sobota 17. srpna 2013

Kniha plná dojmů

Andreas Patenidis - Supi mezi mrakodrapy

Rok vydání: 2013
Počet stran: 120
Vazba knihy: Brožovaná
Nakladatelství: Grasp

Iluziorní příběh generací
Děj knihy se soustřeďuje na události napříč třemi generacemi. Hlavní postavou je ale bezesporu syn druhé generace imigrantů Alex, který se vydává společně s nervově nestabilní přítelkyní Laurou na dlouhou cestu autem. Během cesty, kterou tento pár podniká, vypráví Alex o svém problematickém vztahu k otci a skrze příběhy, které vypráví mění prostor okolo sebe v něco nevšedního a neopakovatelného. Jejich životy se odehrávají v záři neonů benzinových stanic, v odlesku karoserií aut, která míjejí, v horkem rozechvěné tváři krajiny okolo.

Supi mezi mrakodrapy jsou druhým počinem mladého českého autora, což mě nejprve překvapilo (jméno moc česky nezní), nicméně vše mi objasnil fakt, že je Andreas Patenidis synem Řeka. Ke knize jsem se dostala náhodou, vyhrála jsem ji i s podpisem autora. Nicméně je to také první (a doufám, že i poslední) kniha, k níž jsem musela zkopírovat text oficiální anotace, neboť jsem se v ději ztrácela. Ale nic není takové, jak se zdá...

Nevšední počin
Obálka rozhodně není to, čím by tento počin mohl zaujmout na první pohled. Mně se ve své podstatě velmi líbí, jelikož mi evokuje přesně ty samé pocity, jaké jsem měla chvílemi ze čtení - cestování, dlouhé osamělé cesty domů a z domu pryč. Je to takový spíš tlustší sešit, který se bezvadně vejde do kabelky a sluší mu čtení v dopravních prostředcích.

Připadá mi, že navzdory všemu je na první pohled poznat, že jde o současnou českou literaturu. Nemám mnoho načteno ze současných autorů, nicméně to, s čím jsem se stačila seznámit, mělo jeden sjednocující prvek - individualita. Opravdu, i Supi mezi mrakodrapy jsou velmi individualistickým dílem. V podstatě mě obsah zaujal hned na první odstavec. Kniha je dělená na několik delších celků s názvem a každý ten celek je zase dělen na kratší kapitoly.

Někdy se vzbudíš a nevíš, jestli je ráno nebo večer. Říkaj, že se to hned pozná, ale ty nevíš, jestli máš jít spát, protože je večer nebo vstát, protože je ráno. Uděláš si kávu, sedneš si ke stolu, na spotřebičích je dvanáct. Nikdy jsi ten čas nenastavil, takže nevíš, kolik je. Nejsou tu hodiny, sotva sis totiž zvyknul na tvrdší matraci. Nevíš, kolik je, ale máš jistotu, že se bude buď rozednívat, nebo stmívat, to ale může ještě trvat dlouho. Přivřeš dveře, vezmeš si papír a můžeš zase psát dál. Píšeš a nevíš, kolik je, a to bezčasí tě staví na druhou stranu, naproti těm, co vstanou, rozsvítí a čistí si zuby, naproti těm, co si čistí zuby, zhasnou a jdou spát.
Andreas Patenidis, Supi mezi mrakodrapy, str. 4

Na zadní straně knihy je cosi jako kratičké vyjádření k příběhu, který Andreas Patenidis stvořil. Je v něm vyzdvihován především styl, jakým je kniha napsaná. To je svým způsobem pravda, je to dílko velmi poetické a podmanivé, přesto bych být autorem nehnala všechno právě to stylizace - ve vyprávění v druhé osobě prostřídaném s vyprávěním ve třetí osobě se snadno poztrácíte tak, jako se to stalo mně.

A hm, o čem že to bylo?
Přiznám se, že do teď vůbec nevím, o čem příběh byl. Z úvodní anotace jsem v knize postřehla dvě generace a cestu autem za otcem. Zbytek se mi slil do kýžených září neonů a odlesků karosérií. A co je horší, vůbec nevím, kdo je ta ústřední postava, jelikož se jménem Alex se setkáváme až kolem poloviny. Důmyslná stylizace totiž pohřbila jakoukoliv dějovou linku, vypíchla pár pěkných myšlenek a pak se někam ztratila.

Měl jsi rád letiště. Od momentu, co si koupíš letenku se staneš z člověka zákazníkem, od momentu, kdy projdeš bezpečnostní kontrolou a stáváš se ze zákazníka pasažérem, můžeš zapomenout na všechny starosti. Neočekává se od tebe nic, jen čekat a komunikovat se znaky, ať už vyřčenými nebo jen s nápisy. Poslouchat rozkazy. Udržujte čistě, před opuštěním toalet si z hygienických důvodů umyjte ruce, nouzový východ, zneužití se trestá. Ulička pro přednostní pasažéry, dostavte se ke vchodu sedmnáct. Výhružky, neprodleně se dostavte ke vchodu sedmnáct, jinak budete vyloučen. To se tě netýká, zbývají ještě dvě hodiny a ty přesto spěcháš, spěcháš skrze celní a hraniční kontrolu, skenery a rentgeny, pasovou kontrolu, na které ještě naposledy budeš jednotlivcem, člověkem, pak už jen pasažér, jeden z mnoha.
Andreas Patenidis, Supi mezi mrakodrapy, str. 73

Část příběhu je psaná kurzívou a některé věty jsou přeškrtnuté, což se mi vcelku líbilo. Podařilo se mi odhalit, že části psané kurzívou jsou pravděpodobně jakési flashbacky. To je ovšem k ději snad vše, co jsem zjistila. Více na mě kniha působila po emocionální stránce, odnesla jsem si ze čtení jen a pouze dojmy.

A korektura? Všechno špatně!
Největší slabinou této knihy není ani tak absentující děj a její zmatečnost (v podstatě mi stačily ty dojmy, zbytek třeba pochopím příště, neboť Supy nepovažuji za jednorázovou záležitost), ale gramatika.

No vážně, neříkejte mi, že prošlo alespoň jednou korekturou dílo, které obsahuje:
  • slovo potencionálně
  • několikrát se opakující "města znamenaly" (ok, tohle je údajně taky přijatelná verze, ale vypadá to strašně!)
  • shodu podmětu s přísudkem na velmi vratkých nohách (místy jsem skutečně nevěděla, co je záměr, co chyba a co záměr s chybou)
  • a také v neposlední řadě toto: "Táta měl trochu orlí nos, plné rty, oči měl tak modré, že mu téměř splývaly s bělmem, a ty vlasy si neostříhal. Mýval dlouhé černé vlasy." -Andreas Patenidis, Supi mezi mrakodrapy, str. 63 - 64
A to nejsem nijak ostražitý hledač chyb, takže pro ty, kterým vadí i obyčejné překlepy či chybějící uvozovky, rozhodně nedoporučuji, bylo by to o nervy.
Navíc celé dílo oplývá velmi dlouhými souvětími, která jsou místy kostrbatá a těžkopádná, navíc s občas dost nejistou interpunkcí a slovosledem.

Víte, já nejsem z těch, kteří by se pár chybičkami nechali rozházet. Ale co je moc, to je moc a ke konci čtení mě chyby skutečně obtěžovaly.

Zvláštní vztah
Musím se přiznat, že díky chybám váhám, zda budu mít ještě někdy odvahu knihu znovu číst (no dobře, asi budu, ale asi si udělám vlastní korekturu). Ona to není záležitost na jedno přečtení, jak jsem již předestírala. Doufám, že na další pokus pochopím o trochu více děje.
Zatím jsem si coby zážitek odnesla chvílemi zostřené vnímání obyčejných věcí, nad kterými můžu přemýšlet.

Supi mezi mrakodrapy jsou opravdu zvláštní knihou. Ne úplně dobrou, gramaticky přímo příšernou. Přesto k ní mám velmi zvláštní vztah a svým způsobem jsem si ji oblíbila, přestože jsem byla po dočtení zmatená jako lesní včela. Tak snad příště!

6 komentářů:

  1. Vyčerpávající recenze! Téhle knížce se asi vyhnu velkým obloukem, i když byla na mém seznamu. Mám ráda knihy s příběhem a tohle opravdu nebude můj šálek kávy.

    Co se týká chyb, taky je nevyhledávám. Jedna či dvě chyby se dají odpustit, ale "smých" místo smích v jedné knize mě opravdu dostal a nelze ji přehlédnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud hledáš příběh, Supi asi vážně nejsou dobrá volba. Já si k ní vztah vytvořila, ale ty chyby, ach jo :D

      Vymazat
  2. Jsem ráda, že jsi knihu přečetla a napsala na ni recenzi :) já jsem si ji upřímně nepřečetla hlavně kvůli tomu, že jsem věděla, že není dějová, ale spíše taková emociální... Někdy mívám s takovými knihami problém. Ne že bych žádné takové nečetla, ale prostě na ně musím být správně vyladěná, což teď určitě nejsem. Ale jsem ráda, že se tam nějaký ten zvláštní vztah k tomu zrodil, pan Andreas by měl radost:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen nevím, jestli by mě radost z toho zlého odstavce o gramatice... :D Ale já to vážně docela dlouho přecházela, ale pak mi to čtení rušilo, bohužel. Jinak si ovšem myslím, že si ji sem tam budu brát na cesty, k těm se prostě hodí... A budu si v tom hledat pěkné myšlenky :)
      Jsem ráda, že ji mám s podpisem, takže děkuju :))

      Vymazat
  3. To zní hodně zajímavě!
    quietus.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Mám ji doma, ale nevím jestli se do ní pustím..
    Časem asi jo:)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!