pondělí 29. dubna 2013

Rozhodnutí, která za nás nikdo neučiní

Gayle Forman - Jestli zůstanu

Originální název: If I Stay
Překlad: Květa Palowská
Rok vydání: 2011 (originál vydán 2011)
Počet stran: 184
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Ikar

Mám zůstat a nebo jít dál?
Mie je sedmnáct let a jediné důležité rozhodnutí, které ji čeká je, zda odejít na prestižní hudební školu Julliard a nechat doma přítele Adama. Mladá talentovaná cellistka má jinak naprosto normální život. To se ale změní takřka z minuty na minutu, když jede jednoho zimního rána s rodiči navštívit známé. Bouračka. A život najednou není to, co býval. A Mia je pořád tady a najednou musí čelit rozhodnutí, které je mnohem klíčovější - má zůstat a nebo jít dál?

Přiznávám bez uzardění, že jsem nečekala nic než obyčejnou, možná trochu protivnou, oddechovku. S tím jsem také Jestli zůstanu kupovala (ano, rozhodla jsem se, že za 29 Kč to risknu). Byla jsem ale velmi příjemně překvapena.
A jen tak na okraj - spoustě lidem se nelíbí česká obálka. Ale proč? Podle mě vystihuje příběh mnohem lépe než všechny zahraniční. Vážně se mi líbí. Moc.



Citlivý, ale ne dost
Příběh, který nám Gayle Forman naservírovala, je neuvěřitelně citlivý a jemný. Zároveň stojí nohama na zemi, což se mi hodně líbilo. Přesto to byl právě emoční náboj, který mě na celé knize potěšil a zároveň zklamal nejvíce. Očekávala bych, že vzhledem k situaci, v níž se hlavní hrdinka nachází, bude z jednotlivých stránek přímo čišet beznaděj a zoufalství. Ne, že bych si v tom nějak zvlášť libovala, přesto bych uvítala vyhrocenější emoce a ne poklidné plutí celou knihou.

Taťka občas zavtipkoval, že v nemocnici, kde jsem se narodila, určitě nešťastnou náhodou vyměnili novorozence, protože nejsem podobná nikomu z rodiny. Všichni mají světlé vlasy i pleť a já jsem jejich pravý opak, mám hnědé vlasy a tmavé oči. Když jsem ale trochu povyrostla, taťkův nemocniční fór pro mne nabyl ještě jiný význam, než bylo myšleno. Občas jsem si připadala, jako kdybych pocházela z jiného rodu. Nejsem otevřená a ironická jako taťka ani energická jako mamka. A abych tomu nasadila korunu, nevybrala jsem si elektrickou kytaru, ale violoncello!
Gayle Formanová, Jestli zůstanu, str. 19 - 20

Konec je v tomto ohledu příznivější, přesto se nezařadím do zástupu fanynek Adama a řeknu, že právě konec byl možná až moc přeslazený. Nicméně vzhledem k faktu, že autorka právě připravuje pokračování s názvem Where She Went, dal se očekávat právě takový konec. I tak je ale svým způsobem nečekaný. Nebo spíše celou knihu přemýšlíte, jak to skončí.

Uvěřitelná
Musím říct, že už se mi dlouho nestalo, abych narazila na příběh, v němž bych hlavní hrdinku považovala za člověka, kterého můžu klidně potkat na ulici. Možná byla Mia pro někoho nemastná a neslaná, ale mě byla velmi blízká. Zejména, když váhala, jestli nemá s cellem skončit. Když nevěděla, jak se má k Adamovi v začátku jejich vztahu chovat. To všechno mi přišlo velmi reálné a uvěřitelné, i mně se takové věci staly, a proto jsem ráda, že se objevují i v knížkách.
Adamův a Miin vztah se mi také líbil moc, takový jemný a opatrný v začátku, přitom však pevný, jak se později ukázalo. Jedině naturel Miiných rodičů mi přišel trochu přes míru, ale třeba takoví rodiče opravdu existují!

Kniha je vyprávěna částečně retrospektivně, což se mi taky dost líbilo. Bavily mě pasáže z minulosti i ty ze současnosti. Zároveň díky přízemním flashbackům nepůsobily 'nadpozemské' prvky v knize rušivě, ba naopak. Postupem času jsem se začala považovat spíše za jakousi metaforu.

Chyby ve větné stavbě, prý
Přiznám se, že k tomuto odstavci nemohu přistoupit jinak než jako lempl. Když totiž babička četla tuhle knížku po mě, upozornila mě, že se zejména na začátku objevuje dost chyb ve větné stavbě a navíc i chyby v rodech (např. děvčata zpívaly). Jelikož jsem barbar a chyby v knihách přehlížím (někdy záměrně, někdy omylem - například zde), nevěděla jsem přirozeně, kde bych našla příklad. A musím říct, že se mi chyby najít zatím nepodařilo, musela bych si knihu přečíst asi znovu...

Možná tuhle chybu napravím, a až si přečtu Jestli zůstanu znovu, určitě si to poznamenám a později sem dopíšu. Každopádně můžu ale tuhle knihu všem s čistým svědomím doporučit. Je totiž krásně jemná, křehká a citlivá. Určitě to zkuste.

8 komentářů:

  1. Už som o knihe počula a nevyzerá zle 8)
    Mohla by to byť pre mňa príjemná oddychovka 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oddychovka to je určitě, pro někoho ale (třeba pro mojí babičku) trošku emotivně náročnější :-)
      Ale čte se krásně, určitě to zkus :-)

      Vymazat
  2. Já se na tuto knihu chystám a jsem na ni zvědavá. :) Recenze se ti povedla. Přesvědčila jsi mě, že se mi knížka bude nejspíš zamlouvat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že mají moje recenze i takový vliv :-) Snad se ti bude líbit :-)

      Vymazat
  3. Tu si možná někdy přečtu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že za zkoušku stojí :-)

      Vymazat
  4. Knížku mám rozečtenou a snad ji dneska dočtu :)
    Líbí se mi :)
    a moc pěkná recenze, povedla se! Babičku pozdravuj :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, pozdrav vyřídím!
      A těším se na tvou recenzi, ráda pak porovnávám dojmy :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!