pondělí 13. srpna 2012

Ve stínu Barcelony pod rouškou tajemství

Carlos Ruiz Zafón - The Shadow of the Wind

Originální název: La Sombra del viento
Překlad: Lucia Graves
Rok vydání: 2004 (originál vydán 2001)
Počet stran: 506
Nakladatelství: Phoenix
Vazba: Brožovaná (paperback)

Hřbitov zapomenutých knih a zapomenutých autorů
Danielovi bylo 10 let, když jej otec vzal poprvé na hřbitov zapomenutých knih. Jelikož tam byl poprvé, mohl si vybrat jednu knihu, kterou 'adoptuje', a kterou bude opatrovat. Daniel si vybral Stín větru, nádherný román zapomenutého autora Juliána Caraxe.
Jak dny, měsíce a roky plynou, Daniel začne hledat pravdu o Juliánovi, o jeho práci, životě a smrti, o jeho osudové lásce Penelopé. A také o tom, proč neznámý pojmenovaný po jedné z Caraxových postav usiluje o to, aby všechny jeho knihy byly spáleny a o tom, co s tím vším má za lubem tajemný inspektor Fumero.

The Shadow of the Wind je první kniha od Zafóna, se kterou jsem se setkala. Našla jsem ji namátkově, ale poté, co jsem si přečetla pár nadšených ohlasů jsem usoudila, že má volba nebude úplně marná.
No, abych tak řekla, popisy Barcelony jsou skutečně zdařené, perfektně navodí atmosféru a směle doprovází děj. Co se toho ale týče, místy pokulhává.



Nevyrovnané tempo tentokrát ku neprospěchu
Celá kniha se odehrává v lehce kolísavém tempu. Rychlý sled událostí vystřídá pár kapitol 'ticha po pěšině', což sice z počátku určité napětí navozuje, ale s postupem stránek spíše otravuje. Přílišné napínání je celkově spíše v neprospěch čtenáře, který posléze ztratí trpělivost a přestane ho sáhodlouhé čekání na nějakou akci či další kousek skládačky příběhu nudit.

Další z věcí, které mě hodně zklamaly, je závěr. Nemám moc ráda uzavřené konce, navíc takovýmto způsobem, cosi jako epilog. Nevím nevím, ale doufala jsem, že celá kniha má za úkol spíše vzbudit smysly čtenáře a zapojit jeho fantasii, tedy i v závěru. Takhle ho ale máme naservírovaný na stříbrném podnose se vším všudy, ani mezera nezbude na vlastní úvahy. Pro mě osobně velké mínus.

Různorodé a zábavné postavy, osvětový přístup
Co se mi ale vyjma popisů atmosféry a Barcelony líbilo nejvíc, to byly rozhodně postavy. Ačkoliv mě hlavní hrdina, Daniel, místy unavoval a dost iritoval, bohatě jsem si to vynahradila v pasážích s jeho přítele Fermínem, což byla skutečně zábavná postava - optimista, drzoun a dobrák s tajemnou minulostí. Možná mě trošku zamrzelo, že jsme se nedozvěděli, jak to s ním bylo, ale nevadí, asi to nemělo co dělat se zápletkou. Také se mi líbila postava Juliána Caraxe, vnitřně nevyrovnaného umělce. Největší plus u mě ale má šílený inspektor Fumero, hlavní záporná postava.

Navíc obdivuji, že přestože se děj odehrává v 50. letech minulého století, k sexu je přistupováno otevřeně, bez jakéhokoliv tabuizování, což je fajn. Je vidět, že společnost konečně uvolňuje nesmyslné obavy či znechucení z tohoto přirozeného aktu. Asi je hloupé obdivovat, že kniha obsahuje sexuální scény, ale zde to dodává příběhu nádech skutečnosti a činí jej tak mnohem uvěřitelnějším.

Jednoduchá angličtina a suma sumárum
Knihu jsem četla v angličtině a musím říct, že se četla velmi dobře. Je čtivá a navíc poměrně jednoduchá gramaticky, takže opět doporučení pro ty, co si s angličtinou nejsou tolik jisti v kramflecích.
Celkově musím říct, že se mi kniha líbila, ale velmi mě zamrzel konec, což se také podepisuje na konečném hodnocení. Pro mě tedy průměrná kniha s velmi pěkným námětem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!