pátek 28. června 2013

Případ, který skončil úplně jinak

Mark Haddon - Podivný případ se psem

Originální název: The Curious Incident of the Dog in the Night-time
Překlad: Kateřina Novotná
Rok vydání: 2003 (originál vydán 2003)
Počet stran: 176
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Argo

Co takhle napsat knihu, třeba s detektivním námětem?

Patnáctiletý Christopher je autista. Jeho lektorka Siobhan mu navrhla, aby napsal knihu. Jenomže Christopher může psát jen o tom, co zná, a tak se rozhodl napsat knihu s detektivním námětem. Sousedce paní Shearsové totiž někdo vidlemi propíchl psa. Chlapec se pouští do vyšetřování, které se ale naprosto zvrtne a promění se v pátrání po tom, jak to kdy fungovalo a funguje v jeho okolí. On sám se dozvídá spoustu věcí, které se možná stanou i součástí jeho světa.

Po Marcelovi ve skutečném světě je Podivný případ se psem druhou knihou s podobným stylem hrdinů. Nedalo mi to a musela jsem srovnávat, přestože jsou to knihy odlišné. V něčem jsou si ale dost podobné a právě proto to přímo vybízí ke srovnávání. Tohle dílo se mi do ruky dostalo náhodou, na základě doporučení, tak se podívejme, jak to dopadlo.

Není to takové, jaké se zdá
Hned na začátek mě doslova praštil přes nos fakt, že Christopher je mnohem výraznější vypravěč, než jakým kdy byl Marcelo. Vlivem toho jsem ale byla ze začátku trochu otrávená tím, že byl samotný 'případ se psem' dost upozaděný, vypravěč se soustředil více na svou minulost a současnost.
Ve finále se zjistí, že je to proto, že mrtvý pes není nejdůležitějším prvkem příběhu, nicméně anotace i název je v tomto směru trochu zavádějící.

Mám ale moc rád romány o záhadných vraždách. A tak píšu román o záhadné vraždě.
V románu o záhadné vraždě musí někdo přijít na to, kdo je vrah, a pak ho chytit. A to je hlavolam. Když je to dobrý hlavolam, přijdete někdy na odpověď už před koncem knihy.
Siobhan říkala, že kniha by měla začínat něčím, co by upoutalo pozornost čtenáře. A proto jsem začal psem. Tím psem jsem začal taky proto, že tohle se mi stalo a já si dokážu těžko představit věci, které se mi nestaly.
Mark Haddon, Podivný případ se psem, str. 12

I poté však některé popisy běžného života působí rušivě a děj zbytečně natahují. Na druhou stranu je to dobrý způsob, jak se vcítit do vědomí autisty. Opět se musíte naladit na vlnu světa hlavní postavy, což mi ale v tomto případě šlo obtížněji.

Dojemný příběh o odvaze a bonus k tomu

Moje jméno je metafora. Znamená nést Krista a pochází z řeckých slov χριστος (což znamená nést Krista) a φερειν a je to jméno, které dostal svatý Kryštof, protože přenesl Ježíše přes řeku.
Teď byste rádi věděli, jak se jmenoval, než přenesl Krista přes tu řeku. Nejmenoval se nijak, protože tohle je apokryfní příběh, a to znamená, že je to taky lež.
Máma vždycky říkala, že jmenovat se Christopher je moc hezké, protože to je příběh o tom, jak jsme laskaví a jak si pomáháme, já ale nechci, aby moje jméno znamenalo příběh o tom, jak jsme laskaví a jak si pomáháme. Já chci, aby moje jméno znamenalo mě.
Mark Haddon, Podivný případ se psem, str. 20

On je celý ten příběh vlastně dojemný, protože odkrývá hranice lidského počínání. Zároveň je ale místy těžko uvěřitelný a předvídatelný, což je ovšem pochopitelné, vypráví ho autista.
Příjemným bonusem jsou obrázky, kterými je děj doprovázen. Tu nám Christopher pomocí tabulky vysvětlí, jak se vypočítávají prvočísla, na jiné straně nám zase ukazuje plán nádraží. Tyhle drobnosti z knihy činí z knihy téměř interaktivní záležitost. V závěru je dokonce připojen bonus, kterým je výpočet složitého matematického příkladu. Proč ne?

Z duelu Christopher versus Marcelo pro mě ale pořád vítězně vychází druhý jmenovaný. Především proto, že tahle knížka nemá tak poetickou a klidnou atmosféru a místy mi přišla zbytečně roztahaná, byť dobře chápu autorovy pohnutky pro každou větu.

Pokud máte rádi knihy zaměřené na autismus a nebo jste četli Marcela a líbil se vám, potom určitě sáhněte i po Podivném případu se psem. Kniha není taková, jak se tváří a ono je to možná dobře.

1 komentář:

  1. Na takovou knihu asi odvahu nemám, obávám se, že by mě nebavila. Ano, přiznávám se, vlastně jsem nevěděla, že takové knížky, které jsou psané autisty vlastně jsou, ale to nemění nic na tom, že bych se do toho asi nedokázala začíst. :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!