sobota 30. prosince 2017

Kde je hranice beletrie a knižní předlohy?


Letos je to 75 let od pravděpodobně nejodvážnějšího činu Československa za 2. světové války - 75 let od tak zásadní události, jakou bylo provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. A už od loňského podzimu registruji zvýšený zájem o tento čin. Po loňském Anthropoidu se letos v létě do českých kin dostal Smrtihlav, který má být zfilmováním slavného románu Laurenta Bineta, HHhH (Himmlers Hirn heißt Heydrich neboli Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich). A u příležitosti filmu tahle ceněná kniha vyšla podruhé.

Zatímco Anthropoid šel cíleně po lince parašutistů z operací Anthropoid, Silver A, Silver B, Out distance a celkově po lince odbojářů, Binet svůj román koncipuje trochu jinak, komplexněji. Snaží se postihnout široký kontext - od chvíle, kdy se Heydrich seznámil se svou budoucí ženou Linou, díky níž (pravděpodobně) vstoupil do strany a dostal se k Himmlerovi, od chvíle, kdy se Jozef Gabčík s tehdy ještě prvotní volbou, Karlem Svobodou, dozvěděli o svém zvláštním úkolu. A aby toho nebylo málo, Binetova kniha je románem o románu - vypravěčem je spisovatel, který podrobně popisuje svůj postup a záměr při koncipování románu a dotýká se velmi palčivých otázek: "Kde je hranice mezi realitou a fikcí? Kde je hranice mezi beletrií a literaturou faktu? Co si jako spisovatel mohu dovolit?"


Tu noc se mi zdálo, že píšu kapitolu o atentátu, a ta kapitola začínala takhle: "Černý mercedes se plazil po silnici jako had." A právě v tu chvíli jsem pochopil, že je třeba začít psát to ostatní, protože všechno ostatní směřuje k této rozhodující epizodě. A že když budu donekonečna rozvíjet řetězec příčinných vztahů, umožní mi to oddálit ten okamžik, kdy pohlédnu do slunce, vrcholný moment celého románu, onu nevyhnutelnou scénu, kterou musím vybudovat.
--- s. 64

Právě tenhle aspekt filmu chybí - a právě proto film zapadá mezi tucet dalších filmů s podobným námětem. Ano, styl knihy je to, co je na HHhH jedinečné, protože co do výkladu látky se Binetovi nedá až tak věřit. Je svérázný a poněkud tendenční, víc než by mi bylo milo, alespoň co se Karla Čurdy týče - v tomto případě je totiž Binet zaujatý a odhodlaný pracovat i s prameny, které nejsou ověřené. A já Čurdu prostě stále vnímám mnohem rozporuplněji než jednoznačného záporáka, který všechny udal jen tak z plezíru a touhy po penězích.

Celkově je ta hra na pravdu trochu okatá - na jednu stranu se Binetův vypravěč bojí explicitně popsat barvu mercedesu, ve kterém jen Heydrich, protože co když to tak nebylo, ale na druhou stranu si jako čtenář uvědomíte, že vás trochu tahá za nos, když čtete už pátou stranu, na které je podrobně popsaný atentát. Se všemi detaily a následnou přestřelkou, která ve skutečnosti vlastně nebyla.


Filmový Smrtihlav se striktně drží příběhové linie, proto se až nabízí otázka, proč se vůbec prezentuje jako adaptace knihy. Některé scény jsou až artové (dlouhé záběry bez dialogů a tak), celkově se ale dle mého ve snaze o kontext nepodařilo vybudovat atmosféru a z obou stran příběhu pouze ukrajuje. Ačkoliv Rosamund Pike jako Lina Heydrichová je přesná. Při sledování jsem se neubránila srovnání s Anthropoidem, který mě osobně sedl více - tady mi prostě chyběl Cillian Murphy (a nejen on), ačkoliv je na Gabčíka prostě starý. Ve Smrtihlavovi mě ani jeden z představitelů parašutistů nijak výrazně nezaujal.

Kniha je na tom lépe. Na druhou stranu mi ale trvalo se pořádně začíst. A to, co zprvu Binet opatrně buduje, se nakonec trochu sype, jak popouští opratě fantazie. To už je ale čtenář zaháčkovaný a snadno mu nějakou tu lež zbaští. Konečný verdikt? HHhH rozhodně není literatura faktu. Je to ale velmi povedený metaromán. Anebo Binetovými slovy:

Už tomu asi začínám rozumět. Píšu infraromán.
--- s. 259


Za knihu díky Argu, za lístek na předpremiéru filmu díky Neoluxoru!

Laurent Binet: HHhH (Argo, 2007 - 2. vyd.) | přel. Michala Marková | 352 s.
Smrtihlav, 2016 | režie Cérdic Jimenez | hrají Jason Clarke, Rosamund Pike, Jack O'Connell, Jack Reynor | 119 min.

4 komentáře:

  1. Trochu mě mrzí, že mi tenhle film utekl. I knížka vlastně. Věděla jsem o ní už dlouho, ale nikdy jsem se nedokopala k přečtení, respektive k sehnání knížky. Teď bych si ho třeba docela přečetla, ale mám tolik jiných věcí, že se k tomu prostě zase nedostanu. A přitom jak o tom píšeš, obzvlášť ta knížka mě láká a já si musím dát pozor, abych se na ten film omylem nepodívala. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako tady si objektivně nemáš filmem jak vyspoilerovat knížku :D Příběh je známý a to, co je na knize dobré, ve filmu beztak není :D

      Vymazat
  2. O atentát se zajímám uř několik let, četla jsem o něm už několik knih. Proč Gabčík nestřílel, Dva proti Říši (to byla hrozně dobře napsané), Atentát na Heydricha od Ivanova (to jsou vlastně čistě zpovědi přeživších). HhHH jsem dostala pod stromečkem a mám v plánu po něm sáhnout v blízké dob, ještě jsem dostala o atentátu pod stromeček jednu kratší knihu z levných knih, na ob jsem zvědavá. Z filmů za mě vede rozhodně "starý český" Atentát. Athropoid se mi překvapivě líbil, ale štve mě, že člověk, který o tom nečtě odbornou literaturu (nedejbože ani beletrii) musí mít potom opravdu zkreslený pohled na situaci, protože od reality tam krapet odbíhali dost často. Ale co si budeme, oni i ti historici často nemusí přesně vědět úplně všechno...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem starý Atentát neviděla, ale doporučovali mi ho kolegové, co se mnou byli v kině na Smrtihlavovi. Tak to možná zkusím. Jinak se chystám na Dva proti Říši, to mi doporučil kamarád historik, že pro mě jakožto pro laika to bude asi nejschůdnější, i když je to beletrie a tudíž se tomu taky nedá stoprocentně věřit :D

      Vymazat

Komentáře jsou ověřovány pomocí kódu!
Konstruktivní kritiku přijímám s úsměvem. A pokud použijete profil "Anonymní", na konci komentáře se podepište, díky moc!