úterý 18. srpna 2015

Jak jsem s Bárou Šťastnou sbírala odvahu

Barbora Šťastná - Jak jsem sebrala odvahu

Rok vydání: 2015
Počet stran: 240
Vazba knihy: Pevná s přebalem
Nakladatelství: Motto

Odvaha a strach se přece nevylučují
Tohle není návod na to, jak se nebát. Tohle je soubor tipů, jak sebrat odvahu. Protože ta se spolu se strachem nevylučuje. I když nejspíš pořád budete mít strach ze spousty věcí, můžete sebrat odvahu říct NE. Můžete sebrat odvahu vystoupit ze své komfortní zóny, udělat něco nestereo, nebo můžete třeba sebrat odvahu připustit si, že jste vlastně šťastní.


Šťastná kniha, prvotina Báry Šťastné, byla jedna z mých nej loňského roku. Při čtení jsem se usmívala v metru i v autobuse a cítila jsem se prostě skvěle, její styl psaní tohle prostě umí. Jak jsem sebrala odvahu byla proto jasnou volbou.

Jak jsem sbírala odvahu
Na Bářině stylu psaní je nejlepší, jak je lidský. Při čtení se budete smát nebo dojímat, hlavně se ale v textu bez ohledu na věk nejspíš několikrát najdete. Ať už jde o několik let trvající boj s vešmi (já před dvěma lety, do dneška nechápu, proč se těm potvorám říká "veš dětská"), který mě přinutil s Bárou upřímně soucítit, nebo o malý filmový štáb uvnitř mé hlavy, zaměřený na katastrofické scénáře (já jsem to dovedla k dokonalosti, protože mi můj štáb tyhle filmy pouští, kdykoliv jedu v autě).

Spontánně a bez dlouhých příprav se zrodila většina mých nejlepších životních rozhodnutí. Spontánně jsem začala psát svůj Šťastný blog (první příspěvek byl na webu asi dva dny poté, co jsem ten nápad dostala). Spontánně jsem začala chodit se svým mužem (asi pět minut poté, co jsem ho poprvé v životě uviděla, jsem věděla, že to tak nějak dopadne). Spontánně jsem se přihlásila na divadelní školu a stejně spontánně z ní rok před státnicemi odešla a litovala maximálně toho, že jsem to neudělala dřív.
Barbora Šťastná, Jak jsem sebrala odvahu, str. 109

S nadhledem a sebeironií je Bára mnohem víc cool, než si myslí. Navíc je skutečně inspirativní, s každou další stránkou budete odhodlanější čelit vlastním strachům a sbírat odvahu sami. 

Mí vlastní bobříci odvahy
Když mi začátkem roku jedna kamarádka oznámila, že se bude vdávat, a pár dní na to druhá, že čeká miminko, začala jsem se v duchu sama sebe ptát, jestli jsem něco neprošvihla, když nic takového neplánuji, ba co víc - ani nemám nikoho, s kým bych podobné akce plánovat mohla. Ač ve strachu, že si nikoho nenajdu, zarputile se vyhýbám odpovědím na otázku "Zajdeme na kafe?" a radši se vymluvím na nedostatek času nebo tak něco, protože je to jednodušší, co kdyby si od toho kamarádi něco slibovali a já ne? A tak jsem začala sbírat odvahu na to kafe někdy zajít, ostatně, jedno kafe ještě nic znamenat nemusí.

Jsem zatracený "hejtr". Ráda rýpu. A pak mám vždycky strach kliknout na upozornění, že mi někdo na komentář odpověděl. Tak nějak ve skrytu totiž vím, že hádat se úplně nechci. Sbírám odvahu přestat rýpat a všechny svoje rýpance si radši jen pomyslet. Sbírám odvahu si za každým svým rýpancem stát a nebát se čelit protiútoku.

Sbírám odvahu necítit se špatně kvůli tomu, že něco nestíhám. Největším bobříkem odvahy bylo bezesporu skončit se skautem. Několik let jsem se tam nutila chodit, v hlavě mi blikalo, že jsem nepostradatelná (rozuměj - že je málo vedoucích). A pak jsem se odhodlala si to v hlavě srovnat a skončit. Protože bude i  pro děti lepší, když je bude vést někdo, koho to baví. A předevčírem jsem sebrala odvahu a řekla jsem šéfredaktorce Generace 21, že chci skončit. Neberu to jako svoje prohry, ale jako svoje výhry nad strachem ze změny.

Přečtěte si to taky
Odvahu k některým věcem už jsem překonala, díky práci v knihkupectví komunikuji s cizími lidmi, díky projektu #moudrazknih vystupuji ze své komfortní zóny. Učím se, že každý problém má řešení a když nejde o život, nejde skoro o nic. I tohle se z Bářiny knihy naučíte. Kromě toho vám ale také sdělí, že není ostuda mít radost a užívat si. Že se nemusíte sžírat pocitem viny, když si dáte poslední hezké jablko a necháte v košíku ta otlučená.

Jak jsem sebrala odvahu je kniha, kterou nejspíš přečtete velice rychle. Vydrží ale i do budoucna, kdykoliv si budete chtít přečíst něco, po čem vám bude prostě dobře, hezky. Bářiny knihy takovou moc mají, tak je čtěte.


Děkuji nakladatelství Motto za poskytnutí recenzního výtisku!

2 komentáře:

  1. Vdávající se kamarádi (a kamarádi s dětmi) jsou co se týče vyvolávání myšlenek na ujíždějící vlak čisté zlo. Také občas přemýšlím, jestli ve svých skoro dvaadvaceti nejsem nějak podezřele pozadu. Ale nějak v hloubi duše vím, že zatím jsem takhle šťastná a nic měnit nechci. Tak snad mi ten vlak fakt neujede.

    Recenzi o "Odvážné knize" vidím dnes podruhé a obě mě velmi nalákaly. Já ani nevím, proč jsem si vlastně doteď od této autorky nic nepřečetla. Občas mám tendenci čtení některých knih zbytečně odkládat. Tak snad to tady napravím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to naprav, Bára Šťastná je skvělá a způsobuje úsměvy v MHD!

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!