sobota 15. června 2013

Realita nebo sen? (RC)

Jasutaka Cucui - Paprika

Originální název: Papurika
Překlad: Anna Křivánková
Rok vydání: 2013 (originál vydán 2006)
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon

O léčení psychických potíží pomocí snů
Acuko Čiba a Kósaku Tokita jsou horkými kandidáty na získání Nobelovy ceny v oboru lékařství - vynalezli totiž tzv. PT, pomocí kterého dokáží své pacienty na psychiatrii léčit tak, že jim vstoupí do snů. Jenže pak kdosi zcizí Tokitův nejnovější vynález, DK mini, a u několika zaměstnanců ústavu se začnou projevovat známky šílenství. Acuko nezbývá než se spolu se svým alter egem Paprikou (nejlepším snovým detektivem) a dvěma svými pacienty, Nosem a Konakawou, přijít záhadě na kloub a zachránit, co se dá.

Na tenhle román jsem byla hodně zvědavá, jelikož mě Cucuiho Konec stříbrných věků oslnil a naopak Peklo mě tolik nebavilo. Je paradoxní, že Paprika je prvním sci-fi románem z pera tohoto japonského autora, který vyšel v Čechách, přestože právě v tomto žánru Cucui v rodném Japonsku nejvíce prorazil. Na první pohled mě tedy zaujala odlišnost od předchozích dvou česky přeložených románů.

Tak trochu jiný Cucui
V recenzi na Peklo jsem psala, že je Cucui velice dynamickým autorem. Tomuto tvrzení ovšem koncepce Papriky odporuje - druhá část knihy sice působí dynamičtěji, nicméně celá první část se nese ve značně pomalejším duchu. Z toho důvodu mi také déle trvalo, než jsem se do knihy definitivně začetla. Nechci tím ovšem říct, že je to špatně, kdepak. Zrovna tomuhle typu knihy pomalejší rozjezd sluší, už jen kvůli nepřebernému množství postav, ve kterém není zpočátku úplně jednoduché se orientovat.

Taxi zastavilo před vysokou budovou ve čtvrti Šinano. Byl to ten samý dům, kde bydlel Torataró Šima i další členové rady psychiatrického institutu. Měli tu zřejmě pronajato celých několik pater. Tahle Paprika tedy nejspíš také bude členkou správní rady. Budova totiž vypadala příliš luxusně na to, aby se tu mohl ubytovat normální člověk. Nose se však na nic nevyptával a nechal se Paprikou odvést prostornou halou přímo k výtahu. Měl totiž od Šimy přísně zakázáno ptát se na její pravé jméno.
I tak se velmi brzy dozvěděl alespoň její příjmení. Na dveřích východně položeného bytu v devátém patře totiž byla kovová jmenovka hlásající tenkými písmeny: 604/Čiba.
Jasutaka Cucui, Paprika, str. 26

Trochu nevyváženě možná působí celková koncepce knihy, kdy veškerou akci obstarává především druhá část knihy, zatímco začátek je možná až zbytečně dlouhý - vzhledem k informacím, které v něm pochytíme by mohl být třeba poloviční a kniha by ubíhala ještě lépe.

Zajímavý námět, je ale originální?
Pro mě osobně je téma léčení psychických chorob prostřednictvím snů velice atraktivní. Nepohybuji se nicméně příliš ve sféře sci-fi žánru, tudíž nemohu posoudit, na kolik je originální. Ze svého laického pohledu však mohu říct, že celkové zpracování nápadu mi připadalo trochu nudné. Nebo spíš nijak inovátorské, přestože téma poskytuje poměrně širokou možnost zpracování. Ale nejsem úplně příznivce tohoto žánru, tudíž mi jednoduché zpracování svým způsobem i vyhovovalo.

Zajímavé bylo prolínání snů a reality, které se objevilo ve druhé části. I to by přesto mohlo být klidně trochu proškrtáno, jelikož se občasné objevování snových nestvůr stávalo až rutinním - opakovaný vtip zkrátka přestává být vtipem, to ví i odvěké lidové moudro.

Paprika se rozhlédla. Musí se rychle probudit. Její úsudek byl čím dál tím pomalejší. Musí přijít na to, jak se probudit. Znala několik způsobů, jak uniknout ze snů svých klientů či schizofrenních pacientů, ale takové jednoduché triky jí tentokrát stačit nebudou. Potřebuje, aby jí pomohl někdo ze skutečného světa, ale jak si má o tu pomoc říct? A vůbec, kolik tak může být hodin? Za okny kavárny byl bílý den, ale to byl její snový svět - zdalipak se už rozednělo i v tom skutečném?
Jasutaka Cucui, Paprika, str. 235

Vědci, pacienti a ti mezi tím
Na rozdíl o dvou dalších česky vydaných Cucuiho románů je hlavní postavou Papriky žena, a to dokonce dvojnásobně (jako Acuko Čiba i jako Paprika, jelikož tyto dvě ženy v podstatě sdílejí jen tělo). Ostatní postavy jsou však až na výjimky mužské, což celkově tvoří zajímavý koktejl. Zároveň je příjemné zjištění, že některé pánské postavy nemají tolik vnitřní síly jako samotná Acuko. To může zavánět feminismem, nicméně myslím, že tohle škatulkování je mimo mísu, vždyť román byl kritizován pro degradování ženskosti při některých sexuálních scénách.

Asi nejvíc jsem si paradoxně oblíbila vedlejší postavu Kósaku Tokity, roztržitého tlouštíka a geniálního vynálezce v jedné osobě. S Acuko tvořili vyváženou a zajímavou dvojici. Naproti tomu postavy Noseho a Konakawy, byť měly v příběhu víc prostoru než Tokita, mi paradoxně trochu splývaly svým jednáním, přestože byli oba vylíčeni víceméně jako vlastní protipóly.
S Acuko se to má takhle - zaujala jako hlavní ženská postava. Ale zaujala možná víc ve svém druhém já, jako Paprika. Celkově je myšlenka střídání osobnosti čtenářsky atraktivní.

Příliš techniky (ne)uškodí
Asi nejvíc mě při čtení nudily popisy technických vymožeností - nemám hlavu na to, abych si pro mě takto abstraktní věci dokázala adekvátně představit. Na druhou stranu to asi souvisí s žánrem science fiction, tudíž se to dá jistě omluvit.

Daidalos, který Tokita právě dokončil, byl vlastně gorgonou bez kabelů. Tokita se neunavoval přílišným testováním a raději vynalézal stále nové věci.
Acuko mu věnovala šokovaný pohled. "Co to zas je?" vypravila ze sebe konečně. "Co s tím budeme dělat? Co to umí?"
Jasutaka Cucui, Paprika, str. 53

Zároveň mě také mrzí fakt, že byť mě kniha velmi bavila, neměla jsem problém ji odložit a netáhlo mě to tolik k pokračování v četbě.
Jasutaka Cucui mě nicméně tímto svým počinem přesvědčil, že je autorem, který mě baví a má co nabídnout. Zároveň si myslím, že je Paprika vhodným kompromisem pro ne úplně příznivce žánru sci-fi, jelikož svým snovým tématem přináší i jiné než jen stroje a techniku. Určitě mohu s klidem doporučit!

Děkuji nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku!

2 komentáře:

  1. Taky zkusím :-) Ještěže na tomto blogu vždy najdu spoustu inspirace :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, Alenko, že se ti tu líbí :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!