čtvrtek 25. května 2017

Z parného léta do sychravého podzimu, Anna Bolavá je pořád skvělá!

Sychravý listopad, mlhy plno, začínající advent. V močálech je nalezeno tělo mrtvé ženy, Miluška Bartáková rodí, Anička Vávrová píše referát o pohádkových bytostech a její matka Milada se zatím snaží vydělat v továrně s drůbeží co nejvíc peněz. Do městečka se vrací Hanka Strnadová s maminkou a Jarda Vávra si od toho možná něco slibuje. První mrazíky, zvláštní virózy a něco zlověstného, co je prostě ve vzduchu a všechny táhne trochu ke dnu.

Je velmi složité alespoň elementárně shrnout děj tohohle románu a jak nemám příliš ráda oficiální anotace, tentokrát obsahuje přesně ty údaje, které ke čtení stačí. Pokud však čekáte přímé pokračování Do tmy, budete asi hned na úvod zmateni. Anna Bartáková totiž jako by nebyla. V Řečicích má každý práci sám se sebou, tak ještě aby se zajímal i o nějakou divoženku.

pátek 19. května 2017

My ostatní tu prostě žijem: Svěží vítr mezi young adult romány

Shannon je obyčejná teenagerka, které ale život naruby zjištění, že je předurčena k záchraně světa před modrým světlem a duchomory a zombíky. Toto ale není její příběh. Toto je příběh Mikeyho, Mel, Henny a Jareda (a taky Meredith a Nathana). Zajímalo vás někdy, jak všechny ty osudové zvraty prožívají ti, kteří stojí ve stínu, v pozadí? Mikey totiž rozhodně není vyvolený hipster a všechny ty čachry s modrým světlem se ho vůbec netýkají. Chce jen v klidu odmaturovat a odhodlat se k vyznání Henně, dřív než se celá parta rozuteče po Státech.

Pochybuji, že je momentálně nějaký autor young adult knih u nás tolik v kurzu, jako právě Patrick Ness. Nutno podotknout, že si tuhle popularitu rozhodně zaslouží - jeho knížky jsou nápadité, chytré a trošku jiné než většinová tvorba pro dospívající.

středa 17. května 2017

Výpověď o dětech Černobylu na přelomu tisíciletí

Děti Černobylu to měly dobrý. Mohly si užívat devadesátek i přelomu století plnými doušky, prostě zlatá mládež. Anebo ne? Bezejmenný hrdina a vypravěč Cobainových žáků prochází dětstvím protkaným televizí, přes základku s adorováním Johna Lennona a Beatles až k dospívání s Nirvanou, levným vínem, cigaretami a experimentování s drogami. Postupně vychází najevo, že tahle generace to zas tak dobrý neměla.

Cobainovi žáci vyšli na začátku března a prošli kolem mě téměř bez povšimnutí. Zaslechla jsem o nich někdy na začátku roku, to je Jonáš Zbořil zmiňoval v pořadu On Air jako jeden z románů, které by letos mohly stát za povšimnutí. Prý by se mohli stát generační výpovědí. No, potenciál tam rozhodně je, ne že ne.

pondělí 8. května 2017

Vítejte v Pomezí!

Už jste někdy zažili imerzivní divadlo? Divadlo, ve kterém se můžete volně pohybovat, na všechno sahat, kde platí jen dvě pravidla (nepřekážet hercům v cestě a mluvit jen na vyzvání)? Projekt Pomezí takovýhle zážitek nabízí. A my jsme se rozhodly, že vám o něm řekneme něco víc.

Pomezí je městečko v lužických horách, nacházíme se zde někdy kolem dvacátých či třicátých let minulého století, zrovna v době, kdy vrcholí slavnost jeřabin a do města přijíždí cizinec. Máte zhruba dvě a půl hodiny na to, abyste přišli na kloub všem záhadám, které se týkají nejen Pomezí, ale i jeho obyvatel. Máte k dispozici tři rozlehlá patra opuštěného domu, spoustu dopisů, dokumentů a fotek. Je na vás, jak čas využijete a jestli si zvládnete poskládat dohromady střípky toho, co se tady děje.

Hanka: Bětko, čím tě Pomezí nalákalo k první návštěvě?

Bětka: Já jsem se o tom dozvěděla někdy z kraje roku, básnil o tom kamarád ze střední, od kterého bych zrovna divadelní tip nečekala. Byl opravdu nadšený a mně se navíc dost líbil ten koncept, kdy si to prostě můžeš projít sama. Taky jsem hned věděla, že ty se mnou půjdeš.

Hanka: To je pravda, jsem pro každou špatnost. :) A taky protože klasické divadlo je sice hodně fajn, ale na něco takhle zvláštního jsem vážně zvědavá. A rozhodně nelituju.

pátek 5. května 2017

Debut, který začíná tam, kde jiné končí

Vztah Alice a Davide dospěl k mrtvému bodu v době, kdy vědci vyřadili Pluto ze sluneční soustavy. Víc než milenci a partneři se stali jeden druhým přítěží, nezvaným hostem v životě toho druhého. Místo lásky snaha jeden druhému se vyhnout, nemluvit, nemuset naplňovat očekávání. David doufá, že až se vrátí domů, Alice už bude spát, aby nemusel vysvětlovat své zpoždění. Alice předstírá spánek, aby se nemusela ptát, kde se zdržel.

Rekviem za Pluto slibuje "román o problémech přímo kosmického rozměru a o drahách, po kterých obíháme". Pokud vám, stejně jako mně, vesmír a fyzika a tak vůbec nic neříká, vězte, že Rekviem za Pluto se obejde bez složitých definic a mnohem víc než co jiné je to román o osamění, odcizení, ztrátách a nálezech. A ano, o drahách, po kterých obíháme (a o problémech přímo kosmického rozměru).