neděle 13. srpna 2017

Třetí Bára Šťastná je dobrá tak akorát

Bára Šťastná nejdřív ukázala, jak hledat štěstí v maličkost a potom nás učila sbírat odvahu. A teď? Marně hledám jednotící téma knihy... Možná je to vážně jen o tom, že úplně stačí být dobrá tak akorát, abych mohla být spokojená sama se sebou.

Bára píše o tom, že není dokonalá, ale dobrá tak akorát. Ať už jde o mateřství, o úklid nebo o vztahy. Samozřejmě s nezbytným nadhledem a sympatickou sebeironií, jak už to známe. Z počátku se trochu opakuje a vykrádá myšlenky předchozích knih, nebo mi to tak alespoň připadá. Byla jsem tudíž nejprve trochu... rozpačitá. Čekala jsem totiž víc. Druhá polovina je ale výrazně lepší, možná proto, že obsahuje témata, která jsou mi mnohem blíž (vztahy, nálady, Vánoce, na příklad). Tehdy jsem se nechala definitivně strhnout na Šťastnou vlnu i potřetí.

A tak jsem při čtení o Bářiných vysněných vztazích a o tom, že nejlepší je to vlastně vůbec neřešit, myslela na ty svoje. Na to, jak jsem chodila se svým prvním klukem. Jak jsem o tom psala "tajemně" a hrozně "romanticky" na blog, přestože jsem se nakonec nudila a ukončila to (jo a zní to teď hrozně zle, ale on byl vážně moc hodnej... Až moc). Jak jsem doufala, že u druhého kluka to bude lepší a i když to bylo jiné, lepší to nebylo. A u třetího to už už vypadalo... A zase nic. Myslela jsem při tom čtení na jedno brzké ráno poměrně nedávno, když jsme si povídali o reinkarnacích z Tuláka po hvězdách a byla hrozná zima, ale nakonec to bylo nejlepší, protože jsme vůbec nemuseli přemýšlet nad tím, jak se teď na sebe podíváme. Jaké to teď mezi námi je. Bylo to strašně osvobozující, když jsem tohle vůbec nemusela řešit.

Čím dál tím víc přicházím na to, že nejlepší věci se mi dějí ve chvílích, kdy nemám ponětí, jak by měly probíhat "normálně" a "správně". Bruslení s dětmi, do kterého se mi původně vůbec nechtělo. Improvizovaný večírek u nás doma s vínem z vietnamské večerky. Cesta tramvají do práce zasněženou Prahou, kdy se vedle Žižkovské věže najednou vyloupne slunce a zalije celý letenský kopec i kus Holešovic úžasným růžovým světlem, takže ta příšerná zima najednou vypadá úplně jinak.
--- s. 121

(A pod tohle se podepisuju - už řadu let se mi potvrzuje, že nejlepší jsou akce, na které se vůbec netěším. Třeba letošní tábor nebo cokoliv jiného, z čeho je mi před odchodem z domu strašně blbě.)

Taky jsem při čtení přemýšlela nad tím, že já sama taky žádná femme fatale nejsem. A že mám asi hodnoty teď úplně pomíchané. Že nikdy nebudu éterická a tajemná kráska, protože jsem prostě strašně moc upovídaná a dost hlučná, brýle mi pořád sklouzávají po nose a mám tendenci vést nevhodné řeči. Když s někým chci flirtovat, tak mi to nejde, zato když se nesnažím, působí to prý hrozně (a nadrženě) - suma sumárum, neumím se bavit s kluky a muži. (Což je mimochodem ve třiadvaceti skvělá výchozí pozice pro život!)

Trvalo mi opravdu strašně dlouho, trapně a nemožně dlouho, než jsem zjistila prostou skutečnost, že změnit se v někoho jiného nejde. Že ať si obléknu cokoli, přestěhuju se kamkoli a budu chodit s kýmkoli, pořád to budu já. Protože to tak zůstane, i když zestárnu, i když přijdu o práci, i když onemocním nebo se ten kdokoli se mnou rozejde. V tom okamžiku se ze mě totiž nestane průměrná důchodkyně ze statistik, typická pacientka nebo klientka úřadu práce anebo opuštěná zoufalá troska. Pořád to budu já, a s tím už umím žít.
--- s. 177

Jsem ráda, že díky knihám Báry Šťastné vím, že nejsem jediná, kdo veřejně prezentuje svůj život jako lepší, než ve skutečnosti je (a teď ale vážně - můj život JE skvělý, jenom možná trošinku jindy a jinak). A i když bych mohla čistě teoreticky být její dcera, mluví mi občas z duše jako nikdo.

Dobrá tak akorát není žádná velká literatura, ale je, stejně jako předchozí dvě knihy autorky, čtivá a milá a prostě pohodová. Pro mě osobně byla o vous slabší než Šťastná kniha a Jak jsem sebrala odvahu, ale pořád je to čtení, na které se můžu spolehnout. Třetí Bára Šťastná je prostě dobrá tak akorát.

Barbora Šťastná: Dobrá tak akorát (Motto, 2017) | 224 s.

Za knížku díky společnosti Albatros Media, a. s.!

4 komentáře:

  1. Musím si konečně nějakou knížku Barbory Šťastné přečíst. Snad i z těch důvodů, které tebe k jejím knížkám táhnou. Taky mi přijde, že občas působím navenek šťastnější, než se ve skutečnosti cítím. A že jsem tak strašně ukecaná bytost, že kdybych měla držet bobříka mlčení /kolikrát jsem to jen zkoušela!/, prostě to nevydržím.

    Měj se fajn! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vidíš, knihy Barbory Šťastné jsou přesně ty, který si chci přečíst už hrozně dlouho a furt nic. Myslím,že je fakt koupím mamce k Vánocům, a pak si je jen tak mimochodem přečtu taky :)

    OdpovědětVymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!