sobota 31. srpna 2013

Když sedmkrát prožiješ svůj poslední den

Lauren Oliverová - Chvíle před koncem

Originální název: Before I Fall
Překlad: Veronika Volhejnová
Rok vydání: 2011 (originál vydán 2010)
Počet stran: 384
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Na prahu smrti si uvědomíš, co je opravdu důležité
Samantha má všechno - nejlepší kamarádky, vysněného kluka, místo na výsluní popularity. Také 12. února, Kupidův den, měl být jedním z řady úspěšných dní, osudový navíc proto, že se rozhodla přijít o nevinnost. Místo toho cestou z mejdanu Sam se svými kamarádkami nabourá... A probouzí se znovu 12. února. Postupně si uvědomuje, že to nebyl sen, že má jen jedinou šanci, jak se vymanit z věčného koloběhu posledního dne...

Chvíle před koncem mě zaujala už dřív, zejména svojí obálkou, která je opravdu povedená (až na ten font). Nicméně stále mi unikala mezi prsty, takže když jsem ji zahlédla u Vendey, neváhala jsem chytit svojí šanci pevně do rukou a Chvíli si konečně přečetla. Navíc je to teprve první kniha Lauren Oliver, která se mi dostala do ruky, byla jsem skutečně zvědavá.

Ohrané téma v originálním kabátku
Téma knihy mi nepřipadá příliš objevné, přeci jen o umírání, posmrtném životě a smrti vůbec bylo už napsáno mnoho. Přesto se od těchto knih Chvíle před koncem odlišuje, a to zejména svým podáním. Když už ne prostředím a postavami, tak rozhodně poselstvím a velmi elegantním řešením konce.

Celý příběh je zasazen do prostřední běžné americké střední školy. Postupně se seznamujeme s veškerou špínou a hnusem místní hierarchie, poznáváme jednotlivé postavy a věřte mi, jen málokdo si po tomto úvodu do děje ihned oblíbí hlavní hrdinku. Na rozdíl od většiny amerických teen komedií se totiž setkáváme s těmi pravými princeznami školy, protivnými děvčaty, jakými jsou Samantha i její nejlepší kamarádky - Ally, Elody a v neposlední řadě také Lindsay, asi nejprotivnější z dívek.

A taky nejsme vždycky dokonale upravené a nevoní nám z pusy po šeříku nebo tak. Lindsay jednou v jídelně soutěžila s Jonasem Sasnoffem v krkání a všichni jí tleskali. Elody občas nosí do školy chlupaté žluté trepky. Já jsem se jednou při občance chechtala tak, že jsem polila Jakovi Somersovi celou lavici vanilkovým latté. O měsíc později jsme se líbali v kůlně u Lily Anglerové. (Bylo to dost slabý.)
Vtip je v tom, že my si takové věci můžeme dovolit. Víte proč? Protože jsme populární. A populární jsme proto, že nám všechno projde. Takže je to pořád dokola.
Lauren Oliverová, Chvíle před koncem, str. 16

Chytré tahy boří klišé
Bezesporu největší devízou celé knihy je to, že je velmi dobře promyšlená. Díky tomu se autorka dokázala elegantně vyhnout některým klišé (i když ne všem) a vše dotáhnout do originálního konce, který byl sice svým způsobem předvídatelný, avšak nic mu to neubralo na kvalitě.
Podobně promyšlená je i koncepce, která se mi vzhledem k rozsahu velmi zamlouvala - kapitol je sedm, na každý nový 12. únor jedna. Každá kapitola je navíc rozdělená na několik kratších celků, což jsem jako milovník hodně členitého textu velice ocenila.

Na druhou stranu asi nelze napsat knihu na takovéto téma absolutně bez klišé. Ono tam toho klišé docela dost je, zejména jde o samotný vývoj hlavní hrdinky, která si na sklonku života uvědomuje staré chyby a stává se jinou, lepší. Zase musím uznat, že i když tohle klišé je, v takovémhle žánru je téměř nezbytné. I když by bylo asi zatraceně originální, kdyby se nezměnila.

Přidá se Elody. "To byl jen vtip, Sam. Včera jsi přece sama říkala, že se bojíš, aby tě Juliet nekousla, kdyby ses k ní moc přiblížila. Že má nejspíš vzteklinu."
Tohle mě dorazí - jen to Elody vysloví. Nebo spíš když si vzpomenu, že jsem tohle vážně řekla. Včera, před šesti dny, v úplně jiném světě. Jak je to možné, říkám si, tak moc se změnit a přitom nedokázat změnit nic? To je na tom všem úplně to nejhorší, tenhle pocit zoufalé bezmoci, a já si uvědomím, že otázka, kterou položila Elody, mě trápila celou dobu. Jaký to má smysl? Jestli jsem mrtvá - jestli to nemůžu napravit, jestli nemůžu nic změnit - jaký to má smysl?
Lauren Oliverová, Chvíle před koncem, str. 290 - 291

Proškrtat a zkrátit, prosím!
Přestože mě Chvíle před koncem velice příjemně překvapila, nemůžu hodnotit jinak než průměrně. Důvod? Prostý. Young adult knížky čtu především proto, že si chci odpočinout a že předpokládám rychlé přečtení. Chvíle před koncem se mi ale moc dobře nečetla, měla jsem tendenci některé odstavce přímo přeskakovat, což se mi jindy moc nestává. Zhruba od poloviny jsem se začínala trochu nudit, kniha je podle mě vzhledem k obsahu možná až moc dlouhá.

Druhou věcí byly podivné Samanthiny flashbacky. Ty mě ve čtení rušily a neskutečně nudily. V podstatě tato věc velmi úzce souvisí s předchozím odstavcem. Kdyby nebylo flashbacků, byla by Chvíle před koncem téměř dokonalou knihou. Slovo téměř je záměrné - nedokázala jsem si oblíbit ani jedinou postavu, což je pro mě prostě velké mínus.

Chvíle před koncem je ale i tak jedna z těch lepších knih, které se točí kolem smrti. Dozvíte se, že každý skutek je po zásluze potrestán. A možná se i dojmete...

9 komentářů:

  1. Mňa by možno tie flashbacky bavili, uvidím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus to, snad se ti bude líbit :-)

      Vymazat
  2. Tak tahle knížka byla fakt bombastická, sice některé scény opravdu stály za houby, ale už jen ten námět. :) Někdy si ji asi přečtu znovu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, asi fakt je bombastická, ale... Prostě ale :-D

      Vymazat
  3. Mně to naopak hrozně bavilo, celé... Až bych si to přečetla celé znova :D
    Jo, a mně se líbí i font :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě je dobře, že je kniha tak oblíbená, stojí za to, každopádně :-)

      Vymazat
  4. Na toto sa chystám už strašne dlho, nápad to má podľa mňa skvelý 8)

    OdpovědětVymazat
  5. Už se na ní chystám dlouho. Teď teprv jsem si všimla, že ji překládala Veronika Volhejnová, co přeložila třeba i Zvláštní smutek citronového koláče. Takže další plus. Mám jí v knihovně zamluvenou už hrozně dlouho, ale pořád jsou přede mnou asi tři rezervace. :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!