sobota 22. prosince 2012

Letní putování za poznáním o lásce (RC)

Auður Ava Ólafsdóttir - Výhonek osmilisté růže

Originální název: Afleggjarinn
Překlad: Helena Kadečková
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2008)
Počet stran: 296
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Plus

Na cestě jen s výhonky růží a fotografií...
Dvaadvacetiletý Arnljótur se vydává na cestu do neurčité země na jihu, kde nikoho nezná a kde nikdo neumí jeho rodný jazyk, aby tam pracoval v klášterní zahradě. Má totiž zahradničení moc rád. S sebou veze tři výhonky vzácné osmilisté růže, kterou pěstovala jeho zesnulá maminka, a fotografii své dcery Flóry Sól, počaté jen z jedné noci. Zhruba tak začíná příběh plný myšlenek o životě a smrti a o lásce...

Tahle knížka je jako stvořená do parného léta, ideálně na cesty. Je totiž taková drobná a milá nejen na první pohled. Jelikož mám se severskými romány vcelku dobré zkušenosti, velmi jsem se těšila na další příjemně naladěnou knihu. A nebyla jsem zklamaná.


Zajímavý námět jako tahoun
Hned v začátku mě dost upoutal námět zahradnictví a květin celkově. Myslím, že takováto vlastnost není úplně z nejobyčejnějších a tak dává celé knize velmi zajímavý nádech. Celé vyprávění plyne v poklidném a vyrovnaném tempu, přesto ale nenudí, ba naopak. Jestliže tempo vás uklidní, pak osudy samotného Arnljóta vám přijdou tak dojemně zajímavé, že prostě budete chtít dál a dál otáčet stránky.
Kapitoly jsou navíc velmi krátké, což jsem třeba já dost ocenila.

Dobře použitý flashback
Nemohu se ubránit jistému srovnání s jinou severskou knihou, kterou jsem v poslední době četla. Mezi Výhonkem osmilisté růže a Na dně však přes všemožné podobné motivy nalezneme i patrnou odlišnost zejména ve stylu psaní. V recenzi na Na dně jsem zmínila flashbackové kapitoly. Ano, i zde se nacházely, nicméně v trochu hojnějším počtu a navíc do celého vyprávění zakomponované vkusně, takže tentokrát nerušily, ba právě naopak, celému vyprávění daly jakýsi další smysl.

Také si myslím, že Výhonku dost prospělo, že je vyprávěn ich-formou. Celé to čtenáři jen přiblíží putování a pocity hlavního hrdiny. Postavy jsou sice na můj vkus trochu zženštilé (Arnljótur je opravdu zvláštní, připadá mi dost naivní a... svůj), nicméně vkus neurazí.
Jediné, čeho mohu litovat je fakt, že jsem si Výhonek osmilisté růže přečetla v zimě a ne v horkém létě, kam se svým dějem hodí ze všeho nejvíce!

Děkuji nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku!




1 komentář:

  1. Zní to dobře, až budu mít zimy po krk, mohla bych se do toho pustit.=)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!