úterý 31. března 2015

"Jak to děláš, že stíháš číst tolik knih?"

Začaly se mi rojit dotazy na to, jak jsem v únoru mohla přečíst 16 knih. Jó, kdybyste tak věděli, že v můj maturitní květen jich bylo 23. A přesto nejsem celé dny zahrabaná s knížkou. To bejvávalo... 

Kolem druhého stupně na ZŠ (nižší gympl) jsme s kamarádkami každé pondělí trávily v knihovně. Půjčily jsme si každá 10 knih, protože to je u nás v knihovně maximum, potom jsme šly domů a týden jsme každou volnou chvíli trávily čtením. A příští týden zase. Byly to hlavně Dívky v sedlech, ale ve čtrnácti jsem už na máminu průkazku chodila i do dospělého oddělení, četla jsem třeba Kladivo na čarodějnice. Postupně to ustalo. Dospělé oddělení v knihovně mi nedovolovalo číst v takovém množství, možná jsem byla zahlcená. K opravdu vášnivému čtení jsem se vrátila chvíli před založením Listárny, když mi bylo zhruba 17.

Nejsem fanatik a i když se to nezdá, mám i život. Chodím do školy, do práce, na skauta, ráda chodím do kina nebo na kafe, do divadel, na nákupy... A když už mám chvíli na válení, radši sáhnu po seriálu než po knize. Takže jak to, že toho přečtu podle vás tolik?
(mimochodem, čím víc čtu, tím silnější je můj pocit, že mám zoufale málo načteno)

Chce to ujasnit si priority
Studuji literární obor. To znamená, že máme z týdne na týden na semináře číst dohromady kolem čtyř knížek. Jenže já odmítám trávit veškerý čas na čtení jen knihami do školy. Nemůžu. Nemám na to sílu, chci číst i to, co mě baví. A to je dost silný hnací pohon pro to, abych se nevěnovala jen četbě do školy. Před spaním čtu školní knížky skutečně výjimečně, jen když už opravdu není zbytí.

Trénink dělá mistry
Díky tomu, že jsem od dětství četla hodně, v jednu chvíli i kolem deseti knih týdně, naučila jsem se číst rychle. To taky pomáhá. Má to ovšem i své stinné stránky - pořád jsem dobytek a básnické sbírky louskám na posezení, jen potom moc nevím, o čem jsou... Natož je interpretovat! Čím víc čtu, tím rychleji čtu a tím více toho přečtu.

Jsem šťastlivec
Nejvíc toho totiž přečtu v MHD. Patřím mezi ty šťastné, kteří si můžou číst v jakémkoliv dopravním prostředku. Tedy... Loď jsem ještě nezkoušela. Toto aktuální štěstí bylo ovšem vykoupeno dětstvím, které jsem v autě prozvracela, kdykoli jsme jeli třeba jen půl hodiny a po rovině. Pak se to srovnalo, takže teď každý den, pokud zrovna neusnu, trávím zhruba dvě hodiny denně čtením cestou do školy a ze školy.

Ve chvíli, kdy potřebuju přečíst hodně věcí, srovnám si to v hlavě tak, že to prostě chci stihnout. Je to občas (občas často) trochu svazující. Připadám si pod tlakem, ale zvládám to. Protože nechci číst jen do školy a to je můj hlavní pohon. Vlastně jsem spokojená!

21 komentářů:

  1. Skvělý článek! V MHD si musím číst, protože bych jinak asi usnula. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já zas při čtení v MHD často usínám :D

      Vymazat
    2. Já už si cestu MHD (a další hromadnou dopravou) bez čtení ani neumím představit. Přijde mi jako strašná ztráta času jen koukat z okna :D

      Jinak inspirativní článek, tolik knih jako ty asi jen tak nepřečtu, ale dle mého je to jen o tréninku :)

      Vymazat
  2. Díky, si opravdu dobrá, že čteš tak velké množství knih. A myslím, že lidé, kteří si tento článek přečtou, se jím možná ( stejně jako já) budou řídit a tím navýší své počty přečtených knih :) Díky
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Stejně tě obdivuju. Já taky čtu od dětství, ale číst rychle neumím. Já si to potřebuju vychutnávat a všechno si pořádně představit, takže na každé stránce holt trčím pořádnou dobu :D Obdivuju lidi, co knížky louskají tak rychle. A v dopravních prostředcíh bohužel číst nedokážu. V autě se mi dělá blbě i bez čtení, musím polykat kinedryl, takže tam se o čtení ani nepokouším a ve vlaku se mi v posledním roce začalo dělat špatně taky, takže mám bohužel smůlu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem zjistila, že si knihu víc užiju a vychutnám, když ji čtu jen krátce. Pak je to všechno takové intenzivnější... :)

      Vymazat
  4. Jo, myslím, že v dětství jsem to měla s počtem knížek podobně - chodila jsem do knihovny každé úterý, jiné dny mi to nevycházelo kvůli gymnastice, skautu, klavíru, dramaťáku a hudební nauce. ;) Napůjčovala jsem si limit - Správné pětky, Tajemství od Enid Blyton, později Věru Řeháčkovou nebo Lenku Lanczovou a týden na to jsem to pádila vrátit a odcházela jsem opět s plnou náloží.

    Taky toho dost načtu při cestování, bohužel v autobusech, vedru a zatáčkách toho musím někdy nechat - smutné.

    Ovšem teď jsem se dostala do krizového období. Už I PŘED SPANÍM si čtu Metody molekulární biologie. Takže doufám, že druhá půlka červa přijde dřív, než mi přeskočí a všechno bude fajn. =) A nebo mě dřív přestane bavit být svědomitá a popadnu Velkého Gatsbyho, co na mě vyzývavě kouká z poličky - tahle možnost mi přijde nejpravděpodobnější.;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si poslední dobou před spaním taky občas čtu do školy, holt je toho dost :D

      Vymazat
  5. Stejně jsi opravdu dobrá, že to zvládáš... Já nikdy nepřečetla v týdnu víc než tři knihy :D Zase jich mám vždycky rozečtených víc najednou. Většinou jednu oddychovku a jedno jiné čtení, takže si vybírám, na co mám chuť... Jsem ráda, že někdo další čte v MHD - já tam toho totiž přečtu skoro nejvíc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jich mám permanentně rozečtených tak pět... :D

      Vymazat
  6. Přiznám se, že i ve mně dřímala tato otázka, takže díky za zodpovězení! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad tě odpověď dostatečně uspokojila :D

      Vymazat
  7. Čtu rychle. Čtu v MHD. Čtu ve škole. Tak proč stíhám tak pět knížek a jsem ráda? :D Ale ne, nechci si ze čtení dělat závod. To jsem dělala v minulém roce, však víš, jakou jsem ze všech těch spoluprací a tak měla radost. Ale teď už to prostě dost dobře nejde všechno stíhat. Čím víc toho přečtu, tím víc knih je nepřečtených, to sedí i na mě. :)
    Skvělý článek, mám pocit, že přímo reaguje na můj komentář. :D (trocha sebestřednosti neuškodí. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi tě zklamu, ale článek přímo reaguje na komentáře k minulému Jak to bylo. Teď koukám, že ty jsi mi to psala na fejsbůk... No, na to jsem zapomněla :D

      Vymazat
  8. Kto čítať chce, ten si čas nájde. Pri cestovaní, v MHD (do/z práce mi to trvá cca 40 minút, dva-tri dni a hneď mám prečítanú jednu knihu), chvíľku pred spaním a pod. A ani to nemusí byť na úkor ostatných koníčkov či povinností, tiež rada chodím popri tom von, za kultúrou, na výlety atď. Stačí nemať doma televízor a rozpozeraných niekoľko tuctov seriálov :D. A postupne i to rýchlejšie čítanie prišlo. Našťastie čo sa týka kníh, mám výbornú pamäť, viem kde som skončila, i po mesiacoch si pamätám, o čom je rozčítaná kniha a nemám problém mať rozčítaných viac kníh. Maximálne súhlasím s tebou v tom, že čím viac čítam, tým väčší mám pocit, ako málo som toho prečítala. Niečo ako Sokratesove: „Viem, že nič neviem“.

    OdpovědětVymazat
  9. Čtu rychle a jak píšeš, někdy až příliš rychle. Že sice text je za mnou, ale co v něm bylo je záhadou. Minimálně nějaké detaily mi jednoduše unikají. Přesto však je asi nejlepším řešením jednoduše číst dobré knížky :D Ty nepustí. Jediný problém je, že na rychlost se hraje jen u povinné četby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně unikají jak kdy, stále je největší problém poezie, no :-) Já na rychlost hraju občas i mimo povinnou četbu. Třeba když kvůli ní nestíhám číst knížky z knihovny a hoří mi deadline vrácení :D

      Vymazat
  10. Studuju taky literární obor a pod článek bych se mohla podepsat! V MHD čtení miluju, jen když jedu vlakem a já jsem po celým týdnu unavená, často se mi stane, že usnu a pak mě to štve :D A s tou poezií to mám bohužel stejně, přelouskám to jako beletrii a nic z toho nevím, vím, že to tak nejde...co s tím uděláme? :D

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!