí podle Úmluvy k němu, za zeď, do světa víl. Tam poznává nejen pravou tvář Zvířete alias Tamlina, ale i jeho přátele. A postupně zjišťuje, že ne všechny víly jsou kruté.

Na Dvůr trnů a růží jsem se moc netěšila, ani nevím proč. Autorčinu předchozí sérii mám totiž ráda a to, že jde o variaci na Krásku a Zvíře by mě mělo spíš lákat, no ne? Jsem přeci milovník pohádek... V tomto případě jsem ale měla poslechnout svou intuici a do Dvora se vůbec nepouštět.

pátek 15. července 2016

Warcraft je nářez, ať jste znalci nebo ne


Na jedné straně orkové, jejichž svět umřel. Temný šaman Gul'dan shromáždil Hordu a skrz portál vyslal ty nejsilnější, aby připravili půdu pro podmanění světa lidí. Na druhé straně lidé, kteří až do teď žili v Azerothu poklidně a mírumilovně. Král Llane Wrynn a jeho věrný rytíř Anduin Lothar se prostřednictvím mága Khadgara dozvídají o nákaze, kterou šíří zlá magie felu a povolávají na pomoc Strážce Medivha... A tak začíná první střet ve světě Warcraftu.


Abych pravdu řekla - nikdy jsem Warcraft nehrála. O jeho existenci jsem měla matné tušení skrze hodiny IVT na gymplu, kdy kluci hráli "WoWko". Tenhle film mě tudíž v počátcích nechával chladnou. Jenže pak jsem viděla několikrát všechny trailery a... Panebože, to vypadalo TAK dobře! A začala jsem se těšit, hype na maximum, jen ať už to vidím.

úterý 5. července 2016

Jak se z knižního nácka stal sběratel příběhů

Bývaly doby, kdy jsem knížky stavěla nade vše. Ty doby je možné sledovat v začátcích tohohle blogu, v některých článcích (třeba tu). Nechápala jsem, co přítel (bývalý, ten který stojí v počátcích Listárny) může tvrdit, že knížky bere prostě jako věci, ke kterým není třeba se chovat s posvátnou úctou. Když mi vrátil Zabte ošklivé poškrábané, špinavé a s rýhami na deskách, skončilo to hádkou a pláčem. Psaní do knih a ohýbání rožků byl v mých očích ten největší hřích a upřímně jsem se styděla za to, že mám Harry Pottery v salátovém vydání. Na jedné z prvních vysokoškolských přednášek jsem se skoro smála, když nám pan profesor říkal, ať si ty knihy radši kupujeme, protože do nich budeme moct psát.

A pak jsem se na VŠ zabydlela a začala jsem sepisovat rukopisy. A najednou se něco zlomilo, protože jsem viděla, že zpětně můžou mít přípisky v knihách velkou cenu. A začala jsem si tužkou podtrhávat. Přestala jsem si knížky balit do igelitu, když jsem s nimi někam cestovala. Přestala jsem dostávat infarkt pokaždé, když se mi ohnul roh paperbacku. Přestala jsem mít ráda hardbacky s přebalem jen proto, že ten přebal skryje poškození. Začala jsem sbírat příběhy...