neděle 29. září 2013

Láska (nejen) hory přenáší (ARC)

David Levithan - Den co den

Originální název: Every Day
Překlad: Tomáš Bíla
Rok vydání: 2013 (originál vydán 2012)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Kniha vychází 15. října!

Každý den v jiném těle
A nemá vlastní život. Každý den se probouzí v jiném těle a každý den ukradne někomu jeden den jeho života. Jednou je dívka, jednou kluk, jednou feťák, jednou tlusťoch, jednou kráska. Jenže jednou, zhruba po šestnácti letech tohoto živoření, se probudí v těle Justina a pozná jeho dívku Rhiannon. Justin se k ní nikdy nechoval hezky, ale A je jiný a do Rhiannon se zamiluje. Dokáže láska překonat i to, že se každý den probouzí v těle někoho jiného? Pochopí to Rhiannon? A co když se jednou A probudí přímo v jejím těle? Je ještě vůbec nějaká naděje na šťastné konce?

David Levithan mě poprvé zaujal Slovníkem lásky a podruhé skvělou knihou Nick a Norah: Až do ochraptění. Proto jsem se na Den co den těšila. Navíc mě hodně oslovil námět - připadá mi velmi originální. Jsem ráda, že jsem se o knize dozvěděla ještě před tím, než jsem prvně uviděla obálku, ta mě totiž výjimečně vůbec neoslovila.

Představte si, že byste žili jako A...
Námět je, jak jsem už zmínila, hodně originální. A také velmi znepokojivý. Jak by se vám líbila představa, že nemáte vlastní život a pouze kradete jednotlivé dny ostatním? Po dočtení má tak čtenář skoro strach usnout, aby se náhodou další den neobjevil v těle někoho jiného. Snažila jsem se soustředit na zpracování tohoto podivného cestování prostorem. Ale nenalezla jsem žádné úskalí. Autor si s tím zkrátka pohrál do detailů a neponechal nic náhodě. Všechno funguje a zapadá do sebe jako skládanka. Po příběhové stránce mi nevadilo téměř nic, jen bych oželela jisté drobnosti v druhé polovině knihy.

Ústředním tématem je určitě problematika vlastní osobnosti a především láska. Je láska A k Rhiannon skutečně tak silná a opravdová, aby dokázal své 'hostitele' den co den unášet k ní? A bude Rhiannon vůbec schopná akceptovat tuto skutečnost? Uvěří mu, že je takový, jaký je? A zvládne k němu taky cítit náklonnost? A na kolik vlastně záleží na vzhledu? Otázky, samé otázky. A kniha na ně přináší překvapivě uspokojivé odpovědi, které zde ale samozřejmě nehodlám filtrovat, ty si najděte sami. David Levithan je totiž velmi hloubavý spisovatel a víc než na akční stránku věci se zaměřuje na city, pocity a palčivé myšlenky.

„Tak kam chceš jet?“ ptám se znovu. „Řekni mi upřímně, kam bys chtěla jet?“ 
Zpočátku si ani neuvědomuju, kolik toho závisí na její odpovědi. Jestli řekne: Chtěla bych do nákupního centra, kouzlo pomine. Jestli řekne: Pojeďme k tobě domů, kouzlo pomine. Jestli řekne: Nemůžu vynechat šestou hodinu, měla bych průšvih, kouzlo pomine. A bylo by dobře, kdyby to kouzlo pominulo. Vím, že dělám něco, co bych dělat neměl. 
Ale ona řekne: „Chtěla bych jet k moři. Pojedeme k moři?“ 
A kouzlo nepomíjí.
David Levithan, Den co den, str. 16

Tohle prostě JE David Levithan
A já ho asi miluji. Respektive jeho psaní. Zatím jsem se setkala se třemi jeho knihami a i když byla každá jiná, z nějakého úhlu pohledu je prostě vždycky poznat, že tohle je David Levithan. Líbí se mi, protože je poetický.
A právě styl je to, co se mi ohromně zamlouvalo i u Den co den. Nevím, jestli nejvíc ze všeho, ale rozhodně opravdu hodně. Nese vás totiž celou knihou v příjemně klidném tempu a zároveň vás svým nádechem nutí přemýšlet i užívat si atmosféru.

Nechci ji milovat. Nechci se zamilovat. 
Lidé berou trvalost lásky jako hotovou věc, tak jako po- važují za naprosto samozřejmé, že se každé ráno probudí ve stejném těle, ve kterém večer šli spát. Neuvědomují si, že právě trvalost lásky je na ní to nejkrásnější. Jak na to jednou přijdete, dodá to vašemu životu novou, pevnější základnu. Ale pokud tuhle trvalost nemáte, jste navěky odkázaní na jedinou jistotu – na to, že žijete.

Sedí hned vedle mě. Chci jí přejet prstem po rameni. Chci ji políbit na krk. Chci jí do ucha pošeptat, jak to ve skutečnosti je.
David Levithan, Den co den, str. 65 - 66

Téměř každá stránka je přímo plná krásných myšlenek, vět a obratů. Dalo by se vybírat z tisíce citátů, takže doufám, že tentokrát jsem ukázky vybrala opravdu dobře. Je to zkrátka čtenářský zážitek a to nejen díky vybroušenému příběhu.
Jen tak mimochodem se kupříkladu prostřednictvím vypravěče A dostaneme do těla narkomana a čteme tak o dni plném utrpení. Co je v danou chvíli jednodušší? Přežít absťák? Nebo si prostě dát svou pravidelnou dávku? I tyto okamžiky jsou pevným stavebním základem knihy jako celku.

Jsou chvíle, kdy kontrolu nad životem na nějakou dobu přebírá tělo. Jsou chvíle, kdy potřeby a tužby těla rozhodují o tom, co se bude dít dál. Ani nevíte, že mu předáváte vládu, prostě se to tak stane. Chvíli si pohráváte s tím, jak máte zapojené dráty, a najednou jste otrokem svého těla. Dráty převzaly kontrolu.
Dosud jsem to zažíval jen jako chvilkové stavy, ale teď to cítím naplno. Cítím, jak se moje mysl snaží tělo ovládnout, ale je to namáhavý boj. Nedokážu cítit žádnou radost. Musím se držet vzpomínek na ni. Musím se držet vědomí, že jsem tu jen na jeden den, a tenhle jeden den nějak přežít.
David Levithan, Den co den, str. 69 - 70


Nepřeberné množství postav, motanice nebo jasná věc?
Díky neobvyklému původu našeho hrdiny se setkáváme s celou řadou velmi zajímavých osob. Některé mě zaujaly více, některé jsem opouštěla téměř se smutkem. Díky takto širokému záběru je téměř nemožné nenajít si toho svého oblíbence. Mě osobně asi nejvíc oslovil Finn Taylor, tlouštík. Mám v sobě jakýsi zakotvený soucit k takovým lidem, přijdou mi roztomilí.
Sám vypravěč mě chvílemi dokonce iritoval, ale našla jsem cestu, jak mu odpustit. Ani Rhiannon mě příliš nezaujala, ale její chování se mi sem tam velmi zamlouvalo.

Díky použité ich formě to všechno krásně fungovalo, takže se čtenář v postavách snad ani nemůže ztratit. Vždycky zkrátka víme, kde jsme a kým jsme. Přesto mě trochu mrzelo, že v českém překladu A myslel vždycky jako kluk (až na místy trochu nelogické použití ženského rodu). Podle mě by ještě víc 'psycho' bylo, kdyby se vtěloval do jednotlivých těl naprosto. V tomto případě bych tedy možná víc ocenila originál, kdy neumím rozeznat jednotlivé rody z pohledu vypravěče.

Konec dobrý, všechno dobré. A nebo ne?
Jedním z největších kladů pro mě byl fakt, že je Den co den opravdu velmi nepředvídatelný kousek. Pořád jsem přemýšlela, co by se asi tak mohlo stát dál. A nebyla jsem si vůbec jistá, jak z toho všeho chce autor vybruslit. Ale všeobecné chvály konce padly na úrodnou půdu - v jednu chvíli jsem se až bála, ale nakonec to dopadlo přesně tak, jak mělo. A vyhnuli jsme se i zbytečnému patosu.

Den co den je opravdu výjimečná kniha. Pokud jste příznivci akce, nejspíš si tady na své nepřijdete. Ale i tak se vám třeba bude zamlouvat. Je totiž opravdu dobrá a překonává očekávání.

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního e-booku!

6 komentářů:

  1. Mňa táto kniha veľmi láka, rada by som si ju prečítala a teším sa, keď výjde, tak si ju vypýtam :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tato kniha vypadá opravdu velmi zajímavě. Doufám, že se k ní brzy po tom, co vyjde, dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Už se na ní moc těším. Jak jsi řekla, je to originální a zajímavej námět. Ještě sehnat peníze a bude to ideální! :D
    A ty ukázky jsou fakt super <3

    OdpovědětVymazat
  4. To jsem ráda, že se ti to líbilo, já byla vlastně taky nadšená a hlavně kvůli tomu konci :) A s těmi rody je to děsně těžké, mudrlovali jsme o tom horem dolem, jak to udělat nejlíp a nejsnáz srozumitelněji. Angličtina to má v tomhle fakt mnohem snazší, tam líp vynikne fakt, že je A opravdu tak nějak nad nebo mezi pohlavími. V češtině to tak nejde, no ačkoli mužský rod se dá brát jako takové zobecnění, většinou to tak platí, feministky prominou ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Recenzia je skvelá a ja veľmi premýšľam či si knihu prečítam ešte uvidím, ale znie naozaj originálne a mohla by sa mi páčiť :)

    OdpovědětVymazat
  6. Po dlouhé době zase knížka, u které mám pocit, že ji musím mít hned teď. Musím říct, že recenze je velmi povedená a skvěle jsi mě na tuhle romantiku navnadila a už se těším až se i mi dostane do rukou :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!