středa 7. června 2017

U nového Jääskeläinena se přehnaná očekávání nevyplatí

Olli Suominen žije úplně normální, poklidný život. Má ženu Aino, malého syna, řídí nakladatelství a neustále ztrácí deštníky. Jediný zásadní problém? Jak zařídit, aby nakladatelství přestalo upadat. Naštěstí je Kerttu Karaová, momentálně velice úspěšná autorka Filmového průvodce životem Olliho dávná známá (a taky dávná láska), a tak se podaří domluvit vydání její nové série průvodců Magický průvodce městem právě u Olliho. Tím se rozbíhá řetězec vzpomínek na dětství s Tourulskou pětkou a jejich výpravami do tunelů. A všechno to vlastně spěje k nevyhnutelné katastrofě.

Suomikumma neboli finské podivno je momentálně ohromný trhák. Všichni to čtou, všechny to baví. Natož když má knížka takové předpoklady úspěchu, jako právě Magický průvodce městem pod pahorkem. Kromě toho, že jde o druhý román autora úspěšného (a skvělého) Literárního spolku Laury Sněžné, taky láká na dva konce. A to je něco, na co já fakt slyším.

Finské podivno je víceméně totéž, co magický realismus. Jen z Finska. Magický realismus je aktuálně v kurzu a mě taky dost baví - kombinace obyčejného příběhu ze života a nějakých nadpřirozených nebo tajemných prvků, to je můj šálek kávy. Jääskeläinen ale na můj vkus moc vysvětluje a já kouzlo magického realismu pořád vidím spíš v nedořečeném.

Není to takové, jak čekáte
Kniha se tváří jako příběh z prostředí nakladatelství, ale chyba lávky - ačkoliv se na začátku v nakladatelství Olli nachází poměrně hodně, rozhodně to není klíčový motiv. A co víc, i ono vydávání nové knihy Kerttu Karaové je jen prostředkem a nikoliv cílem příběhu. Ve skutečnosti jde spíše o rány z minulosti, vzpomínání na dětství v Tourule, prolínání snů a skutečnosti. Nezní to špatně, že? Tady ale přichází hned první kámen úrazu - prvních cca 130 stran se prostě nic neděje, Olli ztrácí deštníky, chodí do práce a do filmového klubu, v noci sní... A je to ohromná nuda.

Po magické hranici 130 stran se naštěstí věci dávají rychle do pohybu - zmizení, přízraky z minulosti, trochu vydírání prostřednictvím Facebooku. Jako by najednou šlo o úplně jinou knížku, takovou, která nemá nudného hlavního hrdinu a nijakou zápletku. Najednou nestíháte otáčet stránku za stránkou, jen abyste se dobrali vysvětlení. (Jenže potom to vysvětlení vážně přijde a vám dojde, že jste vlastně o úplnou dořečenost až tak nestáli... Ale to už je jiný příběh.)

Tuctový milostný příběh... Anebo ne?
Další věc, která mě trochu mrzela - pod tou rouškou tajemna se odehrává vlastně docela tuctový milostný příběh. Jääskeläinen sice používá zajímavé prostředky, ale nestačí to, pořád je to o tom, jestli si Olli vrzne, s prominutím. Musím ale smeknout před originalitou jednoho prvku, který se v knize objevuje. Trochu bourá tabu a vpouští čtenáře někam, kde to není zas tak běžné.

Co se postav týče - Olli je nudný, Kerttu otravná (Já vím, já vím, osud a tak... Ale já na Olliho místě bych neváhala zůstat s Aino)... Ostatní postavy bohužel nedostávají tolik prostoru. Flashbackové pasáže z minulosti v Tourule ale představují sourozence Blomroosovi, kteří sice nemají tolik prostoru, ale rozhodně baví víc.

No a ty dva konce? Upřímně mi ani jeden nepřišel nějak extra. Na druhou stranu je to pravděpodobně proto, že ani jeden není úplně otevřený, což je přesně to, co od magického realismu chci a očekávám. Oba dva konce jsou šílené, jen každý trochu jinak. A mně se víc líbil ten, který mám v knize (naštěstí).

Suma sumárum - ono to asi zní hůř, než jaké to ve skutečnosti bylo. Magický průvodce městem pod pahorkem je totiž podle mého názoru podstatně slabší než Literární spolek Laury Sněžné. Na druhou stranu je ale promyšlený, dobře napsaný a příjemně se čte. Doporučuji méně nadšení do úvodu, abyste nebyli zklamaní. Právě ze zklamání totiž pramení většina mých negativních pocitů. Jinak to ale vážně nebylo úplně špatné!

Pasi Ilmari Jääskeläinen: Magický průvodce městem pod pahorkem (Paseka, 2017) | přel. Vladimír Piskoř | 336 s.


2 komentáře:

  1. Tak to si to nechám trochu vyhnít, abych zapomněla, jak mě nadchla Laura Sněžná, protože bych mohla dopadnout s tím zklamáním dost podobně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to bude lepší, no... Každopádně držím palce, aby se ti líbil víc než mně! :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!