pondělí 2. září 2013

Dva tak trochu odlišní lidé a jedna osudová noc, která je spojí (RC)

Rachel Cohnová a David Levithan - Nick a Norah: Až do ochraptění

Originální název: Nick and Norah's Infinite Playlist
Překlad: Radka Kolebáčová
Rok vydání: 2011 (originál vydán 2006)
Počet stran: 200
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

"Nemohla bys bejt na příštích pět minut moje holka?"
Nick je basák a jediný heterosexuál ve svojí kapele. Před třemi týdny a třemi dny mu Tris zlomila srdce a on neví, co dělat. Chybí mu, moc... A pak se najednou právě ona objeví v klubu, kde jeho kapela hraje, s novým přítelem. A tak na scénu přichází Norah - s Nickem se navzájem neznají, ale v osudnou chvíli po osudné větě se jejich životy na okamžik protnou. A tak začíná jejich jízda jednou nocí s nekončenými playlisty písniček, splněných přání, problémů, touhy a rozbitých snů...

K Nickovi a Norah bych se asi sama od sebe nedostala, ani nevím proč, protože se mi výjimečně děsně moc líbí oficiální anotace (a výjimečně také naprosto sedí k obsahu knížky). V podstatě náhodou se mi dostala do ruky jako neplánovaný recenzní výtisk a já jsem za to teď moc ráda, protože to bylo počtení, které mi absolutně sedlo do nálady a tak vůbec...

Dva pohledy vyprávění
Nick a Norah není úplně klasická lovestory. K tomu přispívá už i to, že je vyprávěná ze dvou pohledů (Nicka a Norah) a psaná perem dvou autorů. Zejména druhý fakt přikládá rozhodně na autentičnosti vyprávění, autoři jsou muž a žena, tudíž si pravděpodobně úlohy rozdělili právě takto.
Navzdory dvěma způsobům vyprávění ale kniha rozhodně nepůsobí jakkoliv rozkolísaně či chaoticky, myslím, že je poměrně znát, že Rachel Cohnová a David Levithan spolu dlouhodobě spolupracují, jelikož se dokáží báječně doplňovat. Díky tomu jsou Nick i Norah svým způsobem stejní a přesto velmi odlišní.

Příběh je tedy vyprávěn ich formou a zaměřuje se primárně na myšlenky hrdinů. Použitý jazyk, který se rozhodně nebrání expresivním výrazům až vulgarismům leží v žaludku nejednoho čtenáře. Ale ruku na srdce - vy takhle snad nemluvíte? Osobně jsem nijak pohoršená nebyla, určité výrazy mi sice moc neseděly (dobře, o holce bych vážně neřekla 'buchta'), avšak nepřipadaly mi nijak neobvyklé či nereálné.
Je třeba si totiž uvědomit, že Nick a Norah je příběh o dospívání, ke kterému patří všechno, co bylo nv knize popsáno. Nechápu rádoby moralisty, kteří se div nekřižují nad každým 'pérem' a nechápou, jak můžou náctiletí večer trávit v klubu s alkoholem a přemýšlet nad sexem. Mimochodem, Nick i Norah v jedné chvíli přiznávají, že na rozdíl od většiny vrstevníků alkoholu neholdují.

Hodně hudby a pocitů
Samotný děj není nijak převratný či objevný, jde prostě jen o rodící se vztah dvou ztracenců, kteří jsou oba trochu zklamaní, nejistí a rozbití. A oba za sebou táhnou svojí minulost (Nick se nemůže vyrovnat s rozchodem s Tris, Norah je zase neustále pod vlivem Tala, se kterým se pravidelně schází a rozchází). Za srdce ale především chytí způsob, jakým je vcelku obyčejný příběh podaný.

Popadnu čerej fix, kterej visí na provázku u záchodovýho zrcadla, a naškrábu na zeď nářků svůj příspěvek:
Lék. Na zlomený srdce? Mrzí mě to, Nicku. Ty víš. Políbíš mě ještě jednou?
Chrstnu si na ksicht trochu studený vody a zhluboka se nadechnu. Čas se vrátit a všechno urovnat. Jsem úplně novej člověk. Dokážu se změnit. Ale ne kvůli Talovi. Kvůli sobě.
Rachel Cohnová a David Levithan, Nick a Norah: Až do ochraptění, str. 68

Celou knihu nejlépe charakterizují dvě slova: hudba a pocity. Není divu, že doslovný překlad originálního názvu je "Nekonečný playlist Nicka a Norah", oba dva totiž hudbou v podstatě žijí. Kromě amatérských či imaginárních kapel se tak na stránkách setkáte i třeba s The Cure a The Beatles, což mě osobně hodně potěšilo, protože oboje patří k mým velkým oblíbencům. 
Pocity jsou klíčovým slovem všeho na stránkách. Oba hrdinové se jím oddávají a celé vyprávění tak působí jako nezřízený chaos myšlenek a pocitů dospívajících. Co na tom, že myslí na sex? Vy to snad nikdy neděláte? Co na tom, že neví, co chtějí? Vy to snad vždycky víte? Já ne. A právě proto mi je kniha neskutečně sympatická. Protože nám nevěší bulíky na nos a ukazuje nám společnost náctiletých ve velmi aktuální světle - bohužel to už prostě nefunguje tak, že se dva seznámí, za týden se poprvé vezmou za ruku, za měsíc se poprvé políbí a na sex počkají až do svatby. Všechno se zrychluje a Nick a Norah o tom podávají výpověď.
Přesto je to kniha svým způsobem romantická a něžná.

"Jiný kapely, to je samej sex. Nebo bolest. Nebo ňáký fantazie. Ale Beatles, ti věděli, co dělaj. Víš, proč Beatles tak zabodovali?"
"Proč?"
"'I Wanna Hold Your Hand'. Jejich první singl. Hotovej skvost. Možná ten nejgeniálnější song, jakej kdo kdy napsal. Protože v něm na to přišli. To je to, co každej chce. Ne nonstop žhavej sex. Ne manželství, co přetrvá všky. Ne poršák ani orál ani milionovej bejvák. Nic takovýho. Lidi se chtěj držet za ruce. Chtěj to tak moc, že to nedokážou schovat. Každej úspěšnej singl za posledních padesát let má kořeny v tomhle songu. A tyhle nesnesitelný a nesnesitelně vzrušující momenty, kdy se dva lidi drží za ruce, jsou vlastní úplně každý úspěšný lovestory. Věř mi. Hafo jsem o tom přemýšlel."
"I Wanna Hold Your Hand," zopakuju.
"A ty jseš stejnej jako všichni, brácho. Jseš stejnej."
Rachel Cohnová a David Levithan, Nick a Norah: Až do ochraptění, str. 128

Sólo pro dva
Díky dvojí ich-formě a orientaci na niterní prožitky se v knize detailně setkáváme především právě s dvojicí hlavních postav. Ostatní jsou pouze drobným oživením děje a jsou tak trochu loutkoherci - právě oni tahají za provázky, fandí Nickovi a Norah a chtějí, aby si navzájem dali šanci. Mezi tyto vedlejší postavy patří Nickovi homosexuální přátelé z kapely (i mimo ni). Dále se setkáváme s femme fatale Tris, která má ale příliš málo prostoru na ukvapené soudy.

Nick je tak trochu 'ňouma ňoumovatej', jak mu řekla Norah. Vlastně je to velmi trefné vysvětlení. Romantik, který pro svou vyvolenou udělá první poslední, nahrává jí úžasné hudební mixy a dokonce píše i vlastní básničky a písničky. Není ale jen princem ze snů všech romantických dušiček, protože je skutečně hodně fixovaný na svou bývalou a neumí se vyrovnat s rozchodem. Podvědomě Norah s Tris srovnává a neví, co si počít.

Ať se jde bodnout.
Ať se jde bodnout s tím svým taxíkem. Ať se jde bodnout s tím, jak se mnou vyjebává. Ať se jde bodnout s tím, že neví, co chce. Ať se jde bodnout s tím, že mě do toho všeho zatáhla. Ať se jde bodnout s tím, že tak fantasticky líbá. Ať se jde bodnout s tím, že takhle pokazila všechny moje příští asociace s mojí doposud nejoblíbenější kapelou. Ať se jde bodnout s tím, že si klidně takhle zmizela bez jedinýho slova. Ať se jde bodnout, že ani nezamávala. Ať se jde bodnout, že jsem si u ní začal dělat naděje. Ať se jde bodnout, že ty naděje byly marný. Ať se jde bodnout, že odešla a nevrátila mi bundu.
Rachel Cohnová a David Levithan, Nick a Norah: Až do ochraptění, str. 104

Norah je pro většinu lidí jen dcera úspěšného majitele nahrávací společnosti. Je trochu ve stínu přátel, přesto si umí dupnout. Jde proti proudu. A spoustě lidem leží v žaludku (a taky čtenářům). Je ale hodně nejistá a ztracená, neví co chce. Žije ve věčném vleku svého minulého, současného a budoucího vztahu. A právě pro tohle všechno mi byla Norah neuvěřitelně blízká!

Nevím, jestli se ze mě a z Nicka stanou přátelé nebo milenci, nebo jestli on bude Will a já Grace jako v tom seriálu, což bude jedno velký zklamání, a navíc nuda, ale ať už budeme jeden pro druhýho zamenat cokoli, nemůže to bejt - prostě to nebude - jenom záležitost na jednu noc.
To vím.
Rachel Cohnová a David Levithan, Nick a Norah: Až do ochraptění, str. 167

Překlad a stříbrné plátno
Posledních pár vět bych chtěla věnovat překladu - ten se mi totiž dost líbil, ale osobně bych preferovala, kdyby nebyly texty skoro všech písní překládané. Chápu ten záměr, ale připadá mi, že tak spousta z nich ztratila své kouzlo. Na druhou stranu by pak nemohla být přeložená Nickova nejkrásnější písnička a to by byla škoda.
Tohle je asi trochu nesrozumitelné, ale určitě víte, co tím myslím, ne?

Nick a Norah: Až do ochraptění bylo tři roky před vydáním u nás převedeno na stříbrné plátno pod českým názvem 'Rande na jednu noc'. Film jsem viděla, líbil se mi, ale ne tolik jako kniha - film je mnohem víc idealizovaný, mnohem víc hraje na city a snaží se o vtipy a především je také úplně převrácený. Přesto se mi líbil, zejména díky představitelce Norah, která byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala.
Ale kniha je zkrátka mnohem lepší, protože je niternější. Žádné sliby, žádné ukvapené závěry a happyendy, jen touha a tisíc dalších pocitů, ze kterých si ti dva budují to něco mezi sebou.

To, jak si broukáš ze spaní
tvůj pohled těsně před výskokem
všechny tvý iluze do tváře vepsaný
ty o nich nemáš ani tušení
já je vnímám s každým krokem

Přečtěte si to, fakt.

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

6 komentářů:

  1. Mě to začalo bavit až před koncem. Na těch tvých ukázkách jsem si přesně vzpomněla, co mi na tom vadilo: ne překlad (já bych sice neřekla 'ksicht', ale 'bejt' je u mě naprosto normální, takže jsem se s tím smířila. Ale mimochodem, Radka Kolebáčová překládá nespisovně tak nějak vše, co jsem od ní četla. Tady to možná sedí, ale v té Divergenci mi to přišlo jako pěst na oko.), ale příliš moc těch pocitů. Trochu mě to nudilo. Není to špatné, jen ne pro mě. Tahle knížka prostě není pro každého, ale jsem ráda, že se to líbilo tobě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, v Divergenci mi ta nespisovná mluva taky vadila, ale k tomuhle to sedí. Já úplně chápu, co ti na tom vadilo, jsem si vědomá toho, že to, že mě pocity a dlouhé popisy baví, ještě neznamená, že nutně musí bavit i všechny ostatní :))

      Vymazat
  2. Tahle knížka si mě získala už jen díky anotaci. Jen doufám, že se brzo objeví i v našem knihkupectví. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ona už je to dva roky stará knížka... :) Ale určitě mrkni, anotace tentokrát dost sedí a získala si mě už jen ona!

      Vymazat
  3. Mám radost, že se to někomu líbilo tolik jako mně! Díky za skvělou recenzi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám radost, že se mi to vůbec dostalo do ruky :-) Prostě to sedlo!

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!