pátek 6. září 2013

Ve dvou se to lépe... Roadtripuje? (RC)

Morgan Matsonová - Amy & Roger: Na cestě

Originální název: Amy & Roger's Epic Detour
Překlad: Martina Buchlová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 420
Vazba knihy: Brožovaná
Nakladatelství: CooBoo

Roadtrip jako léčebná terapie
Už jsou to tři měsíce, kdy Amy zemřel otec při autonehodě. A ona řídila. A poslední měsíc tráví doma v Kalifornii sama, zatímco její dvojče Charlie je v léčebně a matka připravuje nové bydlení v Connecticutu. A teď je na Amy, aby dopravila auto napříč Amerikou až do nového domova. A pomoct jí má Roger, stará známost rodiny. Jenže i on má svého kostlivce ve skříni, a to v podobně (teď už) bývalé přítelkyně Hadley. Co si takhle nudnou cestu zpříjemnit a vydat se na krátkou zajížďku, aby měli oba dost času vyrovnat se se svými problémy a bolavou duší?

Už když se připravovalo české vydání tohoto roadtripového románku jsem věděla, že si ho chci přečíst. Moje očekávání byla ohromná. Když jsem knížku dostala do ruky, byla tím větší, protože je prostě nádherně vydaná, plná playlistů, fotek, poznámek... Zkrátka přesně to, co zrovna potřebuji. A nebo ne?

Pomalý rozjezd a pak to nabere tempo
Když jsem, celá natěšená, knihu otevřela a začala číst, bylo to pro mě trochu jako ledová sprcha - čekala jsem, že se do příběhu propadnu hned na první slovo, stránku, větu. To se ale nestalo. Celkově mě začátek příliš nebavil, samé domlouvání cesty a tak. Naštěstí nebyl nijak dlouhý. Potom jsem totiž ani nemrkla a najednou jsem byla na straně 125.

Faktem je, že se kniha navzdory svému rozsahu čte skoro sama a stává se tak pouze několikahodinovou záležitostí. Zároveň díky 400 stranám příběhu k postavám přilnete mnohem více než na dvousetstránkovém formátu, chvílemi můžete mít i pocit, že jejich roadtrip Amerikou je prostě věčný.

Tak trochu jiný letní románek
Opravdu dobře působí vztah hlavních hrdinů, Amy a Rogera. Jejich 'Na cestě' totiž není obyčejný románek, kdy se ti dva do sebe na začátku zamilují, celou knihu to mezi nimi jiskří a pak jsou šťastní až do smrti. Amy a Roger spolu fungují mnohem realističtěji - ano, Roger se Amy líbí od začátku, je to fešák. Ale přesto se mezi nimi rodí spíše přátelství, což opravdu vypadá dobře, zejména pakliže si uvědomíme, že takhle nějak by to mohlo fungovat i ve skutečnosti - neznají se, mají vlastních problémů až nad hlavu, ale musí spolu fungovat, neboť společně tráví 24 hodin denně. Probouzí se mezi nimi tedy vzájemné sympatie a náklonnost, ale stále v mezích příjemného přátelství, což je opravdu osvěžující, po všech jednoznačných romantických příbězích.

Vrazil mi ten leták do ruky a já předstírala, že si jej čtu, ale dívala jsem se přes něj na Rogera. "Jak ses vyspal?" zeptala jsem se a snažila se znít nenuceně.
"Skvěle," odpověděl, ale všimla jsem si, že se najednou nějak moc soustředí na svou kanadskou slaninu. "Zhasl jsem jako svíčka. Co ty?"
"Ale dobře," prohodila jsem vesele. Podívala jsem se na Rogera a uvědomila si, že je na něm víc, než jsem si původně myslela. A že u našeho stolu nejsem jediná, kdo lže.
Morgan Matsonová, Amy & Roger: Na cestě, str. 76

I díky tomuto jejich nejednoznačnému vztahu, kdy se ti dva víc soustředí na své kostlivce ve skříni, není kniha příliš předvídatelná. I to je velmi příjemné zjištění, přestože se většinu knihy nic moc kromě cestování neděje.

Jak se vyrovnat s nedávnou minulostí, budoucností a domnělou vinou...
Kniha není jen pouhý roadtrip, ale přináší s sebou i mnohem palčivější otázky. Prostřednictvím flashbacků se seznamujeme s Amyinou minulostí, která nezvratně spěje k smrti jejího otce a době po ní. Jak vlastně může sedmnáctiletá dívka vláčet břemeno viny? A má oprávněný pocit, že za všechno může ona?
Amy totiž většinu knihy jen utíká sama před sebou a před tím, čemu jednou bude muset čelit. Jakmile jsem si tento její motiv srovnala v hlavě, celý příběh mě začal bavit o něco víc, protože nejprve jsem opravdu neměla pocit, že by celé čtení k něčemu bylo. Psychologie postav mi sice nepřišla nijak propracovaná, nicméně Amyino vyrovnávání se se sebou samou a se smrtí otce bylo popsané docela obstojně.

Zavřela jsem oči. Ještě jsem to neřekla nahlas. Nikomu. Ale teď už nešlo o to, že bych to nemohla říct. Naopak - už jsem to nemohla neříkat. "On umřel." Cítila jsem váhu těch slov a jejich nepopiratelnou pravdivost, která mě znovu zasáhla, když jsem je teď poprvé v životě pronesla nahlas. Po tvářích mi tekly slzy a já si jich nevšímala. "Můj táta umřel." Ta slova mezi námi visela ve vzduchu. Rozhodně jsem si nepředstavovala, že až to někomu poprvé řeknu, bude to vypadat takhle. Ale stalo se to, přesně jak Walcott říkal. Pravda, řečená ve tmě cizím lidem.
Morgan Matsonová, Amy & Roger: Na cestě, str. 211

Přiznávám se, že flashbacky mi ve většině knih dělají určité problémy - málokdy mě opravdu zaujmou. Nicméně tentokrát se stalo to, že mě flashbacky oslovily skoro víc než hlavní linka příběhu. Je totiž opravdu zajímavé sledovat vývoj události, zatímco ta hlavní nám zůstává po většinu knihy skryta, takže vlastně až do poslední chvíle nevíme, co se vlastně stalo. A zda si to tedy Amy vyčítá oprávněně.

Na druhou stranu, Rogerova bývalá láska Hadley mi přišla trochu... Přitažená za vlasy. Dovedla bych si představit asi mnohem zajímavější a realističtější rozuzlení tohoto jeho problému. Zejména ve srovnání s Amy pak jeho vlastní kostlivec ve skříni působí banálně a skoro až zbytečně, čímž ale nechci nijak shazovat zlomená srdce, která v určitých situacích určitě mohou způsobit kdejakou neplechu.

Sólo pro dva za přispění zdatných sekundantů
Přiznám se, že poslední dobou mám prostě problém s hlavními postavami. Výhodou Amy a Rogera je rozhodně fakt, že jsou oba tak nějak... Milí. Jako dvojka působí opravdu dobře, ale nebýt velice zábavných vedlejších (epizodních) postav, mohla by se z celé knihy stát poněkud utahaná záležitost bez šťávy. Právě onen šmrnc příběhu dodávají postavičky, které se dějem spíše proženou, avšak místy jej dost zásadně ovlivní.

Osobně jsem si velice oblíbila Bronwyn, Rogerovu kamarádku z kolejí, která byla živá, rozhodná a dokázala Amy popostrčit z její temné ulity.
Naproti tomu Walcott, se kterým se hrdinové setkali na cestě do Kentucky, velmi výrazně pomohl Amy v jejím vyrovnání se se smrtí otce, tudíž svým způsobem výrazně posunul vývoj děje.

Podívala jsem se na všechny ty nádherné věci, co mi najednou patřily, a uvědomila si, že Bronwyn mi nedala oblečení - odebrala mi moji kamufláž. Znemožnila mi, abych se dál schovávala. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, ani z toho, že se bez dovolení zmocnila mého kufru. Ale to oblečení bylo překrásné. Včera v noci jsem si připadala krásnější než hodně dlouho předtím. V podstatě šlo jen o to, že toho na mě bylo takhle po ránu před snídaní docela dost.
Morgan Matsonová, Amy a Roger: Na cestě, str. 181

Příjemný styl a trefný název
Ať jsem ale během čtení měla sebevětší pochybnosti, nakonec mě vždy ukolébal styl, kterým je kniha napsaná. Čte se opravdu dobře a navzdory ne úplně jednoduchému tématu působí velmi lehce a plyne jako klidná řeka. Zároveň musím pochválit překlad, kde se podařilo skloubit hovorový jazyk se spisovným, tudíž na mě rozhodně tento roadtrip nepůsobil nijak špatně - akorát Amyino 'bysme' mě upřímně tahalo za oči.

Odpovědná redaktorka románu, Tereza, na svém blogu obhajovala volbu názvu 'Na cestě'. Padlo i to, že se slavné beatnické bibli kniha rozhodně nepodobá, jen jsou prostě hrdinové Na cestě. Přiznám se, že jsem Kerouacovo Na cestě četla už dvakrát. A také se přiznám, že mi Amyin a Rogerův příběh slavné Na cestě připomíná. Ne kvůli alkoholu či samotné cestě... Spíš kvůli tomu, že oba někam utíkají a touží po svobodě. A svoboda je hlavní náplní beatniků, ne?

Udělejte si malou 'impozantní zajížďku' s Amy a Rogerem. Zabaví vás, potěší... A navíc si můžete sestavit celou řadu playlistů plných velmi dobrých skladeb. Navíc se na konci od samotné autorky dozvíte, že celá cesta je skutečná, protože ona si takto Ameriku projela. A možná vám dá i pár tripů na váš vlastní roadtrip...!

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku!

10 komentářů:

  1. Taky jsem měla poznačenou tu ukázku ze strany 76, nakonec jsem ji tam nedala - aspoň to nemáme stejné.
    Recenze se ti moc povedla, určitě víc než mně :D V podstatě se vším, co jsi napsala, souhlasím.
    Na cestě mám teďka rozečtené a vlastně se to docela i nese ve stejném duchu... Je to dobrý název :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nevím, mně se ta recenze moc nelíbí, protože vyzněla úplně jinak, než jsem chtěla :D
      Uf, jsem ráda, že to s tím Na cestě nepřijde jen mně :)

      Vymazat
  2. A mně se Na cestě od Kerouaća vůbec nelíbilo. :D Nebo jinak - já to ani nedočetla, páč mě to fakt nudilo. Na druhou stranu to nevzdávám a někdy tomu dám druhou šanci. Každopádně ke knize... Na Amy a Rogera se docela hodně těším, právě tohle téma cesty se mi fakt zamlouvá a jak to všude čtu, tak to je moc fajn příběh. :) Jinak moc pěkná recenze. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kerouac asi není pro každého :D Naproti tomu Amy a Roger svým způsobem ano, minimálně pro cílovou skupinu kubulínů :)

      Vymazat
  3. Tak tahle recenze mě přesvědčila o tom, že si Amy a Rogera přečtu. Děkuji za krásný článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z takových komentářů mám vždycky největší radost, díky za něj! :-)
      Ona ta recenze původně neměla vyznít tak pozitivně, ale když se líbí... :D

      Vymazat
  4. Hezky napsaný, ale fakt jsi asi nechtěla být tak pozitivní, viď? Trochu to z toho čiší :) Ale vlastně ti rozumím, tahle knížka je taková vlastně obyčejná a není dobré od ní mnoho čekat. Já to tak měla, proto mě vlastně překvapila a trochu nadchla. Nedám na ni dopustit, no :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, když já jsem právě čekala strašně moc a pak jsem byla zklamaná. Ale druhá polovina knihy byla dynamičtější, takže to nakonec nebylo tak hrozné, jak jsem se bála. Čtení jsem si fakt užila a určitě se k ní ještě vrátím, ale asi je opravdu lepší nečekat nic moc :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!