sobota 23. srpna 2014

13 let starý debut nabízí jedinečný čtenářský zážitek

Hana Andronikova - Zvuk slunečních hodin

Rok vydání: 2013 (poprvé vydáno 2001)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Odeon

Ráchel byla slunce a Tomáš její sluneční hodiny
V mozaice různých časových perspektiv a vypravěčů se postupně odkrývá výjimečný milostný vztah mezi Tomášem Kepplerem, pracovníkem v Baťově firmě, a Ráchel, židovské dívky. Před Silvestrem 1989 se v Coloradu setkávají Daniel Keppler a paní Anne, zjišťují, že příběh Tomáše a Ráchel je spojuje a vyprávějí si svou společnou historii. Historii o lásce, která překonala kontinenty (a byla stejně silná v Indii i v Praze) a do které bolestivě zasáhly události po Mnichovské dohodě.

Podle mnohých nejlepší porevoluční česká próza. Jisté je, že Hana Andronikova na sebe svou prvotinou řádně upozornila a předvedla velký talent, který ale zůstal v zásadě promarněný jejím krátkým životem. Fiktivní příběh rodiny, jíž do života zasáhne 2. světová válka, byl oceněn Magnesií Literou za objev roku 2002.

Různí vypravěči, zdánlivě náhodné skoky v čase
Hned na úvod si s námi Zvuk slunečních hodin trochu hraje - po úvodní kapitole, v níž se lze poměrně snadno zorientovat, najednou skáčeme rovnýma nohama do úplně jiné časové roviny. Kdo ji vypráví? A o co vlastně jde? V podobném stylu pokračujeme i nadále, kapitoly patřící Danielovi a vyprávějící o jeho dětství jsou sice v silné převaze, ale postupně se do popředí dostávají i kapitoly s ženskou vypravěčkou evidentně ještě z jiné doby a další kapitoly jiného vypravěče. Takhle to zní šíleně, ale jakmile uvyknete stylu vyprávění, budete se orientovat celkem snadno.

I skoky v čase jsou docela jasné - příběh je jako celek vyprávěn anachronicky, ale každá jednotlivá část má chronologický vývoj a logické místo v příběhu (i když se to u jednoho vypravěče docela dlouho nezdá). Ačkoli kolem sebe nejspíš slyšíte (a tady i čtete), že je Zvuk slunečních hodin složitá kniha, není to tak hrozné. A rozhodně to není důvod, kvůli kterému byste se měli knize vyhýbat!

Silný příběh je tahounem
Přestože má Hana Andronikova příjemný vytříbený styl, domnívám se, že na 300 stran by bez pořádně silného a nosného děje nestačil. Naštěstí se ale v tomto případě přesně s takovým typem děje snoubil a tvoří tak skutečně jedinečné počtení. Navíc je zde silné téma zachyceno mimořádně povedeně - poetické obraty dodávají na opravdovosti a posilují atmosféru, která zde kolísá od bezbřehé radosti k prohlubující se depresi.

Když odcházela, řekla mi, že sluneční paprsky jsou poslové slunečního boha a že si po nich budeme posílat vzkazy. Když uvidíš sluníčko, ucítíš paprsky na tváři, budeš vědět, že jsou to moje ruce, které tě hladí, že jsem na blízku. Měsíc ti bude vyprávět příběhy na dobrou noc.
Ještě naposledy jsem se k ní přivinul. Cítil jsem důvěrně známou vůni, kterou kolem sebe šířila.
- Pamatuj si, že někoho z lidí, které doopravdy miluješ, nemůžeš nikdy ztratit.
Hana Andronikova, Zvuk slunečních hodin, str. 141

Celá kniha je velmi silně prostoupena motivy slunce a měsíce, právě o nich vypráví Ráchel Danielovi příběhy z mytologie. Ostatně i název - Zvuk slunečních hodin - je velmi symbolický a v průběhu čtení vám postupně dochází jeho smysl, což je skvělé.

Výrazné postavy mají duši
Další věc, která mě velmi bavila, byly postavy. Jsou zde opravdu umně vykreslené a každá z nich má svou osobnost. Hodně se mi líbila živelná Ráchel, naprosto úžasná žena, která je alfou a omegou celého příběhu. Stejně mě ale bavil i Tomáš, který s Ráchel v páru plnil pravidlo, že protiklady se přitahují. Méně zajímavá byla Anne, ale možná to bylo takové vzhledem k situaci a prostředí a možná měla také působit kontrastně s Ráchel. Také Daniel, vypravěč většiny příběhu, měl díky hlasu vypravěče trochu "upozaděný" charakter, nepůsobil tolik živě.

Pro mnohé je Zvuk slunečních hodin TOP knihou z české porevoluční prózy. Pro mě jím není, ale rozhodně je jedním z nejzajímavějších románů, které současná česká literární tvorba může nabídnout.

My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. Hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdařovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a hladily. Rukopisy milovaných.
Hana Andronikova, Zvuk slunečních hodin, str. 281

Děkuji nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku!

6 komentářů:

  1. Jsem ráda, že se ti to líbilo! :) Pro mě Zvuk slunečního hodin mezi ten top rozhodně patří, ale to už asi víš. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu jsem nečetla ani jsem o ni neslyšela, ale vypadá to zajímavě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ty ukázky vypadají prostě nádherně, teď mě štve, že jsem si ji předevčírem v tý knihovně nepůjčila, když tam tak seděla na polici a krásně na mě mrkala.. :) Pěkná recenze.
    P.S.: Ty jména jsou taky najs. Ráchel mi vždycky trhá oči v překladových knihách (a zvlášť když s tím začnou od třetího dílu), ale tady to vypadá tak nějak správně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ti ji půjčím, když budeš chtít ;) Taky jsem si na ukázkách dala celkem záležet, hihi, ještě tu mám založenou jednu fakt krásnou, ale nakonec jsem ji tam nedala, aby toho nebylo moc.
      Ta Ráchel tu vypadá správně, protože je tu použita ve správném významu - je to židovské jméno pro Židovku, ale táta měl taky tendence číst to schválně jako Rejčl :D

      Vymazat
  4. Tuhle knížku jsem četla už 2x a jednou jsem ji dala i jako Mluvené slovo. Škoda Hany Andronikove...

    OdpovědětVymazat
  5. Tak tu si musím co nejdřív přečíst a asi rovnou i pořídit..:-)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!