úterý 11. března 2014

A jak byste Rose chutnali vy?

Aimee Benderová - Zvláštní smutek citronového koláče

Originální název: The Particular Sadness of Lemon Cake
Překlad: Veronika Volhejnová
Rok vydání: 2013 (originál vydán 2010)
Počet stran: 296
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství:  Argo

Na počátku byl citronový koláč
V předvečer svých devátých narozenin malá Rose v citronovém koláči od maminky ucítí její emoce. A od té doby tomu už není jinak. Postupem času si na tuto svou novou schopnost s nechutí zvyká a postupně rozkrývá tajemství členů své rodiny - nevěru maminky, povahu tatínka, záhadné mizení staršího bratra. Poznává první lásky, zklamání a hledá své místo na světě. A to všechno odstartoval ten zvláštní smutek v citronovém koláči.

Chytlavý název, pozitivní obálka, pochvalné názory. To je koktejl umíchaný právě z této knížky, knížky, kterou Aimee Benderová napsala jako svou pátou knihu v řadě a která se dostala do téměř 20 zemí, mimo jiné i díky nakladatelství Argo do České republiky.
Autorka prý píše romány o mezilidských vztazích a všechny spojuje i nějaká neobyčejná schopnost postav. Nemohu si pomoct, pro mě je to tak trochu Murakami v sukních, a to je v mých očích rozhodně dobrý kádrový profil.

Jak chutná smutek a beznaděj? A proč to najednou z toho koláče cítím?
Rose má zkrátka ze všeho zamotanou hlavu. Na malou holku je toho najednou prostě dost a tak není divu, že se děj nejprve točí skutečně kolem jednotlivých jídel a chutí. Velká škoda je, že podle mě nebyla autorka v popisech jednotlivých chuťových pocitů příliš kreativní, tudíž posléze všechny splynuly v jednu kovovou pachuť. Jako by všichni v knize byli smutní. Samozřejmě, každý máme nějaký problém, ale mě by vážně zajímalo, jak by chutnalo jídlo připravené někým, kdo je opravdu šťastný.

Když je člověk dítě, tak se snaží. Zase tu byl ten starý strach a zas tu byla ta stará naděje, a kvůli té naději jsem snědla kousek koláče, který mi ukrojila na malý bílý talíř. Snědla jsem ho stříbrnou vidličkou pod dvěma žárovkami stropního svítidla. V pyžamu s kopretinami a roztržených ponožkách se zajíčkem. Koláč chutnal tak odporně, že jsem ho skoro nedokázala udržet v puse.
Aimee Benderová, Zvláštní smutek citronového koláče, str. 79 - 80

Čím více se dostáváme do knihy, tím více se začíná objasňovat, že zvláštní schopnost Rose jen zástěrka pro otevření svým způsobem psychologického románu. Najednou to vůbec není o koláčích a dalším jídle, najednou jsou v popředí problémy jednotlivých lidí, kteří Rose obklopují. A především tajemství kolem Josepha, Rosina staršího bratra. I když jsem si Josepha oblíbila a celá zápletka kolem něj byla v každém případě zajímavá a svým způsobem i napínavá, silnější koncentrace na Rose a ochutnávání jídel mi přeci jen chyběla.

Je to boží, ale...

Můj bratr se začal ztrácet. Ne tak, jak to dospívající kluci často dělají - nejdřív je nikdo nemůže najít a pak dorazí domů opilí, s koleny umazanými od trávy, se zpocenými a přeleženými vlasy ve dvě ráno. Ne. Bylo třeba odpoledne, svěží a klidné, a Joseph byl doma, a potom doma nebyl. Slyšela jsem ho, jak si u sebe v pokoji balí krabice na kolej, jak tam šustí a chrastí, a pak jsem neslyšela nic.
Aimee Benderová, Zvláštní smutek citronového koláče, str. 119

Knížka zaujme na první pohled, protože je krásně graficky řešená. Ono slovo "Zvláštní" v názvu je navíc naprosto vystihující pro stav věci. Bezprostředně po dočtení tu knihu prostě milujete, tedy pokud vám padla do vkusu, pokud máte rádi takový ten trochu magický realismus a otevřený konec ve stylu Murakamiho, kdy se vlastně nic nedozvíte. Jak ale plynou dny, týdny, měsíce a přichází další knížky, k tomu stavu "miluju to" se přidá i trochu hořkosti. Je to skvělé, ale má to své 'ale'.

Nakonec bych ve stručnosti ráda vypíchla pár věcí.
Za prvé - nebojte se neuvozené řeči. Neruší to. Zvyknete si rychle.
Za druhé - má to podařenou atmosféru a vtahuje do sebe.
Za třetí - Rose je pořád stejná, i když napříč knihou vyroste v dospělou ženu (to je jedna z největších slabin).

Zvláštní smutek citronového koláče můžu jen a jen doporučit, i když má to své ale. I když je úplně jiný, než jsem čekala. Přečtěte si ho.
A milí vydavatelé a překladatelé, doufám, že máte v plánu i další knihy této autorky.

5 komentářů:

  1. Já to měla naopak - po dočtení jsem si říkala "hm, docela dobrý", ale čím víc času uteklo, tím víc mi přijde, že to byla vážně úžasná kniha. A to, že Rose během knihy dospěla, je pro mě plus! :) Ale jinak se vším souhlasím. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu jsem nečetla, zatím jen recenze. Dnes jsem ale četla Seznam pana Rosenbluma a jeho manželka peče ze stesku po Německu (ehm, to mi zní skoro až absurdně, haha, nemístný vtip) a rodině, uplně mi to tuto knihu připomnělo, doufám, že takhle autorka nevykradla cizí nápad...

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, na tuhle knihu se taky chystám, takže díky za recenzi, která mi potvrdila, že jsem si vybrala dobře. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Murakami v sukních je pro mě jasné doporučení k přečtení, těším se na to.=)

    OdpovědětVymazat
  5. Už jsi druhý člověk, co mi svojí recenzí potvrdil, že tu knihu si musím co nejdříve pořídit a přečíst! Navíc když čtu recenze, tak jsou většinou pozitivní, ale ty hodnocení na goodreads jsou celkem nic moc, ale stejně do toho půjdu :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!