úterý 27. ledna 2015

Proč mám vedle sebe v knihovně Kafku a dívčí romány

Když jsem v létě zveřejnila druhý exkurz do zákulisí Listárny, abych vám předvedla své knihovny, trochu mě zarazil jeden komentář.


Na jednu stranu mě trochu naštval, protože je to prostě povrchní. Na druhou stranu jsem za něj ráda, k takovému tématu se chci vyjádřit už déle, tak mám konečně pořádný důvod. Berte to jako obhajobu mě samé, nebo možná spíš jako objasnění situace, protože mé první a hlavní stanovisko je, že se nechci obhajovat. (A ano, občas si lžu do kapsy)


(původně jsem ani tenhle článek vlastně nechtěla zveřejňovat, ale když se objevil další podobný komentář, nebylo co řešit, zřejmě to tu prostě chcete mít černé na bílém)

Jeden čas jsem četla skoro jen fantasy a dívčí romány, to byly doby, kdy jsem knihovnu navštěvovala pravidelně každé pondělí a vždy odcházela s deseti knihami (což je u nás v Berouně maximální možná výpůjčka). V tu dobu pro mě nejvíc frčely Dívky v sedle, dívčí romány od Mladé fronty, Lenka Lanczová a pak fantasy, Lirael, Pan Pondělí a tak...

Zhruba ve třinácti, když jsem na máminu průkazku začala navštěvovat oddělení pro dospělé, se to zase trochu posunulo. Začala jsem se věnovat dospěláčtější fantasy a kromě dívčích románů jsem tu a tam začala sahat i po klasice nebo třeba Arto Paasilinnovi. Jak jsem dospívala, na fantasy přestala být chuť a posléze i na romanťárny.

Od roku 2010 mám profil na DatabáziKnih.cz, To jsem se vrátila ke čtení ve vysoké míře. Seznámila jsem se s Kafkou, Palahniukem, proběhlo mé první setkání s knihou od Murakamiho, poprvé jsem četla Na cestě nebo Mistra a Markétku, knihy, které mě v té době hodně definovaly. Připadala jsem si hodně povzneseně, jako že čtu zatraceně kvalitní literaturu, takže na nějaké braky jako je fantasy nemám čas a jsou pod moji úroveň. Lenku Lanczovou jsem sice stále četla (jako záchodovou literaturu), ale tajila jsem to.

A pak přišel blog a s ním i nával YA, které jsem začala číst, abych si mezi ostatními blogy nepřipadala úplně neinformovaně. A taky jsem se prostřednictvím Písně ledu a ohně vrátila k fantasy. Nevadilo mi to, jen jsem občas zapomínala na své "dospělácké" oblíbence.

Narazila jsem ovšem, když jsem začala studovat bohemistiku. Najednou je kolem mě spousta intelektuálů a spousta skvělých knih. A někteří se na mě dívají trochu podezřele, když narazí na můj blog a zjistí, co to čtu za blbiny. A vedle toho si cosi namlouvám s Babičkou, současnou českou prózou a nebo Kafkou.

Víte co? Mně je to šumák. Nevidím důvod, proč bych někde měla obhajovat, že kromě té "lepší" literatury čtu i brak pro děti, že mi nevadí dívčí romány, ba naopak, občas se na ně fakt těším! Protože si u nich bezvadně odpočinu, protože v dětských knížkách je strašná spousta moudrosti a laskavosti. Nechci si připadat špatně jen proto, že bych jako studentka prestižní fakulty na prestižní univerzitě měla číst hlavně klasiku. Měla. Taky ji čtu a baví mě, mám ji ráda. Na druhou stranu mám ale ráda i svoje YA knížky. V knihovně se mi dost mění, protože je přeci jen filtruji a nechávám si jen ty, které chci číst (a čtu) víckrát. Takže proto. Proto mám vedle sebe v knihovně uznávanou psychárnu vedle brakové kraviny.

Mimochodem, věděli jste, že pokaždé, když vyslovíte slovo brak, umře jedna víla?

26 komentářů:

  1. Přiznám se, že mě tvůj článek trochu zarazil. Vážně někdo řeší, co čteš? Já myslím, že máš docela jasný styl volby knih. Čteš to, co tě může nějakým způsobem obohatit (a je jedno, do jaké míry). Mám ráda klasiku stejně jako ty, čeká tady na mě Denemarková, ale těším se až vyjde Jamaica Lane. Že studujeme bohemistiku? Nevadí, já si totiž myslím jednu věc: Kolik žánrů znáš, tolikrát si člověkem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že od té doby, co jsem na fildě a trochu víc se hrabu v literární teorii a české tvorbě, se mi i ty oddechovky čtou hůř, protože od nich čekám alespoň nějakou úroveň, nápad... A ne vždy se mi ho dostává. Ale přece no a co, baví mě to, tak proč bych to nečetla :-)

      Já si myslím, že komentující ani tolik neřeší co čtu, ale jsou prostě... Svým způsobem pokrytci. Možná je to z mé strany hnusné, ale já taková taky byla a pohrdala jsem nějakou blbou fantasy apod. Jenže už jsem se srovnala sama se sebou, takže třeba na to taky přijdou :-)

      Vymazat
  2. No, já to mám ve své knihovničce stejně. Na jednu stranu jsem několikrát četla Evžena Oněgina, miluji Čapka, Kafku, Murakamiho a Na východ od ráje je kniha, která mě zcela nečekaně doprovází v myšlenkách ještě tři roky po přečtení.

    A pak mám při ruce Diamanty od Kerstin Gier a knížky Stephanie Perkins, protože si ráda u knížky skutečně odpočinu. Nemyslím si, že bys byla příliš veliká výjimka. Já to mám stejně. ;)

    Ale je pravda, že mám pořád tendence tu svoji lásku k romantickým oddechovkám shazovat a skrývat. Jsem hrozný pokrytec. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem byla :-) Ale už jsem si to v sobě tak nějak urovnala a za guilty pleasures se rozhodně nestydím. Určitě k tomu taky dojdeš! :-) (A nebo je dřív přestaneš číst, to je ta druhá možnost :-D)

      Vymazat
  3. Na tohle prostě musím reagovat. Co je sakra komu do toho, co čteš? Nebo co čtu já? Nebo co čte kdokoli jiný? :D Nic! Je mi 22 let, od února zahajuji magisterské studium češtiny na MU. Že bych kvůli tomu trávila čas jen ve společnosti Čapka, Kafky a jim podobných? Prdlajs, Kafku nemám ani trochu ráda. :D A mohu tě ujistit, že náš obor je plný lidí, co čtou vedle povinné četby taky fantasy a různé knížky pro mládež. Vždyť máme proboha i předměty, co se tomu věnují, např. Žánrové spektrum populární literatury v 19. a 20. století (detektivka, horor, pohádka, pověst, fantasy, steampunk apod.), Konvenční literatura, Současná příběhová próza ze života dětí a mládeže, svého času také Próza s dívčí hrdinkou, Fenomén fantastika a nespočet dalších. Určitě se nezabýváme jen složitostmi typu Jak udělat něco slovy od J. L. Austina. :D A schválně se jdu hned teď podívat, jak jsou u mě na poličkách seřazené knížky... Takže tu horní okupují svorně Fantom opery, Pýcha a předsudek, Velký Gatsby a Padesát odstínů šedi, fantasy příběh Znamení démona, Všechny jeho touhy apod. Přejdu o jednu poličku níž - je plná pouze YA literatury od CooBoo a Knižního klubu. :D Přejdu ještě níž a vidím Remarqueovy Tři kamarády v obklopení Hrany rozkoše a Světla mezi oceány. Kousek vedle se Božka Němcová pošťuchuje s Inkoustovou krví. A tak bych mohla pokračovat. Nevidím důvod nechat si od někoho kecat do řazení své vlastní knihovničky nebo nedejbůh - do vlastního čtenářského vkusu. :D No tak čtu pohádky, fantasy, knížky pro holky mladší, než jsem já. Sama něco takového píšu, povídky i delší věci. A ano, pohltí mě to spíš než nějaký Kafka. Přiznám to s hrdostí před kýmkoliv (kromě jedné své profesorky, která Kafku zbožňuje). Nenech si mluvit do toho, co máš ráda. A už vůbec si kvůli tomu nepřipadej hloupě. :-) A promiň, že jsem se tak hrozně rozkecala... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je právě to, nepotřebuji si nic dokazovat, prostě mě to baví. A kdybych měla číst Kafku prokládaného Lustigem, asi bych se brzy dostala do Bohnic. Takže svoje malé guilty pleasures potřebuji a nedám na ně dopustit :-)

      Díky za pěkný komentář!

      Vymazat
    2. Nemáš vůbec zač. Považovala jsem za povinnost vyjádřit se k tomu. :D I když pravda poněkud obsáhle. ;-)

      Vymazat
  4. Souhlasím s tebou - já taky nemám problém se čtením obojího, nejradši čtu něco mezi tím. Občas bývají YA knížky o mnoho lepší než nějaká strašně vyhlášená klasika. Podle mě by se takhle literatura rozdělovat neměla... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to bych zase neřekla, že YA knížky jsou o mnoho lepší než nějaká strašně vyhlášená klasika, alespoň po literární stránce fakt nejsou. Už jenom to, že klasiku prověřil čas a po slavném YA za pár let neštěkne ani pes. Ale jo, asi by se to nemělo rozdělovat. Nebo spíš - ať každý čte, co sám uzná za vhodné :-)

      Vymazat
  5. Pěkný článek, já myslím, že se zapomíná, že knihomolové neodpočívají u "trapných brakových seriálů" v tv, ale u "brakové" literatury. :-) Stejně tak nejíme všichni pořád zdravě, atd. V životě je potřeba velká šíře zážitků, od každého něco. Já třeba když jsem psychicky vyčerpaná jako tuto dobu (blog zeje prázdnotou), nemám čas ani sílu číst, nicméně už se těším, jak si odpočinu u prvorepublikových románků do kabelky. :-) No a co.
    Jana CM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odpočívám tedy i u brakových seriálů :D (Ulice, chachá) Ale máš pravdu v tom, že je třeba široký rozhled, to rozhodně ano!
      Ať brzy znovu najdeš chuť ke čtení, Jani :-))

      Vymazat
  6. Taky to všechno tak nějak míchám podle nálady. Někdy jsem prostě nějakým konkrétním žánrem přesycená, tak se čas věnuju jiným knihám, ale pak se k tomu časem zase vrátím. Vlastně se tak trochu motám v kruhu :) A knihy mám v knihovně seřazený abecedně podle autorů, kdo by se v tom pak jinak vyznal?
    Mně spíš rozčiluje, jak si někdo dovoluje označit něco za brak. Podle čeho tak rozhodujou? A na základě čeho se definuje "kvalitní" literatura? Například kolik lidí může upřímně říct, že se jim líbila Babička od Němcový, ve srovnání třeba s profláklýma 50 odstínama šedi. Mně se sice nelíbilo ani jedno, ale pokud bych měla rozhodovat podle toho, kolika lidem která kniha udělala radost, tak mám o výsledku jasno. Takže vyzdvihovat některý žánry nad jiný mi přijde tak trochu snobský.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc nesouhlasím s tou paralelou Babičky a 50 Shits of Grey. Babička je super a myslím, že ve finále udělala opravdu velkou radost svým čtenářům, myslím si dokonce, že jich je víc než u slavných Odstínů :-) (Taky má pár set let náskok, že jo) Zcela upřímně řečeno... Na Odstíny koukám skrz prsty, protože to je sračka nejhoršího kalibru, a to zejména po stránce formy. Navíc je to rychlokvaška, už se to tolik neprodává... Takže doufám, že brzy zapadne.

      Ale vyzdvihování žánrů je hloupost. Já to ani pořádně dělit neumím, i když nám na škole říkali, že je to lepší, dělit to tak. A pohádky prostě potřebuju :-)

      Vymazat
    2. A to je právě ono. Mně se sice Shades taky nelíbilo, ale urážením daný série neurážíme (množný číslo, ano, i já jsem na vině) jen daný knihy, ale i tisíce (miliony?) čtenářů, kteří z ní byli vyloženě nadšení. Opravdu v tom nevidím rozdíl, jako když se někdo podivuje nad sousedstvím YA a klasiky na poličkách. Navíc často zaměňujeme objektivní/subjektivní hodnocení. Protože pokud se dá objektivně říct, že je to shit, tak musí nutně existovat nějaká jednoznačná definice, podle který se knihy dají rozřadit na ty "kvalitní" a "brak". A takovou jsem ještě neslyšela. Podle mě se klasika nerovná automaticky kvalita, ale často jen nepružnost školních osnov a/nebo menší konkurence v daný době. Právě s Babičkou jsi mi tak trochu sebrala vítr z plachet, protože jsi popravdě úplně první člověk, kterýho slyším (vidím) prohlásit, že se mu líbila :) Ale pravděpodobně to bude tím, že studuješ bohemistiku, kde je podle mě láskyplnější pohled na českou literaturu než u průměrnýho čtenáře.

      Ale k věci. Můj předchozí komentář nepovedeně narážel na myšlenku, kterou spousta lidí má: klasika = kvalita, YA/scifi/fantasy = brak. A na to, že už málokdo uvažuje nad tím, pro koho jsou daný knihy určený a jestli mají v daný skupině úspěch nebo ne. Sečtělej literární kritik pravděpodobně ocení úplně jiný knihy než například milovník romancí, detektivek nebo knížek pro děti. A to stejný platí naopak. Proto nejspíš spoustu lidí zaráží, že si někdo dokáže vychutnat všechno :)

      Vymazat
    3. Já vím, ale zrovna u 50SoG to dělám naprosto záměrně. To prostě není literatura, objektivně. 600 stran s nulovou slovní zásobou, lacinou zápletkou, veškeré postelové scény jako by byly napsány pomocí ctrl+c, ctrl+v. Neexistuje nejspíš jednoznačná defnice, nicméně se dá rozlišit, zda má dílo literární hodnotu anebo ne. V současné době mi připadá, že brak je většina produkované literatury. Je z valné většiny psaný za účelem výdělku a kromě primární funkce, tedy pobavení, neskrývá mnoho dalšího. Zrovna u fantasy a YA a podobných žánrů je to těžké rozlišit, ale i tady si myslím, že ukáže čas. Klasiku jako kvalitu totiž definuje čas a s ním i mnoho čtenářů, mnoho generací. Třeba u té Babičky je problém, že se strká jako povinná četba už na základce nebo na střední a to je fakt hloupost, tam by mě taky nebavila. Úplně chápu, co chceš říct, ale zrovna 50 odstínů nebyl nejlepší příklad :-) Protože zde se domnívám, že vidět literární "styl" E. L. James jako totální propadák, není můj subjektivní názor. Na to jistá měřítka jsou.

      Ještě k té nepružnosti osnov... Já si nemyslím, že v povinné četbě jsou špatné věci. Jenže jsou často velmi špatně mířené na konkrétní věkovou skupinu. Navíc by ta literatura měla být spíše doporučená než povinná. To je taky velké téma, ale rozhodně si nemyslím, že by v povinné četbě měl být třeba Harry Potter nebo Stmívání, nebo minimálně ne v maturitní četbě. Možná jsem ale v tomhle ohledu staromilec. Nicméně ta díla jsou tam proto, že fungují jako ukázkové dílo konkrétní doby potažmo stylu :-)

      Jinak ještě k druhému odstavci - to je rozhodně pravda, je třeba brát v potaz cílového čtenáře :-) Ale s tím úspěchem... Často právě brak má největší úspěch. A jsme opět u definice braku. Prostě zůstanu u toho, že čas ukáže, co v daném žánru za něco stojí a co méně. Pokud ale nechceme být přímo literární kritici a zasvětit tomu celý život, nemusíme to řešit a prostě si užívat čtení :-D

      Vymazat
  7. Ach jo, no, jsou to prostě lidi.
    Já kvalitní literaturu v posledních letech nečtu právě kvůli škole. Protože to číst musím/měla bych, tak se tomu záměrně vyhýbám.
    Čtu YA často, rozčiluju se u toho, že je to hloupé (což je ještě dobré znamení, kdyby mě to moc bavilo, tak už vážně hloupnu!), čtu dětské knížky, které jsou chytré, vtipné, milé a baví mě. A netajím se s tím. (Aspoň teda převážně, jsou lidi, kterým bych o svém blogu neřekla.) Už mi je jedno, jestli mě bude někdo považovat za blba, když čtu nějaký brak. Ať si mě za blba považují, pravděpodobně je za blby považuji i já. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já v tomhle ohledu s povinnou literaturou problém nikdy neměla :-D Spíš mám problém si fakt užít YA, protože prostě i od oddechovky chci víc. Takže mám radši pohádky nebo middle grade, to si na nic nehraje :-))

      Vymazat
  8. Taky jsem takový knižní snob byla. Než jsem začla blogovat, tak jsem byla přesvědčená, že na YA nikdy nesáhnu. No...lidi se mění. (naštěstí) :) A ke svému štěstí jsem zjistila, že i mezi YA se dají najít hodně dobré knihy, vlastně jsem doteď žádnou úplně hroznou asi ani nečetla (kromě Školy noci, kterou se snažím vytěsnit z paměti). Každopádně myslím, že nejdůležitější je být spokojený s tím, co čteš, ať je to cokoliv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si to myslela. Ale pak jsem usoudila, že nebudu hodnotit to, co jsem nečetla. A taky jsem chtěla mít co největší přehled :-))

      Vymazat
  9. Parádní článek :) A dost mě pobavil ten druhý komentář, protože já to měla s vývojem literárního vkusu nejspíš opačně než jeho autor (a jak to tak čtu, hodně podobně jako ty). K dívčím románkům jsem se sice nedostala, ale začínala jsem na Správné pětce, Foglarovi a Verneovkách, abych kolem puberty zakotvila u klasiků. Milovala jsem Dostojevského, Huga, Dickense a na všechny ty Dívky v sedlech jsem se dívala jako na "typ literatury pro ty, co si nechtějí při čtení zapínat mozky".

    A pak přišla doba, kdy jsem se začala věnovat psychologické literatuře. Ležela jsem v učebnicích a ve chvílích volna jsem si potřebovala odpočnout, takže jsem začala číst fantasy. Tolkiena, Stopařova průvodce, Gaimana... K YA literatuře jsem se dostala až v dobách blogování a i když mě většinou úplně neoslní, rozhodně si u ní odpočinu lépe než u Psohlavců. A ono se ukázalo, že i mezi novými knihami se dají najít opravdové skvosty.

    Zkrátka nevidím důvod, roč by člověk nemohl klasiku s novými oddychovkami míchat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky ti! :-)
      Máme to fakt stejně, no. Jsem ráda, že v tom nejsem sama :-))

      Vymazat
  10. Za to, že človek nadhodí poznámku k niečomu, s čím nemá veľké praktické skúsenosti a rád by poznal ako je to vnímané, dostane sa mu verejné obvinenie z povrchnosti. "Vrelé" dík. Plne nepovrchné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, potrefená husa se vždycky ozve. Však jsem ti psala, že o tom napíšu článek. Ve článku píšu, že to je sice povrchní, ale že jsem za ten komentář ráda. A jako bonus přidávám, že jsem byla úplně stejná. Nestačí?
      Ale vidíš to, tak asi povrchní furt jsem. No a co, mně to nevadí. A je to věc názoru, mně zas přijde povrchní řešit, jestli čtu jen klasiku nebo i brak...

      Vymazat
    2. Tak mám pocit, že mi tieto internetové prestrelky s tebou nejdú. Furt niečo vypáli inak ako myslím. Interpretácia textu je niekedy sviňa. Zjavne obe vidíme za slovami tej druhej niečo, čo tam tá prvá nedala/nechcela dať. Niekedy je to ťažké, keď človek nepočuje intonáciu toho druhého a celkovo ho viac nepozná, potom sa v internetovej diskusii občas zvrhnú komentáre. Hlavne, keď si dvaja práve nevymieňajú len nejaké zdvorilostné frázy.

      Vymazat
    3. Každopádně slovo "povrchní" neber jako urážku ;-) Rozhodně jsem nenapsala, že jsi blbá nebo tak něco. Povrchní má rozhodně negativní konotace, ale opravdu jsem to nemyslela urážlivě ;-)

      Vymazat
  11. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Připojte se k úspěchu Spojte se s více než 4 miliony investorů a obchodníků ze 170 zemí

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!