sobota 24. září 2016

Dámy a pánové, vzhůru do Bradavic i poosmé!

Stejný svět, o devatenáct (a více) let později
Když bylo oznámeno datum divadelní hry Harry Potter and the Cursed Child, jako by se znovu otevřela stavidla pottermánie. No a pak vyšel v angličtině scénář... A několik týdnů to u nás v práci vypadalo kolem úterý zhruba takhle:
"Nový Harry Potter není, ale příští týden přijde další várka."
Já jsem se rozhodla, že chci svůj osmý potterovský zážitek se vším všudy. Čekání na český překlad, půlnoční prodej, koupení si za vlastní. Prostě to, na co jsem byla z klasické septalogie zvyklá a o co jsem kvůli věku přicházela. A teď to konečně přišlo a já mám v ruce trochu sjetý (ale pořád krásný) výtisk se sametovým laminem, první nákup na jedné z pokladen.

Devatenáct let uběhlo od slavné bitvy o Bradavice. Příběh jako by se obloukem vracel tam, kde začaly příhody Harryho Pottera a jeho nejlepších kamarádů - na nástupiště 9 a 3/4. Harry, Ron, Hermiona a Ginny se tam vracejí, tentokrát jako garde svých potomků. Právě Harryho mladší syn Albus a Ronova dcera Rose se chystají ke svému prvnímu ročníku. A stejně jako se Harry seznámil s Ronem v kupé, i Rose s Albusem doufají, že právě ve vlaku si najdou kamarády na život a na smrt.

Je ohromně těžké říct cokoliv o ději, abych vás nepřipravila o ten správný požitek ze čtení. Jediné, co jsem totiž před čtením věděla já bylo, že tam má velkou roli Harryho syn Albus Severus a že příběh začíná tam, kde končí epilog Relikvií smrti.

neděle 18. září 2016

Zapomeňte na Titanic, je tu Wilhelm Gustloff

Čtyři lidé, čtyři tajemství, jedna loď
Joana, Emilia, Florian a Alfred. Litevská studentka medicíny, patnáctiletá vyděšená Polka, mladý Prus a námořník oddaný Führerovi. Zima 1945. Každý z nich něco skrývá, každý z nich chce přežít. Jejich osudy se proplétají a všichni míří k lodím, které je mají odvézt do bezpečí. Jenže jsou tu tisíce dalších uprchlíků a jen málo lodí. Jedna z nich je Wilhelm Gustloff...

V pořadí už třetí kniha americké spisovatelky s litevskými kořeny byla (alespoň pro mě) jednou z nejočekávanějších knih roku 2016. Pokud jste četli V šedých tónech či Potrhaná křídla, dobře víte, že tahle dáma psát rozhodně umí. Ve své poslední knize se inspirovala největší tragédií v dějinách mořeplavby, zkázu lodi Wilhelm Gustloff studovala několik let, aby mohla na reálných základech vybudovat fiktivní příběh plný lidskosti a touhy přežít.

Čtyři pohledy vyprávění
Vypravěči jsou všichni čtyři ústřední hrdinové. Jejich vyprávění je rozmělněno do krátkých kapitol vyprávěných z pohledu vždy jednoho z nich. Možná je vám povědomá Litevka Joana - je to ta stejná Joana, na kterou vzpomínala Lina z V šedých tónech. Joana zde na Linu vzpomíná také, jen možná provinileji. Stejně jako ostatní, i ona cosi skrývá. Putuje se skupinkou uprchlíků mimo jiné čítající starého ševce, zatoulaného chlapečka a nevidomou dívku. Florian je mladý Prus, má úkol a rozhodně se nechce na své cestě zdržovat, jenže jakmile se jeho kroky protnou s kroky vyděšené mladičké Polky, jejíž tajemství je o něco zřetelnější než jeho, je jasné, že bude muset trochu ustoupit a zvážit své možnosti. Kapitoly Alfreda k ostatním zprvu tolik nezapadají - je na druhé straně bariéry a s ostatními se setká až později. V duchu píše milostné dopisy jisté Hannelore. A taky je absolutně oddaný Führerovi a Říši.

středa 14. září 2016

Strhující příběh v komplikovaných kulisách - rozhodně ne na oddech

Vítejte do světa plného knih
Furia Fearfaxová je bibliomantka. Jen ještě nemá svou dušeknihu. Ta se ale může objevit každou chvíli, vždyť Furii je patnáct a jeho otce si dušekniha našla už v tom věku. Spolu s otcem se učí ničit prázdnoknihy, aby odvrátila hrozbu librokalypsy. Bohužel při jednom zásahu se to trochu zvrtne... A z bezstarostného čekání na dušeknihu se stane boj za záchranu mladšího bratra Pipa... No a taky trochu boj za záchranu celého bibliomantského světa.

Že moc nerozumíte tomu, co je bibliomant, librokalypsa, dušekniha či prázdnokniha? Nevěšte hlavu, Kai Meyer vám to vysvětlí... Mezi řečí. Možná. Rozhodně ne polopaticky. Ale o tom později.

Stránky světa pro mě představují spíš zklamání. To ale pramení hlavně z velmi vysokého očekávání - svět knih, nová slova, zkušený spisovatel? Hezká obálka? No jo, to jednoho prostě nadchne už dopředu.

čtvrtek 18. srpna 2016

O tom, jaké je kamarádit se Smrtí

Co kdyby se u smrtelné postele vaší babičky objevila Smrt? Co kdybyste měli tu možnost vědět o chvilku dopředu, že někdo umře? Smrt a jiné vrcholy mého života vám odpoví, jak se s tím popral její hlavní hrdina Martin.

Martinovi umřela babičky a právě tehdy se mu změnil život – u babiččiny postele stála postava se síťkou na motýly, Smrt. Smrt má radost, že ji konečně někdo vidí a slyší, takže začne Martina navštěvovat… A tak trochu připravovat na to, že by mohl jednou převzít její řemeslo. Jenže to se Martinovi nechce, ačkoliv mu samotná přítomnost Smrti zas tolik nevadí, její úděl je to, s čím se nedokáže smířit. Chce lidi zachraňovat. Jenže Smrt je součástí života a je na Martinovi, aby na to přišel.

neděle 7. srpna 2016

Jak to bylo - Červenec | Trochu netradiční prázdniny


Flákám to. Je to jasný, jsou přece prázdniny! Já jsem tedy celé léto doma, nikam se nechystám... Ale přesto to flákám, jak to? Momentálně svůj čas dělím mezi uklízení, psaní, olympiádu a práci. A když už mám volno, jdu třeba do kina nebo vyrazím na výlet. V červenci to ale bylo trošku jinak. Jasně, taky jsem byla hodně v práci a dvakrát v kině, udělala jsem si "párty" s Anežkou a Hankou, na pár dní jsem navštívila náš tábor, účastnila se Yoli pikniku a vyrazila jsem do Benešova se spolužačkou. Jinak jsem ale chytala lelky. Je to prostě jiné léto, zvláštní, ale hezké.