neděle 9. prosince 2012

Proč je mám ráda #2


Rozhodla jsem se tyto příspěvky psát vždycky v neděli. Tentokrát budou mým tématem pohádky. Proč mám ráda pohádky? A proč ne ty klasické ale především ty, které jsou více či méně praštěné? Jsem snad já praštěná?
Přeji příjemnou zábavu u čtení.


Myslím, že moje touha po neobyčejných příbězích byla odstartována na konci školky. Tehdy jsem platila za čtenáře a tak jsem proti své vůli jako dárek na rozloučenou nedostala slabikář s Pejskem a Kočičkou, jak jsem chtěla, nýbrž Hrochoslona, pro mě naprosto neznámou věc.
Ten příběh pořád patří mezi mé oblíbené - snová země, kam jsem se urputně noc co noc chtěla zeptat; opravdové postavy, které mi byly velmi blízké... Je tenoučká a má krásné ilustrace.
Nikdy jsem ale nechápala, proč se nejlepší kamarádka hlavní hrdinky jmenuje zrovna Fábina :-)


Další byl asi Veverčák a Mravenec. Knížka nizozemského spisovatele Toona Tellegena mě chytla za srdce hned jak jsem ji prve viděla. Je to už moje známá (a oblíbená) historka o tom, jak jsem byla s maminkou v knihkupectví (bylo mi asi devět nebo deset) a já na polici s výprodejem viděla tenhle skvost. Mamča s oblibou říká, že nevěřila, že by se mi to mohlo líbit, ale že za nějakých 45 korun mi ráda udělala radost.
Čtu ji dodnes. Krátké kapitoly jsou tak strašně krásně střelené, že si je ráda připomínám. Například kapitolu o tom, jak se všichni probudili a vypadali úplně jinak.

Tuhle fotku jsem fotila já, protože Tobogan je knížka téměř na internetu nenalezitelná. Napsala ji známá mého bývalého přítele a já ji od něj dostala... Původně pro bratra. Nezdařilo se. Spadla jsem do upajdího příběhu jako do peřin a hrozně moc jsem si ho užila.
I tady v téhle pohádce se setkáme s podivnými tvorečky, s upajdami. Jsou jedna jako druhá a přesto hodně jiné. Je to knížka střelená, napínavá, veselá, pohádková... Přesně podle mého gusta. Taky proto zůstala nakonec v mé knihovničce a né v té bratrově.
Pokud na upajdy někdy narazíte, neváhejte. Je to príma!


Samozřejmě tu nesmí chybět Čarozem. A teď se přiznejte, vy, které to nepřekvapilo! No šup, ruce nahoru! Vážně? Vždyť tohle je mnou opěvovaná knížka už od chvíle, kdy jsem ji četla poprvé (tedy po první korektuře, v říjnu). Teď už je doma, krásně vydaná, pohádkově a střeleně čarokrásná.
V příběhu se nesetkáme s princeznou ani s drakem (wyvern, natož snad knivern, je přece něco úplně jiného!). Setkáme se s podivnými tvory a hlavně se September, která jako by byla mým předobrazem! Má ráda barevné věci (zejména oranžové) a na všechno kouká s trochu dětsky dospěláckou logikou. Ráda se s ní vracím zpátky do dětství, kdy mně bylo nejlíp.
A nejlepší kapitoly? Nepředvídatelný dům a Satrapa Jeseně, bez pochyb.

A co vy, dáváte přednost klasickým pohádkám a nebo taky takovýmhle výstřednostem? Jasně, čtu i normální pohádky, na knížku klasických francouzských pohádek nedám dopustit. Stejně jako na knihy od Astrid Lindgrenové nebo na knihu "Mít svoje vlastní zvířátko". Ale tyhle jsou prostě... Mě nejbližší. Co vaše pohádky?

3 komentáře:

  1. Kromě Čarozemě vůbec nic neznám!
    Já jsem jako dítě milovala Jakuba a Jáchyma - příběhy o klukovi a slonovi, co byly vlastně trochu výchovné, ale mě děsně bavily.
    A pak knížku, co se jmenovala Pan Tužka a slečna Pastelka, ta byla úžasná a taky už se bouhužel nikde nedá sehnat...

    OdpovědětVymazat
  2. Jéééé Upajdy :) ty znám a taky miluju..i když už si vůbec nepamatuju o čem to bylo, ale mají v mé knihovnčce své pevné místo :)

    OdpovědětVymazat
  3. Téda, stydím se. Nic z tvých pohádkových favoritů neznám. Možná, že bych si něco mohla přečíst, až na mě zase padnou chmury a stýskavé po domově či podobně=)
    Já propadla Pipi a všem knížkám Astrid Lindgrenové. A pak se mi líbily i knížky od Enid Blytonové. Jednak Záhady (5 dílů dětských detektivek) a pak taky Příběhy z kouzelného stromu.
    A Radovanovy radovánky byly taky skvělé!

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!