pátek 19. května 2017

My ostatní tu prostě žijem: Svěží vítr mezi young adult romány

Shannon je obyčejná teenagerka, které ale život naruby zjištění, že je předurčena k záchraně světa před modrým světlem a duchomory a zombíky. Toto ale není její příběh. Toto je příběh Mikeyho, Mel, Henny a Jareda (a taky Meredith a Nathana). Zajímalo vás někdy, jak všechny ty osudové zvraty prožívají ti, kteří stojí ve stínu, v pozadí? Mikey totiž rozhodně není vyvolený hipster a všechny ty čachry s modrým světlem se ho vůbec netýkají. Chce jen v klidu odmaturovat a odhodlat se k vyznání Henně, dřív než se celá parta rozuteče po Státech.

Pochybuji, že je momentálně nějaký autor young adult knih u nás tolik v kurzu, jako právě Patrick Ness. Nutno podotknout, že si tuhle popularitu rozhodně zaslouží - jeho knížky jsou nápadité, chytré a trošku jiné než většinová tvorba pro dospívající.

KAPITOLA SEDMÁ, v níž se Shannon a ostatní hipsteři společně vyrovnávají se zármutkem ze ztráty Kerouaca tím, že oduševněle vrhají kameny do nedalekého jezera. Když se Shannon zatoulá stranou ostatních, vezme do rukou amulet a zjeví se jí ten nejnádhernější kluk, jakého kdy viděla. Dylan ji nalezne a využije příležitosti k tomu, aby ji políbil. Přestože jeho rty chutnají po medu a veganském pačuli, Shannon ho odstrčí a řekne mu, co jí odhalil amulet: Nesmrtelní přicházejí.
--- s. 86

Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo
Hned na úvod váš nejspíš překvapí právě tohle uvedení kapitol. Shrnutí toho, co se na následujících stranách stane, není nic nového. Jenže co když to shrnutí vůbec nesouvisí s tím, co se doopravdy dočtete? Dá se říct, že tohle uvození shrnuje, co by se v následné kapitole odehrálo v běžné young adult knize. A zároveň jsou tato "shrnutí" ironická, směšná a zároveň zatraceně trefná. Patrick Ness tak trochu kope do vlastních řad a to je něco, co mě hodně baví.

Samotný příběh se pak Shannon a ostatních hipsterů moc netýká. Jasně, tu a tam jsou zmínění a párkrát se s postavami příběhu setkají... Ale opravdu je to spíš příběh těch, kteří nejsou vyvolení a nemají za úkol zachránit svět. Docela sympatický nápad, že?

Netradiční nápad, ale nedotažený k dokonalosti
Mikey a ostatní mají plnou hlavu vlastních problémů, natož aby se starali o záchranu světa. Mnohem větší problém pro ně představuje Melina (snad) překonaná porucha příjmu potravy, Hennino stěhování nebo Mikeyho smyčky tolik podobné projevům obsedantně-kompulzivní choroby. Do toho se mezi ně urputně snaží začlenit Nathan, který by, čistě podle jména, úplně klidně mohl být hipster. Zdá se ale, že víc než o duchomory se zajímá o Hennu. Nebo Henna o něj? Zkrátka chudák Mikey!

"Můžeš bydlet u nás," řeknu, ale hned mi dojde, že nejspíš nemůže. Henně je to asi taky jasné, soudě podle toho, jak se na mě podívá. "Nebo u Jareda. Aspoň přes léto..."
"Ne," řekne a zavrtí hlavou. "Tak to je a nic s tím nenadělám. Nenadělám nic s tím, že maturujeme. Nenadělám nic s tím, že nastoupím na jinou vejšku než všichni moji kamarádi. Nenadělám nic s tím, co cejtím k Nathanovi, i když mě to překvapuje stejně jako ostatní. Promiň, ale jakej by mělo smysl o tom lhát? Jakej má smysl lhát o čemkoliv? Můžeme se dál bát přiznat, že nevíme nic, a stejně budoucnost přijde a slupne nás jako malinu, a my budem akorát litovat, že jsme neudělali to, po čem jsme toužili. Chápeš?"
"Ne tak úplně."
Usměje se. "V tom se skrývá ta pravda. Není to úžasný?"

--- s. 121-122

Osobně mi tohle pojetí young adult knihy přijde opravdu skvělé a neotřelé. Proto mě trochu zamrzely drobnosti, díky kterým tenhle "příběh těch ostatních" není až tak dotažený k dokonalosti. Mikey a jeho přátelé se prezentují jako úplně obyčejní teenageři, kteří s bojem proti duchomorům a nemrtvým nemají nic společného. Problém je, že Jared, Mikeyho nejlepší kamarád, má tak trochu částečně božskou podstatu a umí tak trochu léčit. To není moc obyčejné, že? Stejně tak se v knize objevuje pár scén, které opravdu připomínají spíš klasické young adult knihy než co jiného. Škoda.

Jinak se ale příběh čte hezky, ačkoliv na začátku může působit poněkud zmateně a chvíli trvá, než do toho proniknete. I když se Patrickovi Nessovi nepodařilo dotáhnout tenhle nápad k dokonalosti a neodpustil si pár klišé, pořád je My ostatní tu prostě žijem svěžím větrem mezi knihami pro dospívající.

Patrick Ness: My ostatní tu prostě žijem (Slovart, 2016) | přel. Jan Březovský, Tereza Nuckollsová | 304 s.

Za knížku díky Slovartu!

2 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Na knihu se právě chystám, bude to moje první přečtená kniha od Patricka Nesse, tak doufám, že nezklame a opravdu to bude svěží vítr :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se bude líbit, mně osobně se líbila nejvíc z toho, co jsem od Patricka Nesse zatím přečetla :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!