úterý 13. srpna 2013

Kniha, která se hodí k...

Taky už jste se s nimi setkali? Myslím tím knihy, které si přímo říkají o čtení v určitých situacích, na určitých místech, za určitého počasí.

Napadlo mě to včera ráno, když jsem dočítala Snídani u Tiffanyho. Tahle knížka si totiž zaslouží být čtena ráno, třeba při snídani a nebo klidně na zahradě v trávě, když v létě ještě není takové vedro. Prostě ráno. Dopoledne.
Ani nevím, proč tomu tak je, ostatně jako u většiny těchto 'tematických' knih, jelikož samotná snídaně u Tiffanyho je jen sen hlavní hrdinky, jinak se v knize nesnídá ani se děj neodehrává vyloženě ráno.



Naproti tomu večer do peřin, když už celý dům spí a za okny třeba sněží... To mě zase napadne Na dně od Helle Helle. Tyhle severské náladovky jsou prostě jako stvořené k určitému počasí. Zimní příběh této knihy vybízí k tichému večernímu či nočnímu čtení v teple peřin.
Naproti tomu islandská novelka Výhonek osmilisté růže se nejlépe hodí do parného vedra, ať už na cesty a nebo jen tak, na odlehčení, protože se čte prostě skvěle a zatím se líbí všem, kterým jsem ji půjčila/doporučila k přečtení.


Na léto mám ještě jednu specialitku - když se totiž řekne slovo "prázdniny", jako první mě napadne česká knížka a vítěz ankety Kniha mého srdce, Saturnin od Zdeňka Jirotky. Na tohle dílko opravdu nedám dopustit a mám ráda i filmové a potažmo i seriálové zpracování. Zatímco film ale můžu vidět téměř kdykoliv, v jakékoliv části roku, Saturnina čtu zásadně jen o prázdninách a navíc na dovolené (ideálně v zahraničí, ale je to vlastně jedno). Je to takové moje pravidlo, které vzniklo před pár lety v Maďarsku, kde jsem se rozhodla tuhle vychvalovanou knížku přečíst poprvé. A od té doby je to se mnou takhle, pěkně pravidelně, každý rok.




Taky znáte tu situaci, kdy jste nemocní a nebo je vám prostě jen špatně a vy nemyslíte na nic jiného než na postel a čaj a třeba i knížku? V takových situacích sahám jedině pro pohádky. Občas jsou to klasiky od Astrid Lindgrenové, občas i nějaká 'šílenost', ale spolehlivým lékem jsou dvě, dnes již spíše antikvariátové knížky. Francouzské pohádky jsou vlastně klasické pohádky, známé i neznámé. A Mít svoje vlastní zvířátko je pohádka o dvou prima sestřičkách, které mají doma postupně takovou malou zoo. Knížka je ilustrovaná Helenou Zmatlíkovou a mám ji opravdu ráda :-)


Ne, že by Spodek vyžadoval čtení jedině ve vlaku nebo v metru, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že v takto tematickém prostředí se dojmy z knihy stávají intenzivnějšími. Otázkou ale je, jestli se pak do jeho osudů moc neponoříte - já jsem ve vlaku četla druhou polovinu knihy, dočetla jsem... A pak jsem jen koukala z okna na provazy deště a přemýšlela jsem, jestli jsem se náhodou taky nezbláznila. Knížky, které si žádají takové prostředí v něm pak prostě lépe chutnají, není-liž pravda?
A naposledy tu mám Sofiin svět. To je knížka, kterou jsem četla snad nejvíckrát ze všech svých knih, nepočítám-li Harryho Pottera. Ačkoliv se dá číst téměř kdykoliv, je to knížka, po které neomylně sáhnu, když mám v noci problém. Když nemůžu usnout, budím se ze zlých snů, za okny je bouřka a já mám strach... Příběh patnáctileté Sofie protkaný dějinami filosofie je psán kouzelným stylem pana Gaardera a vždycky mě ukolébá. Asi to není moje nejoblíbenější knížka od tohoto autora, ale je to prostě srdcovka, jedna z prvních knížek, které jsem si koupila a tak.




A co vy? Co čtete, když jste nemocní? A když je vám smutno? Máte prostě a jednoduše knížky pro zvláštní příležitosti? Jaké to jsou? Podělte se v komentářích a nebo o tom třeba taky napište... :-)

9 komentářů:

  1. Přemýšlím o tom, ale málokterou knížku jsem četla víckrát. Když nepočítám ty pracovní. A Harryho Pottera :D
    Jinak na splín a do jakéhokoli počasí u mě výborně funguje Jane Austenová, Pýcha a předsudek je věčná :) Na cesty doporučuju Noční vlak do Lisabonu a na dlouhé zimní večery třeba Scarlett Thomasovou, její Náš tragický vesmír si musím někdy přečíst znova, dokonalý příběh o úplně všem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od té doby, co bloguju, jsem taky moc knížek víckrát nepřečetla. (Ale Spodek už se třese na re-reading).
      Díky za tipy na cesty, určitě vyzkouším!

      Vymazat
  2. Knížky pro zvláštní příležitost moc nemám :) Tak nějak si čtu knížky, když na ně mám chuť, nebo jsou prostě na řadě... Letní čtení jsou pro mě nějaké contemporary, prostě jen normální příběh bez paranormálna. Na zimu by se mi zase hodily napínavé fantasy příběhy nebo detektivky (což mi trochu nevyšlo s Miléniem, které čtu teď v létě :D ).
    Teď už moc knih poněkolikáté nečtu, prostě nestíhám. Dřív jsem tolik knížek neměla a ani si neplánovala přečíst, tak jsem pořád dokola četla to samé. Mimo jiné Harryho Pottera, Emily Roddaovou a Enid Blytonovou. A samozřejmě Astrid Lindgrenovou. Moje nejoblíbenější dětská spisovatelka. My z ostrova Saltkrakan můžu číst pořád a je věčná škoda, že se to momentálně neprodává. Ani nevím, kolikrát jsem přečetla Pippi a Děti z Bullerbynu, Kalleho Blomkvista... :)
    A když mám špatnou náladu, tak mi ji spraví buď už zmiňovaná Lindgrenová nebo Percy Jackson či Liz Rettigová. Takže vlastně trochu tématicky rozřazené knížky mám, hm... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že pro tebe byl článek objevný i po téhle stránce :D :D (Jó Astrid, ta nezklame no, nejradši mám od ní My z ostrova Saltkraken, Lotu z rošťácké uličky, Děti z Bullerbynu a Karkulína ze střechy :) )

      Vymazat
  3. Jupí,někdo kdo nemiluje pivo!:D
    Jinak bych si hrozně ráda přečetla tu Snídani u Tiffanyho, ale ke stažení to nikde není a anglicky se mi to číst nechce. Tak snad jednou v Česku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snídani si přečti, je skvělá! :) Držím palce, abys na ni narazila :)

      Vymazat
  4. Já mám pár knih pro "smutné dny" - Zlodějku knih, cokoli od Gaardera, Idiota - ale jinak nic vyhrazeného nemám :) Snad ještě románky mám nějak spojené s létem, ale žádné konkrétní tituly bych si nejspíš nevybavila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že s tou vyhrazeností jsem asi taky exot, ach jo! :D
      Ale Gaarder, toho teda můžu!

      Vymazat
  5. Ač to byla náhoda, Saturnina jsem četla v srpnu a moc jsem si ho užila. Něco na tom bude. :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!