čtvrtek 21. ledna 2016

Perfektní trik, jak pracovat s klišé

Victoria Aveyardová - Rudá královna

Originální název: Red Queen
Překlad: Alžběta Kalinová
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2015)
Počet stran: 360
Vazba knihy: Pevná s přebalem
Nakladatelství: CooBoo

Rudá nebo stříbrná? To je oč tu běží!

Mare je rudá. Má rudou krev jako všichni, kteří se nenarodili do šlechtické rodiny. Nemá šanci na dobrý život, protože jediné, co umí, je krást. Jenže potom nastane osudový obrat a Mare se dostane mezi své úhlavní nepřátele, stříbrné. Předstírajíc polostříbrnou kuje pikle a plánuje vzpouru spolu s druhorozeným z královských synů, princem Mavenem. A samozřejmě s celou skupinou povstalců.

Rudá královna. Ohromný boom, trhák, všichni ji milují takřka bezmezně. Trvalo mi skoro dva měsíce, než jsem ji ohodnotila na Goodreads. A skoro tři měsíce, než jsem se vzchopila sepsat recenzi. A to jsem přitom vůbec neváhala, jestli se přikláním spíš na kladnou nebo zápornou stranu!

Neoriginální směs všeho
Victoria Aveyardová se pustila do zajímavého postupu. Skoro jako by si řekla: "Teď tam strčím arénu jako z Hunger Games, přidám pár holek, které budou soutěžit o prince (podobnost se Selekcí nejspíš čistě nenáhodná), z hlavní hrdinky udělám mrchu jako ve Skleněném trůnu, přidám povstalce a převrat, to se neomrzí, no a to by šlo..." Nemůžu se zbavit dojmu, že to udělala přesně takhle a přitom hrozně dobře, protože jí na to tolik lidí skočilo! A není to nutně špatně, vlastně spíš naopak.

Problém je v tom, že pokud se nechytíte na návnadu, máte prostě smůlu. Rudá královna nepřichází s ničím novým, spíš všechno míchá dohromady (prince, souboje, fantasy prvky a motorky?!). Jenže ani neoriginalita není to, co by mi při čtení vadilo, koneckonců... I klišoidní knihy mohou oslovit.

Příběh se tváří hrozně tajemně a komplikovaně, jenže je téměř na každé stránce zdůrazňováno, že nemůžete věřit vůbec nikomu. To je sice hezké heslo a rozhodně pravdivé, ale ve chvíli, kdy dost dlouho dopředu tušíte, co bude tím ohromným dějovým zvratem, ho prostě neoceníte.

"Tvrďačka" Mare bojující za mír... Pardon?
Velký problém jsem měla s postavami. Z celého spektra mě zaujaly celé dvě - Gisa (mladší sestra Mare, která měla prostor zhruba na prvních padesáti stranách) a Cal, starší z princů. Ostatní mi přišly protivné a všem kralovala slepice všech slepic, Mare. Bohužel je vypravěčkou, tudíž při čtení prostě nemůžu předstírat, že neexistuje. Nejvíc mi vadila ve chvílích, kdy se podílela na převratu. Bohužel stylem "nechci, aby někdo umřel" a během pár stránek se podílela na vraždě lidí, kteří s tím vším neměli ani nic moc společného.

Víc by mě bavilo, kdyby byla Rudá královna o stříbrných. To by se ale samozřejmě nemohla jmenovat "Rudá", že jo... Ale stejně. Stříbrní jsou namyšlení, ovládají všechny, nechovají se úplně jako milující vládnoucí vrstva. Jenže v celé knize zazní jen jedno vysvětlení - prostě jsou takoví. Takže ano, v pořádku. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že až se Mare ujme vlády (a to předpokládám, že se někdy v pozdějších dílech stane), bude se chovat úplně stejně, protože se tak projevuje i teď. Fňukání kombinované se skrývaným pokrytectvím je silné kafe.

A metoda "oko za oko, zub za zub" rozhodně nepatří mezi ty mírové...

V těsném závěsu za Mare je ufňukaný bazilišek Maven, abych tady neprskala jen na ní.

Kdyby mě bavil aspoň styl!
Já a Rudá královna jsem si k sobě nejspíš nenašly cestu i proto, že mě ukrutně nebavilo ji číst. Nesedl mi styl a od toho se, myslím, odvíjí i má nechuť k postavám a tak vůbec. To je podle mě klíč k Rudé královně... A většina čtenářů ho přijala značně lépe než já.

Pokud váháte, jestli si Rudou královnu přečíst, radši rovnou z tohohle článku upřete pozornost na jiné blogy, tam patrně najdete to, co hledáte. Asi to vypadá, že jsem si na Rudou zasedla, ale prostě je to tak. Tentokrát jsem cílovou skupinu minula nejspíš o řadu světelných let, pokud jsem jí vůbec kdy byla. Dystopie zkrátka nejsou úplně můj šálek kafe ani čaje.

Po dalším díle určitě nesáhnu. Pokud vy ale ano, rozhodně mi nějak diskrétně sdělte, jak to dopadlo s Calem a Gisou, těm totiž opravdu fandím! (A klidně mohou být i každý zvlášť, hihi)

Děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzní e-knihy!

5 komentářů:

  1. Jako, hele... motorky si ale vůbec nepamatuju! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Princ Cal jezdí na motorce. Trés cool.

      Vymazat
    2. Přesně tak, jedna z věcí, která mi utkvěla :D

      Vymazat
  2. Hmm, nejsi jediná, u koho čtu takovouto reakci na Rudou královnu. Prozatím nemám odvahu se do ní pustit. Nervy mám jenom jedny a nedávno mě velmi znechutila druhá Serafina. Měsíc jsem neměla chuť nic číst :D
    Nejvíc mě odrazuje (a mrzí), ten mix všeho. Čekala jsem trochu víc originality, když na to byly takové ohlasy.
    Mám ráda Skleněný trůn, Hunger games a Selekci jsem nedočetla. Myslím, že se bez Rudé královny obejdu :D Díky za recenzi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně? To mě dost překvapilo, díky za takovouhle reakci, bála jsem se atentátů na svou osobu :D
      Na Serafinu se náhodou těším, ale na tu od CooBoo... :D

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!