sobota 26. prosince 2015

Severská generační výpověď o květinových dětech je povinnou četbou pro milovníky Beatles

Lars Saabye Christensen - Beatles

Originální název: Beatles
Překlad: Jarka Vrbová
Rok vydání: 2009 (originál vydán 1984)
Počet stran: 596
Vazba knihy: Pevná s přebalem
Nakladatelství: Doplněk

John, Paul, George a Ringo v Norsku
Kim, Gunnar, Seb a Olla jsou nerozluční kamarádi, asi tak stejně jako jejich absolutní hrdinové - The Beatles. Sami si i říkají podle Brouků, netrpělivě vyhlíží každou novou desku a mezi tím se perou s dospíváním, prvními láskami a nekonečnými průšvihy. Prostě normální dospívající kluci.

Kombinace mé nejoblíbenější kapely a románu o přátelství způsobila, že jsem navzdory času sáhla v dalším kole výzvy #ReadNordic (přečtěte knihu, která má více než 350 stran) po jedné z těch delších knih z výběru. Doufala jsem, že nebudu litovat. A musím říct, že jsem rozhodně nelitovala.

Kniha o přátelství, které není třeba dokazovat
Vypravěčem příběhu je Kim, velký obdivovatel Paula McCartneyho a ten z party, který se nejdéle potácí nad propastí života a moc neví, co si s ním počít. Další velmi důležitou až klíčovou charakteristikou je jeho sklon lhát - to z něj činí v jistém smyslu nespolehlivého vypravěče, protože jak tak čtenář sleduje každou novou lež, kterou Kim předkládá svým kamarádům, spolužákům, učitelům a rodičům, přestává věřit tomu, že se sám dozvěděl tu jedinou pravdivou verzi. Je to poměrně chytrý tah autora, protože si díky tomu udržuje čtenářovu pozornost až do konce. Navíc je tato Kimova vlastnost dotažena, není to tak, že by ji postupem času a stran poztrácel.

Z Kimových úst se dozvídáme všechno nejen o něm, ale i o jeho třech nerozlučných kamarádech. I když snad ani jednou v knize nepadne explicitně vyjádření o tom, že jsou všichni čtyři snad lepší kamarádi, než byli Beatlesáci. V recenzi na Krycí jméno Verity jsem si stěžovala, že neochvějné přátelství hlavních protagonistek funguje spíše na slovní rovině. V Beatles je to naopak - kluci si na city moc nepotrpí, ale i úplné drobnosti, jako neustálé opakování toho, jak si někam vyšli, dali dohromady drobáky a koupili si colu, vydá za víc než slovní vyjádření: "Byli to mí nejlepší kamarádi na světě.". Jejich přátelství je definováno událostmi a dokreslováno drobnými detaily.

"To by chtělo založit si skupinu," řekl Seb.
Podívali jsme se na sebe. Skupinu. Jasně. Založíme skupinu a Nina, Guri a všechny slepice ze 7. C budou stát ve frontě.
"A jak by se m-m-měla jmenovat?" zeptal se Ola.
Gunnar vytáhl anglicko-norský slovník a zalistoval v něm.
"Co třeba The Evilhearted Devils and Shining Angels," navrhl. Vyslovil to trochu nesprávně, ale všichni jsme věděli, co myslí.
"Trochu dlouhý," namítl jsem. "Musíme se jmenovat krátce, až se budou lidi ptát v krámě na naše desky. Třeba Dirty Fingers je dobrý."
"Dirty Fingers and Clean Girls," dodal Seb.
"S-s-snad s námi nebudou hrát holky!" nadskočil Ola.
"Mám to," řekl Gunnar s hlavou nad slovníkem. "Budeme se jmenovat The Snafus."
Lars Saabye Christensen, Beatles, str. 52

Výpověď o květinové generaci nenudí
Celá kniha je v podstatě "jen" jakousi generační výpovědí o mládeži 60. let v Norsku. Na rozdíl od podobně dobově stylizovaným knihám z Česka tu však nechybí pohled na USA a silné oscilování mezi kapitalismem a komunismem jako ideou dobra, odráží se tu vliv války ve Vietnamu a pronikání západní kultury. I tohle totiž naši hrdinové řeší - jeden ze čtveřice, Gunnar, se vzhlédne v revoluci a jasném odmítání USA jakožto kapitalistické velmoci, která není spravedlivá. Seb je naproti tomu ztělesněním divokých šedesátek - z celé party nejvíc inklinuje k experimentování s omamnými látkami a nejvíc si sáhne na dno.

Naopak nejméně výrazný je Ola. Takto působí trochu i Kim, ale oproti Olovi má nepopiratelnou výhodu vypravěčského hlasu, díky němuž se s ním čtenář sžije přeci jen lépe než s Olou. Ten je vždycky čtvrtý, trochu smolař, ale nakonec dopadne víceméně nejlépe. Kim se celou dobu potácí nad propastí, ale právě jeho váhavost je typická pro dospívání a právě ona posunuje děj kupředu.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se za necelých 600 neodehraje žádná zásadní zápletka, faktem je, že Beatles patří mezi knihy, které se čtou téměř samy. A to tak moc, že ani nebudete váhat, zda si vzít na cesty tuhle bichli nebo sáhnout po něčem skladnějším.

Beatles je zkrátka povinná četba pro dospívající, milovníky Beatles nebo pro ty, které by zajímalo, jaké bylo vyrůstat v šedesátých letech v zemi, která nebyla zakryta železnou oponou.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!