čtvrtek 18. září 2014

Dárce navazuje na tradici orwellovské dystopie

Lois Lowryová - Dárce

Originální název: The Giver
Překlad: Dominika Křesťanová
Rok vydání: 2013 (originál vydán 1993)
Počet stran: 208
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Nakladatelství: Argo

Co kdyby bylo všude všechno stejné?
Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, ve kterém vše naprosto dokonale funguje - každý má svou funkci, každá rodinná jednotka vychovává přesně jednoho syna a jednu dcera, všichni nosí stejné oblečení, všechno je šedivé. Jenže při obřadu Dvanáctek, kdy se mezi děti dosahující právě tohoto věku rozdělují funkce ve společnosti, se Jonas stane novým Příjemcem paměti. Setkává se s Dárcem a prostřednictvím vzpomínek zjišťuje, že bezpečí je jedna věc, ale barvy a emoce jsou věc druhá...

Již dvacet let stará dystopie se teprve loni dostala k nám. A rovnou se dočkáme i filmového zpracování, které ale zachází mnohem dál než kniha. Nejsem příliš fanoušek dystopií, ale tahle mi svým způsobem dost připomíná klasiku v oblasti dystopií, 1984. Pojďme se Dárci podívat na zoubek!

Nejpromyšlenější dystopický svět od dob Orwella
No dobrá, možná trochu přeháním, ale každopádně mi to tak alespoň přijde, přihlédnu-li k tomu, co jsem z tohoto žánru četla. Svět, který v Dárci Lois Lowryová představuje, je funkční do nejmenšího detailu a autorka s ním čtenáře také řádně seznamuje. Zároveň je vysvětleno, proč společnost funguje takto. Jako velké plus mohu zmínit fakt, že svět Dárce je poměrně snadno představitelný, což posiluje naléhavost příběhu.

Dokonce i výběr partnerů byl tak promyšlený, že když si dospělý zažádal o partnera nebo partnerku, trvalo celé měsíce a někdy i roky, než se dočkal schválení a vyhlášení nového spojení. Braly se v potaz nejrůznější vlastnosti - povaha, hladina energie, inteligence, zájmy - a všechny musely být v dokonalém souladu. Například Jonasova matka byla inteligentnější než otec, ale otec měl klidnější povahu. Navzájem se doplňovali. Jejich spojení jako všechna ostatní po tři roky pečlivě sledovala Rada starších a všechny aspekty musely dopadnout uspokojivě, aby si dvojice mohla zažádat o dítě.
Lois Lowryová, Dárce, str. 55

Samotná zápletka je velmi jednoduchá a předvídatelná - Jonas nikdy o fungování společnosti nepochyboval, ale když se jakožto nový Příjemce paměti začal seznamovat s historií lidstva, postupně začal přicházet na to, že jejich společnost je sice fungující a naprosto bezpečná a produktivní, ale vlastně je o mnoho ochuzená. Na příběhu tedy zde stavět nelze, dystopický svět je ale natolik propracovaný, že to vůbec nevadí.

I skvělá kniha má své "ale"
A v případě Dárce je to rozhodně jeho rozsah. Celá kniha se čte prostě báječně, nicméně na pouhých 200 stran je zápletka v kombinaci s nastíněním fungování celé společnosti zoufale moc. Jak tak čtete, najednou si všimnete, že jste za půlkou a vlastně se nic nestalo. Co s tím? Zbytek knihy je proto jako z rychlíku, ani nemrknete a to hlavní se stalo a vám zůstal před očima otevřený závěr a v hlavě kupa otázek. Dárce má sice pokračování, ale ne v pravém slova smyslu, další díly na tento nenavazují.


Zatímco jiným knihám vyčítám přehnaný rozsah, u Dárce lkám na stručnost. A na popisování společnosti, které je sice nadmíru zajímavé, ale trochu na úkor příběhu.

Nikdy, kam až mu paměť sahala, necítil potřebu lhát. Asher nelhal. Lily nelhala. Jeho rodiče nelhali. Nikdo nelhal. Ledaže...
Jonase nic podobného nikdy nenapadlo. Byla to děsivá myšlenka. Co když si ostatní - dospělí - přečetli jako Dvanáctky v instrukcích tutéž strašlivou větu?
Co když pokyn každého z nich zněl: Můžeš lhát?
Lois Lowryová, Dárce, str. 78

Co se týče postav, žádná nevyčnívá, maximálně Jonas. A další zajímavou postavou je Dárce. Jinak ale všechny ostatní postavy - otec, matka, sestra Lily, kamarádi Asher a Fiona - působí přesně tak, jak by měl působit každý člen společnosti, tedy nijace, zapadají do šedi ostatního. I to podtrhuje atmosféru knihy, která je naléhavá a trochu pochmurná.

I když nejste fanoušky dystopií, Dárci byste šanci dát měli. Je totiž skvělý a pomůže vám uvědomit si, jak by to ve společnosti vypadalo, kdyby fungovala bezchybně. A pak si můžeme položit otázku, zda by to za to vůbec stálo...

11 komentářů:

  1. Přesně onu otázku: "Stála by ta "dokonalost" za to?" jsem si položila. Tahle kniha mi připadala skvělá a nenásilně poučná :) Jinak tedy moc hezká recenze!

    OdpovědětVymazat
  2. Dárce mě neskutečně láká obálkou (a to i přesto, že jsem zařekla, že už žádné dystopie číst nebudu), tak doufám, že se k němu někdy dostanu. A zároveň doufám, že se mi bude líbit aspoň tak, jak jeho obálka :))

    OdpovědětVymazat
  3. Anotace mi trochu připomněla Divergenci a tak jsem měla trochu obavy, protože Divergence se mi moc nelíbila. (Mimochodem, už jsem ti za to půl roku staré zaslání poděkovala? :D Jestli ne, tak díky! :)) Když jsem si však všimla, že Dárce je jednak starší a pak také tvé postoje, soudím, že by to možná mohlo být jiné. A jelikož ji přirovnáváš k Orwellovy a já už si dlouho chci Orwella přečíst, i když jako ty nemám dystopie nijak přehnaně ráda, možná se téhle knížce podívám na zoubek. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Divergencí to nemá společného vůbec nic. A když už jsme u toho, neděkuj, radši bych na to zapomněla. Aneb jsou i jiné cesty jak se zbavit darované věci, než ji prodat...

      Vymazat
  4. Někdo by řekl, že dystopií je už hodně, ale kdyby byla každá takhle poučná a oči otevírající, tak ať jich je klidně milion :)

    OdpovědětVymazat
  5. No dobře dobře tak já si to teda koupím a přečtu před filmem! :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Knihu už jsem si zakoupila a moc se těším až si ji přečtu! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Na tohle se moc těším :) Určitě musím přečíst ještě před filmem!

    OdpovědětVymazat
  8. Orwela vůbec nemám ráda, ani styl jeho knížek.. ale pokud bych musela, radši bych si přečetla asi tuhle knihu;)

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem moc ráda, že jsem se prostřednictvím tvého článku dozvěděla o téhle knize víc. Dystopie jsou pro mě velmi lákavé a i tohle bych si jednou ráda přečetla. :-) Zvlášť pokud se to podobá knize 1984 (protože tu mám fakt ráda). :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Tak nebýt Orwella nikdo by tomuto žánru dystopie (nebo starší název antiutopie) nikdy neholdoval, nikdy na něj nic nenapsal leč Orwell není jediný, určitě stojí za zmínku ještě Gibson a Dick.
    Ohledně tvé recenze, slyšela jsem o filmu. A myslím, že na něj mrknu a knížku si přečtu i když je zestručněná. Ono je to možná někdy lepší než sáhodlouhé kecy o ničem, ale uvidím ;) děkuji za tip

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!