úterý 25. prosince 2012

Příběh dvou žen spojený krvavou stuhou (RC)

Chris Cleave - Včelička

Originální název: The Other Hand
Překlad: Hana Zahradníková
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2008)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Plus

Dvě osoby, dva světy, dvě generace, jeden osud
Sáře je 32 let, pracuje jako úspěšná šéfredaktorka časopisu pro ženy a má celkem spokojený život. Ten dostává trochu trhliny už dva roky před začátkem tohoto vyprávění, na stmelovací dovolené v Nigérii, kam se Sára vydává se svým manželem Andrewem. Tam se také poprvé setkává se Včeličkou, šestnáctiletou nigerijskou dívkou. Tehdy ani jedna z nich netuší, že toto setkání nebylo poslední, a že nesmazatelně semkne jejich osudy. O dva roky později totiž u dveří Sáry zvoní Včelička, v den Andrewova pohřbu, ilegální britská imigrantka...

Včelička mě hned v úvodu zaujala především obálkou, posléze i anotací, která slibovala nevšední příběh na velice zajímavé (a troufám si říct, že dost aktuální) téma, takže jsem se skutečně těšila, až se do příběhu Sáry a Včeličky začtu. Zprvu mě trochu překvapil styl vyprávění, ale brzy jsem si zvykla a musím říct, že jsem rozhodně nelitovala!



Dvě osoby a dvě různá vyprávění
Kniha je vyprávěna ich-formou z pohledu obou hlavních aktérek, kapitoly Sáry a Včeličky se pravidelně střídají a nastiňují nám tak celý příběh z dvou různých úhlů pohledu. Vyprávění také neubíhá přímo chronologicky, střídá se s retrospektivou, která nám odkrývá veledůležité okamžiky z minulosti, z jejich prvního společného setkání.
Musím říct, že mě více zaujaly kapitoly Včeličky, přišly mi lidštější a trochu bližší. Sářin styl vyprávění byl na můj vkus trochu strojený, tudíž mě trochu zklamalo, že byla většina příběhu, byť zdánlivě orientována na Včeličku, o Sáře a jejích problémech a pocitech.

Tím se také dostávám k otázce dějové, která mě svým způsobem trochu zklamala, neboť jsem dle začátku knihy čekala něco naprosto jiného. Trochu mě mrzí, že se první dvě třetiny obě hlavní protagonistky trochu moc vrtaly v minulosti, načež pro epochální závěr zbylo posledních zhruba 30 stran. V tomto směru mi tedy celý příběh přišel trochu nevyvážený, což ovšem neznamená, že by se mi vůbec nelíbil.

Ty hlavní klady
Kromě grafického řešení obálky (a potažmo i celého vydání), jež jsem vyzdvihovala už výše, mne asi nejvíc zaujalo téma. Ilegální přistěhovalectví je palčivá otázka nejedné země, stejně jako (nejen) rasové předsudky a situace v rozvojových zemích. Tady bylo toto téma ale pojato originálním způsobem - na rozdíl od všemožných 'skutečných' příběhů týraných žen přímo v pouštích, vesnicích a afrických/asijských městech, ale z pohledu imigrantky na cizí půdě, toužící po klidu a bezpečí a navíc i z pohledu bílé ženy, která se nechtěně stává svědkem hrůz, které se v takových zemích dějí.

I když jindy dávám přednost krátkým kapitolám, tady mi menší odsazování textu kapitolami vůbec nechybělo. Ba naopak, kniha tak ubíhala ve velmi příjemném tempu, navíc je to velmi čtivá záležitost, která dojme a zapůsobí hloubkou dopadu.

Nemám příliš co bych vytkla, kromě lehké nevyváženosti děje. Konec mi ale vynahradil mou nespokojenost se soustředěním se na Sáru, i když mohl být v mých očích pojat trochu jinak, respektive ukončen o něco dříve. Nakonec se tak ze Včeličky vyklubalo něco trochu jiného, než co jsem čekala, ale i tak jsem si čtení užila. Rozhodně dobrá záležitost k tomu si uvědomit, co se děje v zemích třetího světa, ale také to, jak se k takovým problémům stavíme my, evropané s bílou pletí a mnohdy mnohem triviálnějšími problémy.

Děkuji nakladatelství Plus za poskytnutí recenzního výtisku!


Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!