středa 27. února 2013

Smraďoch, rýmuje se to se slaboch

George R. R. Martin - Tanec s draky

Originální název: A Dance with Dragons
Překlad: Helena Březáková
Rok vydání: 2012 (originál vydán 2011)
Počet stran: 1184
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Talpress

Recenze může obsahovat spoilery na předchozí díly: Hra o trůny, Střet králů, Bouře mečů a Hostina pro vrány!

Zatímco v Králově přístavišti kují pikle...
Souběžně s událostmi popsanými v Hostině pro vrány se na jihu za Úzkým mořem snaží Daenerys Targaryen, matka draků, snaží udržet si město Meereen a osvobodit otroky. Tyrion Lannister po vraždě svého otce prchá a ocitá se tam, kde příběh stříbrovlasé královny začal - v Pentosu. Na Zdi se Jon Sníh pokouší ze zbytků armády a hordy divokých utvořit alianci, která bude schopná přečkat zimu. Na Zimohradu se zatím usadil Ramsay Bolton, Bastard z Boltonů, který si vydržuje Smraďocha, osobu, kterou bychom v této pozici nečekali...

V poslední dosud vydaném díle ságy Píseň ledu a ohně sledujeme osudy postav, se kterými jsme se v předchozím díle nesetkali. Děj je tedy hodně situován na jih, do exotických otrokářských měst za Úzkým mořem. Z původní Války pěti králů zbyly jen tři silné strany a pár menších skupin, které stále vymýšlí, komu "ohnou koleno". Ke konci se prolínají osudy postav i z Hostiny, ovšem ne všech. Celkově musím říct, že je Tanec plný zvratů, které opět zvrátí průběh hry o trůny, a nečekaných setkání (ať už jde o postavy, o kterých jsme několik dílů nevěděli, nebo o postavy, které bychom nečekali).



Konečně!
Ano, "konečně" je v mém případě to, co Tanec s draky perfektně vystihuje. Konečně se stanou určité věci, konečně má kniha o bezmála dvanácti stech stranách vyvážené tempo a dokáže udržet pozornost téměř v každé situaci. Konečně se také Jon přestal chovat jako fracek a zmoudřel, téměř do Sokratovských výšin (jestliže v předchozích dílech to bylo "Nevíš nic, Jone Sněhu", teď se spíš slušelo "Nevím nic, vím to").

I tentokrát musím vyzdvihnout práci s psychologií postav. Už teď je patrné, že si připravoval půdu od prvního dílu. Ať už jde o Sansu, o které jsem se zmínila minule, či o Daenerys (ufňukaná husička se proměnila v silnou ženu, ale teď jsou čím dál patrnější její slabiny), Jona (o němž píši o odstavec výše) a nebo o Smraďocha. Nebudu prozrazovat, o koho jde, ale jeho kapitoly byly pro mě nejemotivnější a nejvyspělejší po stránce psychologie postav.

Nic ale není bezchybné. Ačkoliv mě Tanec bavil víc než předchozí díly, pořád se zde našlo pár věcí, které mi úplně pod nos nešly.

Postavy, všude jsou postavy
Jestliže mi Hostina pro vrány přišla zahlcená novými tvářemi, netušila jsem, co mě čeká v dalším díle. Navíc jsem se musela potýkat se složitými jmény z cizích krajů za Úzkým mořem. Tomuto území byla navíc věnována asi největší část knihy. Nejsem si jistá, zda všichni byli důležití, ale dobrá, to se dozvím až v dalším díle.
Věcí s postavami úzce související byly i názvy kapitol. Již v recenzi na předchozí díl jsem zmiňovala, že mě ty přívlastky v názvech kapitol nebaví. Ano, už jsem si, dejme tomu, zvykla. Přesto mě pokaždé zamrzelo, když se někomu po delší dobře změnily kapitoly ze jména na přívlastek.
Do třetice všeho kritického si neodpustím stesk nad tím, že ač byly v druhé části zmíněny postavy z předchozího dílu, nebyly zmíněny všechny (zatímco některé víckrát). Přesto ale skladba jednotlivých kapitol fungovala dobře a nepociťovala jsem, že by byla některá postava výrazně upřednostňována (jako v Bouři mečů), a ani se nestávalo, že by si na jednom místě příběh rozdělilo víc postav (tak jako v Hostině pro vrány). Naopak se mi líbilo, že když jsme sledovali důležitější zápletku a hlavní postava kapitoly se od zápletky odchýlila, mohli jsme prostřednictvím jiné postavy zápletku sdílet i nadále. To byl chytrý tah.

Je čas dotančit a připravit se na Vichry zimy
Ačkoliv je tato kniha řádně rozsáhlá, odsýpá lépe než předchozí díly, tudíž mě samotná četba hodně bavila. Kapitoly jsou relativně krátké, takže vše odsýpá v rychlém sledu. George Martin si ale se čtenářem dělá co chce, a tak nám všem (příznivcům Písně ledu a ohně) nezbývá než si netrpělivostí okusovat nehty při čekání na Vichry zimy. Doufejme, že nám pan autor brzy přinese odpovědi na to, co bylo v tomto díle nedořešeno. Jsem zvědavá a hodně...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!