neděle 31. března 2013

Proč je mám ráda #5


Opět se hlásím s nedělním nepravidelníkem "Proč je mám ráda". Tentokrát jsem se rozhodla celý článek věnovat mé srdeční záležitosti. Tady na blogu o něm padla několikrát zmínka. Ano, tušíte správně, dnešním tématem bude Franz Kafka. Pro mě osobně jeden z nejoblíbenějších autorů, pro mnohé jiné podivín, jehož dílo se nedá číst. Pojďte mu dát šanci :)

Franz Kafka je spisovatel řadící se mezi "pražské Němce", což z něj nedělá českého spisovatele. Někteří lidé se jím rádi chlubí jakožto "českým spisovatelem", ale pro mě to je spisovatel německý. Tímto se odvolávám na jeho absenci v prvním článku "Proč je mám ráda".

První setkání s tímto (pro mě) velikánem byla Proměna. Už dřív jsem o něm četla a už před přečtením Proměny mě fascinoval. Nicméně Proměnu jsem přečetla a nic mi to nedalo, dál jsem jej považovala za podivína. Ten konec? Cože? Ne, nic pro mě, děkuji.
Možná mě omluví, že mi bylo nějakých 14 nebo 15 let. Na druhou stranu je v mých očích Proměna povídkou, které se musí přicházet na chuť (s každým opětovným přečtením se mi líbí čím dál víc).¨

Dalším setkáním s Kafkou byl jeden z jeho tří nedokončených románů, Zámek. Jsem ráda, že jsem mu dala ještě jednu šanci. Na čtení Zámku si pamatuji velmi dobře, zrovna jsem měla doma francouzskou slečnu na výměnu a Zámek jsem dočítala vždycky ráno, když se myla. Tenhle román mě pohltil a tak začala moje fascinace Kafkou.
Říkám fascinace, protože můj vztah k tomuto spisovateli je velmi zvláštní a nemůžu říct, co přesně se mi na jeho dílech líbí, lépe řečeno, co mě na nich fascinuje. Stejně jako celý jeho život. Momentálně mám přečteno téměř všechno jeho vydané dílo, tuším, že mi chybí pouze Dopis otci a Deníky (ale nejsem si jistá).


Tohle je moje prozatímní sbírka kafkovských děl. Dvakrát Proces (z toho jednou ve francouzštině), druhý díl Deníků (který jsem ještě nečetla, přiznávám), knížka o něm a první svazek Povídek. Ty jsou ale v dost zvláštním překladu, byť vydané společností Franze Kafky, s Gregorem Samsou jsem se ještě nesetkala, vždycky jsem četla o Řehoři. A taky Aforismy, které jsem (bůhvíproč) zapomněla vyfotit s ostatními.

Na nástěnce mi visí dva pohledy s jeho podobiznou. Jeho osobnost je plná rozporů a stejně tak jeho dílo. Hodně mě baví studovat původy jeho děl, zejména pohnutky kompozice. Neříkám, že se jeho knížky čtou bůhví jak dobře, ale pořád mě baví dost na to, abych je četla. Nejraději mám povídku V kárném táboře, což už jsem tady asi zmiňovala hodněkrát. Na ní se mi líbí celkově nápad a zároveň i zpracování a psychologie postav. Stejně tak se mi dost líbí i Umělec v hladovění, který je snad ještě šílenější. Na jednu stranu bych hrozně chtěla vědět, co se Franzovi v té době honilo hlavou, na druhou stranu bych to nechtěla vědět ani za nic.
Abyste si ale nemysleli, nemám ráda všechno co napsal. Soubor Rozjímání je podle mě slátanina, dobrá možná tak na rozepsání se před skutečnou tvorbou. Na jednu stranu se nedivím, že to chtěl spálit. Celkově mám ale asi radši jeho povídky, tedy ty povedenější (kromě zmíněných také Obří krtek, Ortel nebo Před zákonem). Z nedokončených románů se mi nejvíc líbil Proces.

Poslední kus mé "sbírky", ty záložky jsem měla dvě, ale jednu jsem zapomněla v knížce z knihovny :(

Tak a to bude všechno. Pokud byste se chtěli seznámit s Kafkou a atmosférou jeho děl, sáhněte po Proměně a zajděte do pražského Muzea Franze Kafky. Byla jsem tam dvakrát a musím říct, že celá forma výstavy je prostě skvělá a zabavili se tam i moji spolužáci, co vesměs Kafku považují za úchyla (ok, já v podstatě taky, ale to je jiná věc, žejo).



9 komentářů:

  1. od tohoto autora jsem ještě nic nečetla, ale doufám, že si jednou v budoucnu něco přečtu.. =))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Začni nějakou povídkou, Proměna je docela stravitelná i pro nepříznivce Kafky ;)

      Vymazat
  2. Zatím jsem jen četla Proměnu, která se mi líbila hodně. Jen nevím, jestli chci tu povídku chápat jako určitou metaforu (člověk se chová jako havěť), nebo že se Řehoř opravdu změnil v brouka. Zatím nad tím přemýšlím, třeba se někdy doberu konečnému závěru.
    Doma mám Proces, ale ještě jsem neměla odvahu ho otevřít.
    Zámku se chci raději vyhnout. Ale až přečtu proces, tak asi zkusím i ten Zámek. Podle Kundery je Zámek nejlepší román. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si spíš myslím, že se Řehoř vážně proměnil v brouka. Vzhledem ke Kafkově životu bych tomu věřila asi spíš. Ale asi je na každým, jak to vnímá :)
      Já bych se Zámku nevyhýbala, svým způsobem se mi i on líbil víc než Proměna. Je to sice čím dál zamotanější, až z toho jde hlava kolem, a když už si myslíš, že se to zlomí, tak je konec - nekonec, ale je to skvělý.
      Vidíš, tohle stanovisko jsem ještě neslyšela. V jistém ohledu bych s tím mohla souhlasit, ale na Procesu mi asi vyhovuje, že má konec. Sice postrádá kus prostředka, ale má konec :D

      Vymazat
    2. Já si taky vždycky myslela, že se proměnil v brouka. Jenže jsme pak v rámci kursu "Ohlasy na středoevropský modernismus" četli nějaké sekundární texty. A jeden z nich se zabýval výkladem, že je to jen metafora. Tak jsem nad tím začala uvažovat.
      Jako ony tam jsou takové náznaky, že přstává vidět na dálku. A ještě něco tam bylo, teď si to ale nevybavuji. Ale to může být také metafora. Já tomu kafkovi prostě nevěřím. :o)

      A Kundera o tom Zámku psal v "Kastrujícím stínu svatého Garty". Taková malá knížečka. Byly tam zajímavé myšlenky. No prostě Kundera.

      Vymazat
  3. Od něj jsem ještě nic nečetla.. Ale samozřejmě jsem o něm už slyšela.. Jednou se k němu dostanu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Franz Kafka je můj oblíbenec. Líbí se mi, jak se snail ze svého života "vypsat". Je mi ho líto, že měl takový život. Ráda bych věděla, co vše se mu honilo hlavou, ale někdy je lepší nevědět ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně je hlavně líto, že ani jeden román nedopsal...

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!