neděle 23. března 2014

Poetický debut nabízí mozaiku náznaků a krásné atmosféry

Jana Šrámková - Hruškadóttir

Rok vydání: 2008
Počet stran: 116
Vazba knihy: Brožovaná
Nakladatelství: Fra

Křehký příběh (nejen) o cestě do Polska
Trochu moc nesmělá a bojácná Veronika cestuje v parném létě do Polska, aby měla čas věnovat se své diplomové práci. Příběh seskládaný z náznaků a vzpomínek na Madlu, nejlepší kamarádku, a na lásku, která dalece přesahuje lásku mezi ženou a mužem.
S Madlou si padly do oka, byly dokonalými protipóly. Do její rodiny Veronika zapadla jako ryba do vody a ochutnávala pocity absolutního štěstí. A pak se stala tragédie a Madla už není. Už je jen Veronika, aby se na chatě v Polsku vyrovnala se vším a především sama se sebou.

Působivý debut české autorky sklidil velké ohlasy hned po vydání. Podtitul islandská novela je velmi výstižný, celá kniha je pod mlžným oparem s příchutí Islandu a severských zemí, protože právě ty Veroniku fascinují a jsou její součástí. V mém hledáčku byla tahle novelka už dlouho, dokonce snad několik let. Divím se, že jsem se k četbě dostala až teď. Je to totiž krásné.

Vůně tuhého plastu a vlastního dechu, který se sráží na barevné slídě. Chlad kovové tyčky obtisknuté do tváře. Jediný deštník, který jsem kdy používala. Malá igelitová muchomůrka. Dostala jsem ji ke čtvrtým narozeninám a od té doby jsem s ní šla do školky prostě vždycky. Bez ohledu na počasí.
Jana Šrámková, Hruškadóttir, str. 11

Náznaky, které staví děj
Přiznám se, že je to právě styl, který mě nejvíc zaujal a který je podle mě největší devízou celé knihy. Precizně postavené prolínání současnosti s minulostí čtenáři zaručí, že se nebude v ději ani trochu ztrácet. O trochu zmatku se starají jen náznaky. Nic podstatného totiž není řečeno přímo - nemluvíme o lásce ani o osudu ani o ničem podobném. Můžeme se spolehnout jen na vlastní intuici a schopnost číst mezi řádky. Takto vystavěný děj vám zaručí, že při každém čtení objevíte něco nového, že celá kniha poroste spolu s vámi a s vašimi zkušenostmi.
Na druhou stranu můžete být po dočtení trochu zmateni - jak to bylo doopravdy? A pochopil/a jsem správně, co se ve větách a slovech odehrálo? Občas jsou ty náznaky až příliš mlhavé, ale stále je to debut a slibuje rozhodně nadějná další díla této autorky.

Stránky ubíhají pod mlžným oparem a je to celé velice poetické. To by měl každý potenciální čtenář vědět hned v úvodu. Jste milovníky akce či napětí? Tak to tady nenajdete. Hruškadóttir vám naopak může pomoct zpomalit a nadechnout se. Užít si nádherně napsanou novelu. Ponořit se do atmosféry a náznaků. Kniha k vám jakoby šeptá.

Všeho se bát a hledat rovnováhu
Díky ich formě a silné niternosti se blíže seznamujeme v podstatě jen s Veronikou a jejím prostřednictvím trochu více pouze s Madlou, jejíž povaha je dávána do silného kontrastu s tou Veroničinou. Možná právě hlavní hrdinka a vypravěčka je důvodem, proč mě Hruškadóttir tolik oslovila - Veronika je mi velice blízká, například tím, že se všeho bojí. Občas je prostě malou holčičkou, která by se mohla rozpadnout pohybem ruky. A jindy v sobě zase nalézá překvapivý klid v těžkých situacích a sílu je řešit.

Vzduch je ve Snowo silný, jakoby nahořklý. Okno v ložnici vůbec nezavírám, jsem tou chutí úplně posedlá. Je pořád čerstvá a ostrá, i za úplného bezvětří, jako by vzduch neustále stoupal z hlubokého údolí, nad kterým chalupa stojí.
Jana Šrámková, Hruěkadóttir, str. 50

Díky neobyčejně sugestivním popisům se během čtení sami přenesete do dusného horkého léta. To ale nicméně působí jen jako kulisa pro vzpomínky - jsou klíčové a čtenářsky asi nejatraktivnější. Přestože jsou podávány útržkovitě, velmi rychle si z nich můžete sestavit celou historii, která tolik ovlivnila Veroničin život.

Hruškadóttir je velmi ambiciózním a povedeným debutem, kterému přes všechny nepochybné klady cosi chybí. Jen doufám, že to je výsledkem toho, že jde o prvotinu. Už teď se těším na autorčino další dílo, které vyšlo poměrně nedávno a nese název Zázemí. Styl Šrámkové se mi totiž velmi zamlouvá. A vám?

4 komentáře:

  1. Týjo, ty tak pěkně píšeš! Úplně jako bych četla recenzi třeba z iliteratury. Tichá závist. :D

    Mně se Hruškadóttir taky líbila, ale bylo tam zároveň něco, co mi trochu vadilo. Myslím, že mi to jazykově přišlo až skoro přeumělkovaný a tak nějak "těžkopádně poetický", nepřirozený. Nevím, jak to líp říct.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak teď jsi mě úplně dostala, se červenám :3

      A já vím, no, říkala jsi :) Já jsem hrozně zvědavá na Zázemí, třeba bude lepší. Hrušku beru jako debut, nebo se k tomu tak aspoň snažím přistupovat. Styl se mi líbil dost, ale na plný počet tomu pro mě taky něco chybělo :)

      Vymazat
  2. Opravdu nádherně napsaná recenze - to musím zmínit hned ze začátku.

    Mě teda knížka zaujala už jen svým názvem. Poté se přidala obálka a když jsem zjistila, že je s českého prostředí, rozhodla jsem se, že si ji prostě musím přečíst. Doufám, že s ní budu alespoň z poloviny tak nadšená, jako ty. Protože... to zní, jako něco, co by se mi mohlo fakticky moooc líbit.

    OdpovědětVymazat
  3. Hmmm, mám vždycky radost, když objevím (je pro mne objeven a naservírován) nový český (!) autor. Přiznám se, že jsem o Šrámkové neslyšela, nebo už to zapomněla, ale možná zkusím rovnou tu její druhotinu... :-) Pěkná recenze, přeju hezký nový týden, J.

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!