čtvrtek 13. září 2012

Freudovský střet můžu a žen (a dětí)

Boris Vian - Srdcerváč

Originální název: L'Arrache-Coeur
Překlad: Stanislav Jirsa
Rok vydání: 1999 (originál vydán 1962)
Počet stran: 208
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Argo
Obálka: Břetislav Ostřížek

Seznamte se: Psychoanalytik, fanatická matka a trojčata
Hned v úvodu se seznamujeme s Kubohnátem, psychiatrem a psychoanalytikem, který za účelem analyzovat obyvatele přijíždí do vesnice právě ve chvíli, kdy přijde Klementýnina hodinka a ona porodí trojčata - Alexe, Felixe a Calexe. Záhy po porodu Klementýna odvrhuje svého muže, Anděla, a o děti se začíná starat až agresivně a fanaticky, ve spánku i za bdělosti ji pronásledují představy toho, co by se jim mohlo stát. Trojčata však rostou bezstarostně a užívají si typicky dětské hry - vrtání v hlíně, hledání kamínků a... Létání. Kubohnát u rodiny zůstane a... Tady se v dějové rodině poněkud ztrácím. Posléze vysvětlím proč



Neznáte-li Freuda, nečekejte, že pochopíte
Srdcerváč je podle všeho Vianova nejnáročnější a nejsmutnější kniha. Ano, je, to mohu potvrdit. Už na obálce jsem četla, že v postavě Kubohnáta se odráží freudovské myšlenky, ale myslela jsem, že to nebude až tak vadit. Upřímně řečeno, vadí to dost. Celá kniha je koncipovaná do tří rovin. První rovinou je Klementýna a její podstata mateřství, která je velice zajímavá a ač je velmi přehnaná (není divu, je to absurdní kniha!), rozhodně zabaví a donutí i k zamyšlení, neboť takhle se to často děje. Druhou rovinou je bezstarostný růst trojčat. Ten je hoodně přitažený za vlasy a dočkáme se i 'nadpřirozena', ale opět kopíruje satiricky skutečnost, že děti jsou mnohdy rozumnější než dospělí a jejich obavy je naprosto nechávají chladnými.
Třetí rovinou je Kubohnátova touha analyzovat obyvatele vesničky a mám i pocit, že s ním souvisí popletené názvy měsíců u kapitol (říjinec, červnopad apod.). Bohužel, Freudovy myšlenky znám jen velice povrchně a tak není divu, že jsem tuto rovinu naprosto nepochopila a v jeho chování se ztrácela. Pokud tedy neznáte Freuda, nečekejte od Srdcerváče tolik.

Čtivá? Až posléze...
Musím přiznat, je Srdcerváč je první Vianova kniha, kdy jsem u začátku byla rozpačitá. Nemohla jsem se začíst a přemýšlela jsem, proč je tolik opěvovaná. Asi za to může můj intelektuální nedostatek, protože jakmile se rozjely zbývající dvě dějové roviny, začetla jsem se už rychle a čtení si docela užívala. Pro mě osobně jsou navíc plusem poměrně krátké kapitoly. Navíc Vianovský humor a nadhled zde také nechyběl, byť byl poněkud zastíněn myšlenkami, které jsou pro toto dílo asi nejdůležitější.

Postavy, postavy, postavy
Ačkoliv je hlavních postav v podstatě jen pět, Vian rozehrává i zajímavé osudy postav vedlejších, které mají jen velmi málo prostoru. Za všechny bych ráda jmenovala Slávu, který jezdí po řece a zuby loví mrtvé, čímž přejímá hanbu všech. Dost mi to připomínalo středověký pohled na mistry popravčího cechu - ti si také vydělávali hodně a lid je nenáviděl.
Dále je zajímavý i farář se svým kostelníkem, hrající hru dobra a zla i před publikem. Kontrast víry, kdy farář pro svoje bohoslužby potřebuje postavu Satana, aby mohl vyzdvihnout Boha, je skutečně zajímavé téma.
A konečně Anděl, odvržený muž. Ostatně, přečtěte si sami...

Není to kniha pro každého. A já osobně hodně lituji, že neznám Freuda. Takže... Jdu si opatřit Výklad snů a jiné jeho spisy a třeba příště budu moct dát Srdcerváči plný počet!

Celkové hodnocení: 8/10



1 komentář:

  1. Tak do tohto by som sa rozhodne nepustila 8D znie to príliš komplikovane 8D a ja radšej fantasy príbehy 8D

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!