čtvrtek 7. září 2017

Kosmonaut z Čech a taky z Ameriky

Jakub Procházka se v raketě Jan Hus vydává jako první Čech do vesmíru. Doma musel nechat ženu Lenku a vůbec skoro všechno, co má rád, kromě nutelly. V kosmickém tichu se potkává s mimozemštaněm, kterého pokřtil Hanuš, a má spoustu času přemýšlet nad svou minulostí i nad současností. Zatímco v očích České republiky se v kosmu přepisuje historie, uvnitř Jana Husa se odehrává malé existenciální drama. A co teprv, když...

Kosmonaut z Čech se na český knižní trh vrhl jako zjevení. Jaroslav Kalfař totiž žije v USA, kde taky Kosmonauta napsal. Anglicky. A než ho představil ve své rodné zemi, stihl s ním posbírat pár ocenění a hlavně hodně pozornosti. Není divu, že jsem se taky nechala strhnout nadšením - současnou českou prózu fakt můžu a zápletka zní skoro jako z Marťana!

Čekala jsem trochu moc...

Mé prvotní nadšení se umírnilo po přečtení recenze profesora Bílka v Hospodářských novinách. Od té doby se totiž nadšené ohlasy začaly mísit s těmi zklamanými. (Rozhodně to ale není tak, že by byl "odborníky" jen strhaný - názoru Petra A. Bílka si vážím skoro stejně jako názoru Pavla Mandyse z iliteratury a přitom se jejich hodnocení dost liší.)

Kniha je rozdělena na dvě části - první pokrývá Jakubovu existenci v kosmu, druhá je potom takovou dohrou. V první části je příběh rozvržený jednoduše - kapitoly ze "současnosti" se střídají s těmi, které vypráví Jakubovo dětství a dospívání. A musím přiznat, že jakkoliv mám příběhy z předrevoluční doby ráda, tady mě mnohem víc bavily kapitoly z přítomnosti. Kromě myšlenek Jakuba se v nich totiž setkáváme s Hanušem, podivným mimozemským tvorem, který vypadá trochu jako pavouk a rozhodně mu chutná nutella. Právě Hanuš je podle mého nejzábavnějším prvkem první části - protagonistovi dodává sebereflexi, a vlastně nejen jemu (i čtenářům).

Během večeří s Hanušem jsem většinou mlčel.
"Co tě trápí, hubený člověče?" zeptal se.
"Pořád se na něco ptáš," řekl jsem, "ale sám mi nepovíš nic. Odkud jsi. Na co myslíš, co cítíš. Kde je tvoje planeta a tvůj... kmen. Ale mně do myšlenek vlezeš, kdy se ti zachce. To by tě netrápilo?"
s. 106

Žánrový mišmaš a pěkné podivno

Za polovinou ale část vzdáleně podobná Marťanovi končí. Vlastně ani tak moc podobná není - tam, kde je Weirův hrdina důvtipný a sebeironický, tam se Jakub Procházka spíš lituje a taky trochu fňuká... A přemýšlí o životě, o minulosti, o Lence. Osobně mi tahle filozofující složka vyhovovala jen do té míry, dokud se Jakub nezačal příliš brodit do melancholie. Některé nápady a myšlenky za to stojí, ale jako celek je na mě tenhle hrdina málo životní optimista.

Chvílemi se zdá, že se Jaroslav Kalfař nemohl rozhodnout, jaký žánr zvolí - trochu sci-fi, to se přece u Marťana osvědčilo! Ale musí to být také autentické a české... No a flashbacky před revoluci jsou sázka na jistotu, stejně jako milostné drama. Jako celek to pro mě ale příliš nefunguje, kdykoliv se naladím při čtení na nějakou vlnu, za chvíli ji spláchne nějaká jiná. Nejlépe kniha obstojí asi jako existenční drama - tohle téma je vděčné a Kalfařem asi nejlépe zpracované. Jak překonat vztah na dálku, obzvlášť pokud jde o vzdálenost v řádu světelných let? A jak to změní člověka samotného? Tahle rovina je taky trochu ufňukaná, ale dostatečně zajímavá, aby ten patos přebila.

Kosmonaut z Čech se příjemně čte, ale chvílemi nudí, přece jen je trochu roztahaný. Je trochu pro všechny a trochu pro nikoho. Velkoryse ale chyby odpouštím, přeci jen, je to debut a jako debut rozhodně obstojí - sice za ním nehledejme některé z minulých laureátů Magnesie Litery, ale rozhodně sledujme potenciál. Těším se na další tvorbu Jaroslava Kalfaře, schválně, co předvede!

Za knihu vřelé díky Albatros Media.

Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech (Plus, 2017) | přel. Veronika Volhejnová | 320 s.

2 komentáře:

  1. Už jsem četla pár podobných recenzí. Že je to dobré, ale s výhradami. Jsem docela ráda, že se tvá recenze o tolik neliší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teda měla spíš pocit, že jsou z toho lidé obecně nadšenější než já... :D Tedy na databázi knih to má modré hodnocení, s tím se ztotožňuju, no :)

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!