pátek 26. července 2013

Jedna smutná jilemnická historie

Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy

Rok vydání: 2008 (poprvé vydáno 1935)
Počet stran: 280
Vazba knihy: Brožovaná
Nakladatelství: Academia

Neštěstí, co se lepí na paty
Štěpka Kiliánová nikdy nezapadala do šablon městské slečinky, byť je dcerou movitého stavitele. Na prahu 30 let, kdy už nikdo nevěřil, že by se ta hřmotná, nehezká a málo decentní žena mohla vdát, se do Jilemnice vrátil Štěpčin bratranec a kamarád z dětství, hejtman ve výslužbě, Pavel Malina. On, honěn penězi, a ona, poháněna vírou v lásku, se našli v pravou chvíli. A tím Štěpce začal ten nejtragikomičtější part života...

Téměř měsíc od maturity jsem se rozhodla pro Petrolejové lampy, abych mohla posléze litovat, že jsem se k tomuto kusu nedostala dříve a nedala si ho do seznamu maturitní četby. Podle některých Havlíčkův nejpřeceňovanější román, ale každopádně kniha, kterou se zapsal do podvědomí. Byť mají Petrolejové lampy nedostatky, je to jistě především styl, čím Havlíček zaujal.

Poklidné plynutí
Celá kniha je popsaná naprosto precizně a plyne v jednotném tempu, tudíž je snadno přehlédnutelný i fakt, že první zásadní zvrat se odehraje téměř až ve druhé polovině. Celé dílo je rozděleno do tří částí, jejichž názvy mě upřímně fascinují, zaujaly na první pohled - v první části nazvané Lampy svítí a prostírá se se seznamujeme s Jilemnicí a samozřejmě i s hlavní hrdinkou, kterou sledujeme od narození až do jejího důležitého životního mezníku. Právě další dvě části, Sytý u stolu a Lampy zhasínají vypráví o tom, co se stalo, když se Štěpka konečně vdala.

Španělsko bylo poraženo Spojenými státy a jeho loďstvo zničeno, v Jižní Africe planula válka, Burové se udatně bránili červenokabátníkům, jména Krüger a De Wett šla od úst k ústům, stateční kluci z náměstí bojovali burskou válku s kluky z Jilmu a Štěpka Kiliánová se radovala ze své nové válečné příležitosti - ale kde se, u čerta, v městečku vzal hejtman Malina?
Pavel Malina nebyl hejtmanem tak tuze dlouho. Bylo to od něho vlastně hezké, že dosáhl tak vysoké hodnosti na samém sklonku své vojenské kariéry. Jmenovali ho hejtmanem, ale pak - nu, pak mu ovšem nezbylo nic jiného než zažádat o pensionování.
Jaroslav Havlíček, Petrolejové lampy, str. 122

O atmosféru celého románu se zasadilo vyprávění v er-formě, v němž se přímá řeč vyskytuje spíše pomálu. Styl vyprávění je ale tak strhující, že vtáhne a polapí, nebo alespoň tak to bylo u mě. Ve finále jsem ani zvraty v první části knihy nepostrádala, žánrově byl začátek velice zdařilým úvodem do psychiky hlavní postavy. Navíc je úvodní část pro zbytek knihy v podstatě nepostradatelná, jelikož doplňuje skládačku charakterů a jednotlivých kroků postav.

Postavy a stříbrné plátno
Kniha byla v roce 1971 zfilmována Jurajem Herzem - z mého pohledu se jedná o zdařilou adaptaci, přestože v ní úplně chybí první část knihy. Kupodivu to ve filmu funguje, ač bych očekávala, že celý kus nebude působit komplexně. Do popředí se ve filmu dostává Pavel Malina, (geniálně) ztvárněný Petrem Čepkem, díky němuž je to film mnohými vyzdvihován. Přiznám se, že to se mi na filmu líbilo asi nejvíce, v knize bych ocenila pro tuto postavu více prostoru. Nicméně ta je věnována spíše Štěpce.
Rozdíl mezi knihou a filmem je tedy velmi jasný - zatímco ve filmu se na celou tragédii díváme odosobněle, v podstatě z pohledu třetího, v knize je to věc úzce napojená na Štěpku a její vnímání svého společenského i životního úpadku.

Štěpánka byla dítě samotářské. Neboť byla z dětí, které nejsou u svých malých přátel a přítelkyň oblíbeny. Předně to bylo panské dítě mezi všemi těmi dětmi okolních řemeslníčků a chudáků, a potom to bylo dítě zvláštní, hlavaté, těžkopádné, nehezké. Byla mnohem statnější a větší než ostatní. Svádělo je to k předpojatosti, která se časem vystupňovala v opravdovou zášť. Pošklebovaly se jí, nadávaly jí, házely po ní blátem i kamením. Jakási nevysvětlitelná, předčasná dětská pýcha Štěpce bránila, aby si na své trapiče doma postěžovala.
Jaroslav Havlíček, Petrolejové lampy, str. 18

Asi nejmarkantnější změna ve filmu oproti knize je bezesporu postava Štěpky. V knize je popisována nejen jako ošklivé dítě (viz výše), ale také jako extravagantní, živelná a velmi mohutná žena - a právě proto je sice oblíbenou herečkou na divadle, ale zároveň také poslední 'starou pannou' v městečku. Ve filmu je ztvárněna Ivou Janžurovou, která zvládla být extravagantní a živelná, ale rozhodně ne mohutná, s černými vlasy a vypoulenýma očima. Kupodivu svou roli zvládla více než dobře, avšak jako celek působila úplně jinak než v knize.
Zatímco knižní Štěpka vyvolává spíše soucit k tomu, jak nešťastná je to osoba (tedy jakou má smůlu, že je v popisované době společnost plná předsudků), a zároveň jistý chlad (kdo by s ní vlastně chtěl žít?), filmová Štěpka je docela hezká a milá, tudíž je těžké chápat, proč je pořád sama.

První krok k dalším románům
Musím říct, že mě Petrolejové lampy příjemně překvapily, přestože nenadchly naplno. Jak jsem již na začátku uváděla, dočetla jsem se i názor, že je to Havlíčkův nejpřeceňovanější román. Možná tomu tak skutečně je, na knižních serverech má minimálně jeho další román, Neviditelný, zhruba o 10% lepší hodnocení. Osobně se těším nejen na Neviditelného, jelikož mě Havlíčkův styl opravdu zaujal a bavil.

Petrolejové lampy jsou možná nešťastné ve volbě tématu, které by mohlo být mnohem silnější, kdyby se román nesoustředil právě na Štěpku. Na druhou stranu podle mého názoru slouží jako výborné představení Havlíčkovy tvorby a jeho stylu psaní.
Nezbývá než dodat, že je mi líto, že z plánovaného románového cyklu zbyl jen tento román a torzo jeho pokračování. I díky tomu, že autor druhý díl psal až po zveřejnění dalších románů, by bylo jistě zajímavé sledovat vývoj stylu jeho psaní a osudů obyvatel Jilemnice.

1 komentář:

  1. Od Havlíčka jsem Petrolejové lampy zatím nečetla, jen Neviditelného, který se mi opravdu hodně líbil, takže jsem si ho musela pořídit i domů :-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!