pátek 12. dubna 2013

O hrdinství nezaplaceném krví

Gabriel García Márquez - Dobrodružství Miguela Littína v Chile

Originální název: La aventura de Miguel Littín clandestino en Chile
Překlad: Vladimír Medek
Rok vydání: 2007 (originál vydán 1995)
Počet stran: 136
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon

Návrat na místo činu
11. září 1973 došlo v Chile k převratu. Mnoho lidí muselo emigrovat, a přestože se někteří mohli po pár letech vrátit, režisér Miguel Littín ne. Nakonec své jméno objevil na indexu osob, které mají do země vstup zakázán. To jej ale nezastavilo. Počátkem roku 1985 se v důmyslném přestrojení vydal do své rodné země, aby tam natočil film o tamějších poměrech. Své zážitky vyprávěl spisovateli Marquézovi, který je zaznamenal v této knize.

Zprvu bych ráda vyzdvihla tuhle obálku. Gabriel García Marquéz má v Odeonu svou vlastní spisovatelskou edici, takže obaly jeho knih příjemně ladí, avšak tato obálka mezi ostatními vyčnívá. A i bez přebalu je vážně pěkná. Tak nějak jsem čekala, že reportáž by mě mohla bavit, neboť s tímto žánrem mám jen samé dobré zkušenosti. Také bych všem potenciálním čtenářům doporučila nepřeskakovat předmluvu, mnohé osvětlí.



Skutečné činy
Prostřednictvím Marquéze k nám promlouvá sám Miguel Littín, což dává této knize trochu jiný náboj než ostatním knihám tohoto autora. Autobiografické náměty jsou vždycky vděčné, protože se čtenář nemusí rozmýšlet, zda věřit nebo ne. Zatímco u Kerouacových Dharmových tuláků se pro zkreslení událostí rozhodl sám autor, Littínovo putování po Chile je pravděpodobně zkresleno zhuštěním a zkrácením textu. Přiznám se, že nechápu, co Marquéze vedlo k této volbě, zkrátit osmnáctihodinové vyprávění na nějakých 126 stran čistého textu. Vzhledem k povaze textu bych přivítala více podrobností, zkrátka silnější knihu.

S tímto úzce souvisí problém obsahu. Zatímco začátek, který pojednává o přípravách na cestu, tedy o důmyslně propracované změně identity, a o samotném příletu do Chile, je podrobný a zajímavý, postupem času se děj zhušťuje a události zrychlují a... Přiznávám bez mučení, občas jsem se ztrácela a nebyla si schopná poskládat souvislosti. To je podle mého názoru velká škoda, neboť takové svědectví by si zasloužilo klidně třikrát více stran textu.

Zároveň jsem postrádala napětí, které by ale mělo z textu čišet, vždyť jde o nesmírně nebezpečnou misi! Tak kde se stala chyba? Opět to dávám za vinu zkrácení vyprávění, jelikož v něm nezbylo mnoho prostoru pro výraznější emoce a zároveň i výraznější postoje vypravěče. Naopak popisy prostředí a atmosféry byly výtečné a je vidět, že to je Marquézova parketa.

Ach ten překlad! Nebo korektura?
K překladům se vyjadřuji málokdy, neboť k tomu mám málokdy co říct. Tentokrát se však zmínit musím. Ačkoliv je Vladimír Medek zkušený překladatel a moc se mi líbí zejména jeho překlady Harry Pottera (i když víc mě asi zaujaly ty od jeho bratra Pavla), tentokrát jsem tak nadšená nebyla. Některé obraty na mě působily trochu krkolomně.

Ve vstupním dotazníku jsem uvedl hotel El Conquistador, poněvadž tam jezdí obchodníci a tudíž nejvíc odpovídal tomu, zač jsme se vydávali. Navíc jsem věděl, že je tam ubytovaný italský tým, ale napadlo mi, že Elena to neví.
G. G. Marquéz, Dobrodružství Miguela Littína v Chile, str. 22

Ono podtržené "mi" pro mě představovalo problém. Ano, setkávám se s tím, sem tam, v mluvené řeči. Ale nemůžu si pomoct. V textu to prostě bije do očí a podle mého se tam ani nijak zvlášť nehodí.
Nikdy ale nedokážu říct, co je chyba překladatele a co chyba korektury.

V každém případě je toto velice zajímavé svědectví, nicméně z mého pohledu nedotažené k dokonalosti. Marquéz se čte velice dobře, ale svým lehkým stylem se neztotožňuje s povahou textu. Dobrodružství Miguela Littína je slabší z reportáží, které jsem četla, a také zmatenější. Nicméně i tak jsem ráda, že se takové osudy šíří i do střední Evropy a dalších zemí. Navíc mě to podnítilo začít vyhledávat informace o tak interesantní osobnosti, jakou je právě Miguel Littín.

7 komentářů:

  1. V té ukázce - neměla by být čárka před "a tudíž"? :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V knize není... Takže tam buď být nemá a nebo je to chyba korektury :)

      Vymazat
    2. Myslím, že by tam být měla. Takže to jsou dvě chyby v jedné větě. :o)

      Vymazat
  2. No ono to mi místo mě se v Čechách běžně používá, hlavně na jihu a západě, ale v knize by to asi být nemělo a celkově to bylo takové kostrbaté ta věta :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jo, spolužačka to používá často, ale jak říkáš, v knize by to asi být nemělo. Navíc to napsané vypadá fakt děsně! :D

      Vymazat
  3. Musím říci, že to zkracování vyprávění mi u Márqueze vadilo. Četla jsem Sto roků samoty a přišlo mi, že se to ke konci stále více všechno zkracovalo a chvílemi jsem také nechápala, jak se děj vlastně dostal do současné situace.Jinak.... to "mi" zní úděsně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se s tím ještě nesetkala... Ale díky za tip, schválně se na to při další knížce zkusím soustředit, jestli tam taky pocítím zkracování :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!