neděle 20. dubna 2014

Románová freska o životě Františka Drtikola nadchne především stylem

Jan Němec - Dějiny světla

Rok vydání: 2013
Počet stran: 488
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Host

Jsem Drtikol - drtil jsem kola, která mne svírala.
Jsem fotografem. Fotografoval jsem světlem.
Píši lidem do duše světlem poznání.
František Drtikol

Působivá románová freska o životě a díle světoznámého fotografa Františka Drtikola. Jaký vlastně byl? A jaký život vedl? Na tyto otázky odpovídá mladý autor Jan Němec ve svém románu, který ale není pustou biografií mistra uměleckého aktu, nýbrž románem, který vás polapí do svých spárů a nepustí vás ani po dočtení.


Profesor Bílek nám na přednášce o české literatuře druhé poloviny 20. století řekl, že ho nějaký Drtikol vůbec nezajímá, ale Dějiny světla se mu vážně líbí, protože jsou skvěle napsané a čtou se skoro samy. Měl pravdu. Jan Němec za toto dílo sice nominaci na Magnesii Literu neproměnil, nicméně rozhodně se zapsal do povědomí nejednoho čtenáře.

Kdo to vlastně je, ten Drtikol?
Pokud se nevěnujete focení, je pravděpodobné, že jste (stejně jako já) o Drtikolovi slyšeli pouze okrajově a víte tak maximálně to, že byl fotograf. Dějiny světla jsou ale naštěstí románem jak pro neznalé, tak i pro ty, kteří Drtikola a jeho dílo dobře znají. První skupinu kniha nejspíš přiměje se tomuto umělci trochu podívat na zoubek, druhá si zase nejspíš užije například velmi inspirativní scény z mnichovských studií Drtikola.


Je neuvěřitelně zábavné se na stránkách knihy dočíst detailní popis fotografie, abyste následně zjistili, že to jediné, co od Drtikola znáte, fotografie Vlna je právě ten akt popsaný v knize.

Promyšlená kompozice a precizní styl, jako největší devíza
Celá kniha je velmi promyšleně sestavená do šesti částí plus prologu, epilogu a intermezza a je psaná v neobvyklé druhé osobě. Toho jsem se zprvu bála, nicméně právě použitá druhá osoba vás do knihy naplno vtáhne a vy se alespoň chvílemi stáváte Drtikolem a prožíváte všechno s ním. Těžko soudit a vybírat, která část byla tou nejzajímavější - dětství v Příbrami, studia v Mnichově či prvorepubliková pražská bohéma? Naopak závěr knihy celkovému dojmu trochu ubírá a vyznívá do ztracena.

Člověk zkrotil paprsek světla a zavřel ho do stáje, jenže jak už to bývá, začal ho od té chvíle vnímat jinak. Rodící se věda vyrvala světlo náboženství, které se do té doby nazývá příznačně tmářstvím, a učinila z něj světlo rozumu. Zatímco dřív se světlo jako ta nejéteričtější substance přirozeně pojilo s představami vědomí a božství, s tím, co je všudypřítomné a všeprostupující, od určité doby připomíná paprsek světla spíše ostrý skalpel, který řeže tkáně.
Jan Němec, Dějiny světla, str. 149

Celá kniha plyne velmi volně, imaginativní popisy jsou střídány neznačenou přímou řečí, která tímto jen podporuje poklidný průběh a atmosféru příběhu. Nebojte se ale nějakého příliš artového počinu, dílo je velice čtivé a je neskutečná slast číst každé slovo, každou větu. Řemeslně opravdu velmi podařené a příběh je také dostatečně nosný.

Od dětství do podzimu života... A nebo ne
Jednotlivé části na sebe nenavazují úplně úzce, většinou jde o skok v čase, více či méně, ale každopádně vás na konci jistě potěší částečný životopis Drtikola, který zaplní všechna bílá místa. Navzdory celkovému nadšení ale musím uznat, že konec je možná až příliš uspěchaný a utnutý brzy. 

Jako celek ale Dějiny světla mohu opravdu jen a jen vřele doporučit - je to výjimečný čtenářský zážitek, který si najde své příznivce. Pokud váháte, zda by vás románová freska ze života fotografa nezaujala obsahově, zkuste to alespoň kvůli stylu. Neprohloupíte.

Znovu posunuješ gardinami a sleduješ, jak ji světlo modeluje. Její tvář je jako nějaký optický klam, chvíli vystupuje jedna podoba a hned zase druhá. Harfenice nebo harpyje, svatá děvka, právě ta dvojznačnost tě přece vzrušuje.
Nehýbej se chvíli.
Promiň.
Jan Němec, Dějiny světla, str. 152

10 komentářů:

  1. To vyprávění ve druhé osobě mě vážně zaujalo. Vždycky jsem si myslela, že napsat takhle knihu ani nejde. Určitě se po Dějinách světla podívám. :)

    OdpovědětVymazat
  2. O knize už jsem přemýšlela, ale bojím se, že u mě zůstane nedoceněná a to by byla chyba, možná časem :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle si dám za odměnu za nějakou maturitní část... Budeš mít příští týden čas? O:)
    Už dlouho jsem se na žádnou knížku tolik netěšila... naposled před měsícem, kdy jsem rozečetla ty Žítkovské bohyně :D
    Tak snad se mi to bude líbit jako tobě!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle určitě vyzkouším. Tedy, píšu si to na svůj pomyslný seznam, který už mi teď připadá nekonečný. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavá kniha, budu o ní přemýšlet. Hezká recenze. :-) Plánuješ čtení a recenze ještě nějakých knih v souvislosti s Magnesiou Literou? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si plánuji koupit Skutečnou událost, tu jsem sice už četla, ale recenze tu není, takže na podruhé snad :) Pak mám také v plánu Podolí Jonáše Zbořila a 64 Daniela Hradeckého, ale nejsem si jistá, zda si troufnu na recenze poezie. A dále si chci přečíst Národní třídu a Lásku na jiném hrobě, ale to může být klidně za dlouho :)

      Vymazat
    2. Super, jsem ráda, že někdo takové knihy čte. :-) Právě by mě také lákala ta Skutečná událost a ještě mě zaujala Rudčenková. Tak se budu případně těšit na recenze. :-)

      Vymazat
    3. Tak to je prima, že se to setkává s ohlasem :) Postupně se zaměřuju právě spíše na českou beletrii a knihy pro děti, takže tak, no :) A Skutečnou událost mohu už teď doporučit ;)

      Vymazat
    4. Taky se těším na recenze, já než se k těm novým knihám dohrabu... :-(

      Vymazat
    5. Opravdu mě to těší, jsem sice v téhle sféře nová, ale ráda bych taky přispívala hodně českou literaturou, takže jsem moc ráda, že mám, kde sbírat inspirace, už mě zaujalo mnoho tvých recenzí. :-)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!