neděle 2. června 2013

Je třeba domluvit si heslo

Michal Hvorecký - Plyš

Originální název: Plyš
Překlad: Martina Šulcková
Rok vydání: 2006 (originál vydán 2006)
Počet stran: 239
Vazba knihy: Brožovaná
Nakladatelství: Labyrint

V Německu, v naprosté tmě...
Fotograf Irvin Mirsky trpí velmi zvláštní závislostí, která mu ruinuje život. Na stipendijním pobytu v německém městě City se v absolutní tmě seznámí se svou osudovou ženou. Osudovou však úplně jinak, než by se dalo říct. A díky absolutnímu výpadku proudu město upadne do tmy a Irvin dostane, nejspíš poslední, možnost skončit se vším.
Dokáže to?

Kniha Plyš se mi do ruky dostala úplnou náhodou - z výběru knihcentra.cz na veletrhu (kde dávali knížky za vyplnění dotazníku) jsem si ji vybrala, protože mi připadala nejschůdnější. Nic moc jsem nečekala, a to bylo také dobře. Zároveň se mi ani moc nelíbí obálka, i když odstín růžovo-fialové na hřbetu a zadní straně je docela zajímavý. Navíc ani nevoní, vážně ne!



Námět? Tudy cesta nevede
Hlavní protagonista příběhu trpí velice neobvyklou závislostí - na pornografii. Nicméně ani zajímavý nápad neudělá dobrý námět. Celá kniha je díky tomu spíše o ničem, plná prázdných slov a odstavců. Navíc si nemůžu pomoct, ale připadá mi, že dnes už se sex (potažmo pornografie) strká i tam, kde je navíc - z celého kusu čiší snaha o stylizaci do moderní doby bez tabuizování sexuality. Jako by na takové téma mohl psát každý s grácií. Autor nikoliv.
Na druhou stranu mi připadá, že autor rozjel pár myšlenek, které ale zoufale nedotáhl do konce - například fenomén pojmenovávání dětí podle značek, což je určitě zajímavá vize, nebo nahrazování dětí (Irvin se jmenuje po svém zesnulém bratrovi a rodiče jej zplodili, aby si vytvořili 'nového' Irvina).

Díky absentujícímu ději je kniha prvních cca 80 stran neskutečně nudná, během tolika stran a tolika slov se nestane nic, co by stálo za řeč. Poté na scénu vstoupí ona záhadná "femme fatale" a objeví se cosi, co by se dalo považovat za děj. Od té chvíle je čtení alespoň trochu zábavnější, nicméně všechno utne nic neříkající konec. Výsledkem je tedy jedna celkem zajímavá a zábavná třetina oproti dvěma třetinám naprosto o ničem.

Zašmátral jsem rukama před sebou. Nic jsem nenahmatal. Ani pod prahem neprosvítala záře, která by přidala na viditelnosti. Intuitivně jsem ustoupil o krok vzad.
Zády jsem narazil na zadní stranu dveří a překvapila mě měkkost jejich povrchu. Rozevřel jsem zaťatou pěst a ponořil prsty do pružné, jemné masy obepínající zeď.
"Svlíkni se. Jdeme bez předehry rovnou na věc," ozval se odněkud zepředu tichý ženský hlas.
Michal Hvorecký, Plyš, str. 84

Styl jakožto mizerný zachránce
Plytkost děje se snaží vytáhnout celkem obstojný styl, který však není vybroušený na tolik, aby z knihy udělal interesantní věc. Zejména na začátku mi většina textu připadala jen jako pokus ukázat čtenáři, že autor umí vymyslet líbivé věty a obraty. Když jsou ale prázdné a působí jako nastavování kaše, rozhodně neohromí. Možná spíše naopak.

Uznat musím jednu věc - popisy závislosti a abstinenčních příznaků. Tyto části jsou bezesporu největší devízou knihy, působí sugestivně a opravdově, nesnaží se čtenáři věšet bulíky na nos. Spolu s tématem knihy také přináší jakési upozornění, že nebezpečná a smrtelná není pouze závislost na alkoholu či drogách.
Toto působí jaksi antiutopisticky a vcelku depresivně, nicméně to je pouze nezdařený záměr autora o knihu sžíravě vtipnou, ironickou a šokující. Ano, šokující. Ne, není šokující v nejmenším, přináší pouze návrh na řešení problému, nicméně zoufale nedotažený do konce.

Cítil jsem, že se blíží další absťák. Obvyklá věc, která moje tělo potkala už tisíckrát, ale přesto mě pokaždé znovu kompletně zničila.
Na okamžik jsem se vzepřel. Mám přece metr jednadevadesát. Něco už snesu. Něco už mám za sebou.
Vždycky jsem udělal tuhle chybu. Pokaždé si pár vteřin namlouvám, že to hravě zvládnu.
Jak naivní.
Po chvíli jsem viděl už jen krev, která mi zalila oči, a byl jsem mokrý od hlavy k patě. Moje nacvičená obranná hráz se rychle hroutila.
Michal Hvorecký, Plyš, str. 113

Nevím, komu bych knihu doporučila. Možná těm, kteří se nebojí experimentovat s zkoušet nové. Pro mě to byl ale propadák, který od absolutní nuly zachránily jen zdařilé popisy stavů.
Na závěr bych ještě řekla, že mi přijde dost smutné, když korektura pomine i takové věci, jako je nelogické střídání časů (viz ukázka) či použití výrazu "potencionální".

2 komentáře:

  1. No po knihe Axolotl Roadkill sa už vážne nebojím ničoho. Skúsiť by som mohla ale dvakrát sympatické mi to nepríde. Ak niekedy zažijem skrat vkusu, skúsim.

    A mimochodom, ďakujem. Štyri roky čakania a Interview s upírom bude v mojej knižnici už o pár dní. Vážne. Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak schválně, jestli ten zkrat přijde, ráda si přečtu tvůj názor :-)
      A není zač!

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!